Je to sice na první pohled otravná četba (a nedivil bych se, kdyby nás podivínů, kteří se jí až do konce prokousali, byla tak jedna tisícina), ale myslím si, že málo co dokládá absurditu naší situace jako to, co dostali občané do svých schránek: zhruba padesátistránkový materiál k rozhodování u volební urny.

Částečně z vlastní blbosti?
Kromě pokynů jak volit do Evropského parlamentu a seznamu „Zkratek politických stran a hnutí, registrovaných ke dni 5. 4. 2019“ (stran je sedm desítek a hnutí zhruba dvojnásobek) tvoří většinu balíku hlasovací lístky. Dovolím si vyslovit obavu, že už to ubíjející množství lístků a na nich kandidujících bizarních uskupení je nejlepší cesta k otravě voličů. A to jak těch pouze potenciálních, tak těch, kteří se o veřejné dění ani domácí, natož evropské, průběžně nezajímají a volí podle průzkumů: devět z deseti mých známých by přitom, nebýt předvolebních průzkumů a rizika, že jejich kandidáti propadnou, volili úplně jinak a svobodněji, než jak volí „na jistotu“ už třicet let.

(Dovolte odbočku: i když připustím, že průzkumy nejsou cinknuté, kdybych měl tu moc, celý ten lukrativní byznys, který deformuje parlamentní demokracii už tím, že nejen zkoumá, ale i tvoří veřejné mínění a do značné míry předjímá výsledky, bych v zájmu zachování demokracie a rovných šancí pro všechny alespoň ve volebních rocích zakázal; protože vím, že mi takový „úlet“ neprojde, přimlouval bych se aspoň za novelu, jež by podmiňovala jejich zveřejňování před volbami povinným komparativním výčtem výsledků všech existujících agentur, nikoli jen těch bůhvíproč vyvolených, konec odbočky).

Jako by i letos za vším tím přemnožením kandidátů byl pokyn: jděte a zakládejte nové a nové hybridní a nečitelné strany i uskupení, čím nesmyslnější a pitomější tím líp, ale hlavně kandidujte, kandidujte, kandidujte. Jen nikdy nevím, zda pro tento případ u repliky z dávné forbíny V+W („Já to dělám částečně z vlastní blbosti a částečně za cizí peníze“, 1938) platí víc první nebo druhá část věty. Ale tendence je jasná: zahlťte celý ten kdysi snad přehledný pravo-levý terén buřinou, kopřivami a bolševníkem, čím hovadnější bude vaše uskupení, tím víc rozmělníte, rozvikláte a nabouráte už tak mizivou důvěru k celému aktu (jímž se dosud, aspoň formálně, lišily svobodné společnosti západního typu od různých východních, středovýchodních i dálně východních samoděržaví).

Výsledkem není jen to, že celý konvolut skončí – v lepším případě - v kontejnerech tříděného odpadu. Když vynechám nevoliče (a těch bývá u voleb, a zvláště pak evropských, naprostá většina), pak i ta drtivá menšina, která volit hodlá, je podle průzkumů rozhodnuta dávno předem, vyjme z objemného balíku jen ten svůj hlasovací lístek, a ostatní vyhodí. Abych ji seznámil s tím, co hodili do koše, dovolte stručnou jízdu českým předvolebním bizárem.

Kalamitně přemnožení národovci
Nepočítám pravděpobné „youtuber recesisty“, kteří sice na geniální Haškovu Stranu mírného pokroku v mezích zákona nemají, ale chvalme je aspoň za samotný svěží nápad (Hlasovací lístek č. 6: ANO, vytrollíme europarlament, s kandidáty typu A. C., kryptobaron; M. Š., imitátor Václava Havla; nebo J. Gauner, provozovatel Gauners Tuning Team). Naopak recesisty bohužel nejsou kandidáti Dělnické strany sociální spravedlnosti – Za národní suverenitu v koalici s obskurní sdruženou firmou „Národní fronta“ (tu bych vzal rád za slovo, protože v případě, že by jejich program po vzoru stejnojmenné formace let 1945-48 a pak 1948-89 zvítězil, musely by být všechny ostatní strany kromě NF zakázány).

Zvláštním číslem panoptika jsou určitě Rozumní a Národní demokracie – Stop migraci – Nechceme euro, vezoucí se na vlně už mnohonásobně obsazené (a mnohonásobně v zemi bez migrantů hovadné). Zaujala mě na ní dvě jména, jež spojuje militantní antisemitismus: jednak „rozumný“ vůdce Adam Bartoš, streicherovsky posedlý sestavováním černých listin židů v české kultuře, a druhak Jan Kozák, který svůj antisemitismus promítá zpětně až do starověké gnóze: objevil například, že Ježíš byl ve skutečnosti Židy podsrtrčený double agent za autentického Šimona Mága.

Netuším, co si od voleb, kde je národovecká větev dobře živenými kukačkami v cizích hnízdech přeobsazená až k prasknutí (doufám, že ta větev už brzo rupne) slibuje taková Aliance národních sil. Zvláště v soudružské spolupráci se Stranou státu přímé demokracie – Stranou práce (ta je zase zdvojencem Okamurovců?), s kandidáty komunistického Klubu českého pohraničí a Institutu Aleny Vitáskové. Zato až příliš dobře vím, poté, co jsem zažil jejich přímou akci loni v brněnské Huse na provázku, co si slibují od voleb Slušní lidé boxera a rváče Pernici, cudně schovaní pod zkratkou SL a pod mírumilovnými křídly Alternativy pro Českou republiku Kláry Samkové. Pod její širokou sukni se mužně schoval i další, tentokrát parlamentní tlukoun Lubomír Volný (jeho sdružení JAP s nepříliš japným názvem Jednota – alternativa pro patrioty mluví samo za sebe).

Další neprůhledná (nebo až příliš průhledná?) sdružení se tísní pořád na téže přetížené větvi: Patrioti pro neutralitu; První republika – Národovci; Česká suverenita s nepravomocně odsouzeným korupčníkem Rathem vepředu (pod ním Huml, Volfová, Dryml) a s Blokem proti islamizaci vzadu. Zvláštní kapitolou nakloněné vlastenecké větve jsou volebně několikrát zkrachovalí zemanovci (SPOZ) – ti se naopak nenápadně skryli pod vznešená křídla BOS (což nejsou mniši bosáci, ale politické hnutí Bezpečnost, odpovědnost, solidarita servilně proruského diplomata Jaroslava Bašty, jehož kandidátku výhrůžně zdobí i brigádní generálové a plukovníci v.v.). Na jiné listině čteme dokonce – není-li to překlep, je to drzost - název stalinistické KSČ bez „M“, tedy extrémistické party, pro níž jsou Filipovi rudí čechomoravané pravicovými oportunisty...

Resumé je jasné. Pól, který dříve stačila obsadit jediná strana (Sládkovi „republikáni“ - ti jsou tam ovšem taky, příště přibudou ještě „klausovci“), se kalamitně přemnožil do desítek a desítek klonů. Rád bych se mýlil, ale zdá se mi, že trollí farmy jedou na tří i vícesměnný provoz.