O české volební schizofrenii
Znám ve svém okolí desítky lidí – a na různých besedách jich potkávám stovky – kteří by rádi dali hlas některé z menších stran, ale bojí se (a tento strach je naprosto nevykořenitelný), že nakonec jejich hlas „propadne“, že tedy strana jejich srdce neprojde přes 5% hranici. Proto – jak se často říká, a je to obávám se už české národní specifikum – volí nakonec „se skřípěním zubů“ menší zlo, rozuměj větší, zavedené strany („Je to sice parta šibalů, aktérů různých afér a přeběhlíků, ale pokrývá je kníže“ nebo „Jsou to sice starý populisti a slibotechny, ale aspoň bude nějaká změna“, popř. „Sice taky kradou jako straky, ale aspoň nepřivedou stát k bankrotu“). Rozuměj: některou ze dvou až čtyř více či méně zkorumpovaných stran, o níž si vůbec nemyslí nic dobrého, ale která má – podle průzkumů – reálnou šanci se dostat do sněmovny (na radnici).Rozhodují se tedy podle průzkumů, nikoli programů.
Vím, je to utopie, ale přestavme si situaci, kdyby se průzkumy před volbami nezveřejňovaly, kdyby voliči dávali svůj hlas jen podle svých sympatií, bez přihlížení k tzv. „reálným šancím“ (oblíbený termín Václava Moravce – muže, který velkým stranám dělá zdarma celoroční píár a předurčuje tak výsledek voleb ne méně než agentury: oba dva ty vlivy jsou ostatně provázané). Lidi by pak volili jen podle věrohodnosti programů jednotlivých stran a jejich kandidátů, k ničemu dalšímu by „pragmaticky“ nepřihlíželi. Sázím 1000 : 1, že by výsledná volební mapa – a tedy i složení budoucího parlamentu a radnic, potažmo i politická atmosféra u nás – vypadala úplně jinak, než jak bude vypadat po letošních volbách.
Snad i tato nepřirozená moc agentur se podílí na voličské schizofrenii, jíž veřejnost projevuje ve vztahu k tak zásadnímu problému, jakým je korupce. Podle většiny průzkumů právě korupce vadí českým voličům nejvíce. Za 20 let mají titíž voliči k dispozici desítky příkladů korupce, za níž stála vždy jedna ze dvou největších stran. Přesto titíž voliči v průzkumech preferencí dávají přednost – i když letos méně než jindy - právě těmto dvěma stranám, v jejichž těsném závěsu s dvojciferným procentem je strana třetí, jejíž představitelé na tom nejsou co do korupčních afér o moc líp. A titíž voliči, kterým vadí korupce, dávají sotva 5% jediné parlamentní straně, jež o korupci jen planě nežvaní, neboť loni na podzim prošla nezávislým novinářském testem korupce jako čistá – a jejíž kandidát v Plzni na právech rozpoutal odhalení největší korupční aféru posledního desetiletí (SZ).
Vidím jen tři možná vysvětlení: 1) agentury lžou, jsou uplacené bohatšími (to jsme ale v úvodu teoreticky vyloučili). 2) český volič je schizofrenní, navenek korupci odsuzuje, ve skutečnosti mu vyhovuje. 3) český volič je manipulovatelný nejen agenturami, ale i reklamou – čím víc peněz nasypeme do reklamy čehokoli, od partaje po prací prášky, tím víc bude zákazníků, bez ohledu na kvalitu zboží (bohužel oranžovo-modrá rovnice: čím dražší kampaň, tím vice hlasů, zatím plus mínus funguje). Nevím, který z těch tří důvodů je 20 let po listopadu pro naši demokracii smutnějším vysvědčením.
Doufám jen tiše, že posledně zmíněná rovnice nebude platit beze zbytku. Že tedy jako loni neplatila pro Olgu Zubovou, letos tomu nebude ani v případě další kremelské filiálky Klubu Rusko (prezident: plukovník Zbytek, bývalý komunistický velitel tankové divize), jíž je Zemanova SPOZ. Druhá faktická ruská ambasáda na pražském Hradě už snad stačí, další ve Strakovce už by byla pro naši nezávislost hotovou pohromou.
(Psáno pro LN, rozšířená verze)