Dostal jsem mail. Doprovodný text zní: „Píseň, kterou nepouštějí ani v jednom rádiu – Karel Kryl už před víc jak 20 lety to věděl. Při té písni mi běhá mráz po zádech.“
Měli jsme loni takové kulaté výročí a nevšiml jsem si, že by si ho někdo v rámci oslav konce (v Evropě) 2. světové války připomněl. 18. června 1945 zastavil na přerovském náměstí transport, v němž se vraceli vojáci československého armádního sboru z oslavné pražské přehlídky. Asi neměli toho slavení dost a chtěli si ještě užít. Hlavně jejich velitel poručík Karol Pazúr a osvětový(!) důstojník s příslovečně českým jménem Bedřich Smetana.
Otců vlasti je. Zkuste si toto přízvisko vygooglovat. Od Muhammada Záhira Šáha, afghánského krále, až po Jásira Arafata. U nás tak byl nazýván Soběslav I. Ale sedmisté narozeniny slavil ten nejotcovštější z otců, Karel IV. Václav Lucemburský.
Mám fotbal rád. Kdysi jsem chodíval jeden týden na Slavii, druhý na Spartu a ještě jsem při tom stačil zaběhnout do Dolíčku i dát si nedělně dopolední druholigovou či třetiligovou klobásu na Viktorii Žižkov.
Na Rudém náměstí v Moskvě oslavili jedenasedmdesáté výročí Vítězství. I my jsme si výročí porážky Hitlerova Německa a našeho osvobození připomněli.
„Šla Pravda světem a na chudý duchem se smála
pro blahoslavený navlíkla honosný šat
v zákoutí špinavým drzá Lež ve stínu stála
ta Pravdu pozvala k sobě přenocovat,“
zpívá Vladimír Vysockij (překlad Milan Dvořák).
Nelíbí se mi, když někdo navádí děti, aby házely hlínu na obraz prezidenta. Tak jak učinila aktivistka neziskové společnosti ShineBean. Když dva českoslovenští vojáci u Dukly trénovali střelbu a jako terč použili deník Pravda s portrétem Stalina, měli být popraveni, píše Vilém Sacher v knize Pod rozstříleným praporem. Inu, někteří jsou nedotknutelní. Aktivistku jenom vyhodili a celé politické spektrum, včetně Kalouska, se pohoršilo, až pobouřilo, že tohle se portrétu hlavy státu lidem pomazané nedělá.