Už jsem to slyšel v poslední době párkrát. Česká společnost se prý vinou nějakých zemězrádných záškodníků nachází ve stavu, v němž slovo vlastenec zní jako nadávka. Pokud tomu tak je, jsem zřejmě masochista: k této nadávce se hlásím. Považuji se totiž za vlastence.
Nic proti tomu, že Miloš Zeman znovu vstupuje do prezidentského ringu. Ostatně na to, že tak učiní, by (přes všechny jeho mlhy) vsadil každý soudný člověk dolar proti bobu. Marně viceprezident Ovčáček hrál neinformovaného a dychtivého troubu, který napjatě čeká na rozhodnutí svého protektora jako na dárek pod stromeček: co asi v tom balíčku bude – „Ano?“ nebo „Ne?“
Poslední dny jsou ve znamení demokracie. Ohání se jí kdekdo. Sobotka říká, že ji musí hájit proti Babišovi, který ji prý nemá rád. Babiš tvrdí, že demokracii rád má. Značná část zdejšího davu si představuje „svoji vládu“ jako záplavu referend, v nichž „lid“ bude rozhodovat o všem, od jmenování stavebníka jaderné elektrárny, přes trest smrti, až po zásadní rozhodnutí, kterak šít kanárům pumpky.