Nebo taky prastaré, přesto stále úderné: „Nekupujte u Židů cukr, kafe, mouku, protože nám zabili modrookou holku!“

Či moderní, pěkně mrazivé: „Méně plynu z Cikána, nežli plynu do Cikána! Kus ukradne!"

Kdepak u nás po rasismu a antisemitismu není stopy. Takový Tomio Okamura je spíše než vůdce rasismu obchodník s rasismem. Navíc se tak pěkně omluvil, že Andreji Babiši?! Co jsme si, to jsme si.

Chápu Poláky, že se jim nelíbí, když svět nazývá Osvětim polským koncentračním táborem. Jenom aby se to rozhořčení a obrana proti nespravedlnosti neproměnily v rohožku, pod níž se zakope pogrom v Jedvabném či v Kielci nebo účast některých Poláků na likvidaci nižší rasy. (Pro spravedlnost nutno dodat, že mez Poláky je rekordní počet lidí, kteří se mohou honosit titulem Spravedlivý mezi národy.)

Do diskuse o letském táboře okamžitě vstoupili ti kluci, co chodí spolu s Václavem Klausem. Konkrétně Jiří Weigl podkládá „komusi“ (nejspíš „pražské kavárně“) snahu vytvořit přesvědčení, že Lety existovaly coby „český koncentrační tábor“ a že se s tím musíme sebeubližovačsky vyrovnat. V Klausově kroužku nejspíš velmi studují Schopenhauerovu Eristickou dialektiku. Vnést do prostoru tezi, která tam nebyla a pak s ní bud polemizovat nebo ji podpořit. Známý trik.

Přidat se musel i Václav Klaus ml. Již jednou jsem mu radil, aby nesuploval dějepis. Je to trapné. Asi tak, jako kdyby absolvent humánních věd učil studenty matematiku a vysvětloval jim, jak vypočítat zlomky, přičemž by pominul integrální smyčky kolem. Nezapomněl škodolibě podotknout, že by se novináři měli zeptat, kdo že využíval práci Romů, v Letech internovaných. Inu, myslím si, že by se tento problém měl skutečně otevřít, aby byl čistý stůl. Pokrytectví není slušivé.

Stejně tak bychom ovšem mohli historiky vyzvat, aby se zabývali vedoucími cenzurního oddělení Ústředny státní bezpečnosti v Bratislavě během existence Slovenského štátu.

Nechme však jabloní a kutálejících se jablek.

Problém tábora v Letech je ovšem třeba otevřít v diskusi, stejně tak jako chování českého osazenstva v něm. Kolaborace je kolaborace. I když to bylo „pouze“ plnění rozkazů. Kus od kusu mezi dozorci se choval jinak a to by se mělo zvážit. Pokud někdo od přetvoření tábora na sběrný via Osvětim kradl jídlo, neposkytl pomoc, či dokonce vězně mlátil, podílel se aktivně na holocaustu. Chtěj, nechtěj.

V rámci této diskuse bych se rád Tomio Okamury zeptal, jaktože Romové a Sinthové tam zavření, prostě neutekli, chyběl-li plot a dozor?

Důležitější ovšem je, že zříkat se vlastních svinstev nelze, byť není možné odhlížet od toho, že tu byl Heydrich, Lidice, Terezín, Pražské povstání, jak zdůrazňuje Jiří Weigl...

Však ještě všechny ty události byly budoucností, když akademické obce vyloučily Židy ze svých řad. Sokolové jim zakázali cvičit. To tu ještě ani nebyl Protektorát. A jak už se mnozí aktivně snažili.

Můj dědeček – ajzboňák, když začaly jezdit transporty, odešel do důchodu. Oni to měli železničáři tak odborově zařízeno. Jiní ovšem vozili Židy až do roztrhání těla. Úžasný kazatel Přemysl Pitter pomáhal Židům celou válku. Mnozí ovšem říkali, že si Židé to hnusné chování od německých nadlidí vlastně zaslouží, protože před válkou „němčili“. No a teď to mají…

Němci v současnosti - už poněkolikáté v této napjaté situaci - vzali veškerou vinu na sebe. Klobouk dolů. Kdyby tak se stokrát menší intenzitou projevili pokoru Rusové za své chování vůči jiným národům, včetně židovského – však jen vzpomeňte na povídku Oty Pavla Běh Prahou: „ …tatínek seděl v podvlíkačkách u stolu a plakal. Vlasy měl rozházené přes čelo a slzy mu stékaly na noviny. Bylo to Rudé právo, které odbíral a bez něhož nemohl ani den být. Naklonil jsem se nad ním a ty vlasy mu dal pryč z čela. Poprvé a naposled v životě se mi sesunul do náruče, jako to dělají děti. Já byl už chlap. Držel jsem ho a díval jsem se přes jeho hlavu do toho Rudého práva, kde zaškrtal červenou tužkou:
Rudolf Slánský, židovského původu
Bedřich Geminder, židovského původu
Ludvík Frejka, židovského původu
Bedřich Reicin, židovského původu
Rudolf Margolius, židovského původu
Ta řada židů pokračovala a byla rozmazaná slzami. Když se utišil, podíval se nepřítomně na mě, jako by mě nepoznával, a povídá: „Zase zabíjejí židy. Už to zase potřebujou na někoho svést.“ Pak vstal a uhodil do toho Rudého práva a křičel: „Já odpouštím vraždy. I justiční. I politický. Ale v tomhle komunistickým Rudým právu nikdy nemělo stát – židovský původ! Komunisti dělí lidi – na židy a na nežidy!“ A pak udeřil znovu do Rudého práva a to se rozprsklo, jako by bylo ze zimního ztrouchnivělého listí.“

Kdyby se hlasitě zastyděli. Hned bych na Kreml pohlížel jinak.

Myslím, že problém zdejšího rasismu a antisemitismu je třeba otevřít a to ne kvůli sebemrskačství. Neboť existuje, možná menší než jinde, ale možná jenom skrytější a pokrytečtější. Když sleduji aktivity Tomio Okamury a jeho party, přehlíživě populistické chování ostatních politiků (že, přijímači omluv Babiši!?), a stále masivnější mobilizaci „nadlidí jedné krve“ na internetu, připomínám si slova německého pastora Martina Niemollera: „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.“

Dneska u nás (zatím „jen“ při ponižování mrtvých) jsou nejspíš na řadě Romové. Ale co, nejsem přece Rom. A vy také ne, že, přátelé?