V 50. letech se pěla taková jásavá píseň. Její slogan zněl: „Všichni jsme mladí, všichni jsme mladí, jsme mladí, jsme mladí… Mladý je každý komunista!“ Šlo o to dát jasně najevo, že budoucnost s velkým B, tedy ta naše, Socialistická Budoucnost, patří i zasloužilým starcům, třeba vrahovi Gottwaldovi nebo ušatému torpédu Zápotockému. Vytvořilo se tedy přesvědčení, že víra uhlířská, komunistická, je jakousi živou vodou, elixírem mládí. Že komunisté nestárnou. A nechuraví. Jsou věčně svěží.

Miloš Zeman na tuto tradici nejspíš touží navázat. „Náš čas nastal, budoucnost je na pět let naše,“ prohlásil na mejdanu, který za naše peníze uspořádal při příležitosti znovuzvolení pro příznivce svého vyznání „lži a nenávisti“.

Co to bude za budoucnost? Jistě svěží a rozevlátá.

Když se člověk podívá na tu partu, co se kolem Zemana sešla, může říct jenom to lidové: „Potěš koště!“ To je ale budoucnost: zestárlá pěnice, odkvetlý poupě, notně znavený „zlatý kozlík“, a to všechno v čele s Vůdcem, který neujde deset metrů, zadýchá se na třetím schodu, místo „dopovíme pohádku“ říká „dokouříme pohanku“… Jediné, co už dokáže, je zapalovat si místo dýmky míru a smíření cigarety zatrpklé msty. Občas taky zakroutí očima, jako by mu chtěly utéct z obličeje.

Mohu si dovolit se dědkovi posmívat, mám na to právo, jsem taky dědek. A taky nic moc.

Ale neříkám, že budoucnost je moje. Ani na těch pět let. Možná, že jsem ještě tolik intelektuálně nezvápenatěl.

Ti prastaří ještěři bolševici měli za elixír mládí komunismus. Zeman na něj povýšil novou, ale ještě méně perspektivní ideologii - zemanismus. Můžou si to tam na Hradě a v Lánech zpívat kolem dokola.

Bohužel pro ně, tu partu už bývalých, na demonstrace chodí mladí. A dle průzkumů veřejného mínění mladí Zemana nevolili.

Užijte si ještě těch pár let, milí zemanovci! Ale neříkejte těm rokům budoucnost. Bude to jenom trápení. Často bolestivé. Někdy až ponižující. To tak ve starobě bývá. Hloupé je, že budete trápit i ty mladé. Ale oni to vydrží. Ani pro srandu jim nebudete. To jenom králíkům, jak zní staré úsloví, které si snad ještě pamatujete, pokud si vůbec ještě něco pamatujete.

To ne vy. Mladí, co vás nevolí, mají před sebou budoucnost. Opravdovou.