Vláda dnes jednala o zastropování věku odchodu do důchodu. Ve hře zůstávají dva návrhy, a to, že by lidé odcházeli do důchodu v 65 nebo v 67 letech. Každých pět let by se přitom věk revidoval podle aktuálních demografických dat. To prý vládě navrhla důchodová komise. To je čiré zoufalství a lhaní lidem. Věk 65 let nebyl totiž stanoven tak, že bychom se podívali, kolik asi bude důchodců a kolik bude aktivních lidí, jaké budou důchody a jaké budou odvody do systému, a z toho by nám vyšlo, že v systému bude tolik peněz, aby mohli lidé odcházet do důchodu už v 65 letech. Návrh Ministerstva práce věk 65 let „vypočítává“ jinak. Vychází z toho, jaké bude průměrné dožití vzhledem k prodlužování života, a z toho, že by „měl“ člověk trávit v důchodu čtvrtinu života. Tak se „dopočítalo“ k odchodu do důchodu v 65 letech. To je sice líbivé a politicky průchozí, je to však lživé a ekonomicky nesmyslné. V systému nebude dost peněz na to, aby lidé mohli do důchodu odcházet tak brzo. Politici všechny lidi ohledně důchodů jen znejistí a nikdo jim už nikdy s důchody neuvěří. Nejen že stávající vláda zrušila druhý pilíř, aniž by navrhla cokoli jiného, nyní nás připravuje na permanentní změnu: Každých pět let se vše přepočítá a pravidelně posune.
S tím, jak stále více mých dětí začíná být školou povinných, víc a víc přemýšlím o školství. A docházím k závěru, že vše je špatně. Špatně od základu. Děti tráví ve škole asi nejvíce času češtinou, protože každý musí ovládat svou mateřštinu. A tady to začíná. Ta čeština, kterou se děti učí ve škole, není jejich mateřština. Děti znají z domova a svého okolí obecnou češtinu a nikoli spisovnou. Spisovná čeština je pro ně trochu cizí jazyk.