Včera jsem byl v kině na filmu Masaryk. Film je to řemeslně dobře odvedený, ale nechtěl bych ho vidět znova. Nenaplnil mě dobrými pocity. Zatímco jsem čekal, že film ukáže příchod komunistů k moci, tak ukázal muže, který se po Mnichově léčil u psychiatra. Ukázal muže, který si vyčítal, že neobstál. Takový scénář jsem nečekal. Už jsem automaticky počítal s tím, že politici jsou bez výčitek a zato s velkým egem.
Hodně lidí mi psalo, že by se rádi zeptali, jaký je domácí porod očima muže.
Je to dost osobní věc, ale zkusím to…
Jen výjimečně potkám lidi, kteří by řekli, že s domácími porody sympatizují, nebo že by tak dokonce rodili také. Někteří averzi jen naznačí. A mnozí, jako jedna má spolužačka z gymnázia, potřebují říct nahlas: „S tím já nesouhlasím, aby lidé rodili doma.“