Včera jsem byl v kině na filmu Masaryk. Film je to řemeslně dobře odvedený, ale nechtěl bych ho vidět znova. Nenaplnil mě dobrými pocity. Zatímco jsem čekal, že film ukáže příchod komunistů k moci, tak ukázal muže, který se po Mnichově léčil u psychiatra. Ukázal muže, který si vyčítal, že neobstál. Takový scénář jsem nečekal. Už jsem automaticky počítal s tím, že politici jsou bez výčitek a zato s velkým egem.

Dnes Británie oficiálně zahájila dvouletý proces vystupování z EU označovaný jako BREXIT. Pro mě to je velké zklamání. Chtěl jsem žít v bloku, kde je Británie. Nepotřebuji tam Řecko nebo Rumunsko, ale Británii určitě chci po svém boku.

Británie byla po staletí technologickým motorem Evropy. Dodnes má nejlepší univerzity a výzkum v Evropě, a to teď ztrácíme. Británie měla důležitou roli na vyvažování moci. Například najednou má v EU jaderné zbraně jen Francie. Bez Británie je EU po všech stránkách slabší. Evropská komise zkrátka nedokázala vytvořit mezi Brity pocit, že má pro ně EU přínos. Podobně jako Masaryk by dnes v této logice měl mít výčitky i J.C. Junker. Sebevědomí se však Evropské komise stále drží jak písek mokré zadnice. Dodnes nechápu, že Juncker ihned po odhlasování BREXITu nerezignoval.

EU dostává BREXITem další ránu v řadě. Dluhovou krizi a bankrot Řecka překvapivě ustála. Uprchlickou krizi také ustála. Ustojí ale i BREXIT? Největším rizikem BREXITu je, že se potvrdí, že lze žít i po vystoupení z EU, a že tudíž po Británii opustí EU další bohaté země. EU bude velmi výrazně postrádat peníze od těchto bohatých zemí, které mizí u nás a na Balkáně jak v černé díře a obohacují nejednoho politika.

Poslední data z ekonomiky ukazují, že strašit BREXITem bylo zbytečné. Zatím máme málo čísel, ale ta, která máme, nepopisují žádnou spálenou zem. Když se dívám na britské HDP v meziročním srovnání, je zřejmé, že Británie zpomaluje svůj růst už od roku 2014. Tuto trajektorii letní hlasování o BREXITu neovlivnilo. Ekonomika jede dál setrvačností.

Když se dívám na HDP z mezikvartálního pohledu, dokonce zjistím, že po BREXITU ekonomika zrychlila a v rámci 7 velkých, vyspělejších ekonomik měla druhé nejvyšší tempo růstu: rostla skoro dvakrát rychleji než celá EU. Jinými slovy, žádná katastrofa.

Británii pomáhaly exporty. Ty dosáhly díky slabé libře nejvyšších hodnot za deset let. Nicméně propaganda se propsala do hlav běžných spotřebitelů. Ti se začali bát utrácet a dokonce se po delší době i méně zadlužovali. Na druhou stranu na nižším zadlužování není nic špatného.

Británie se chystá uzavřít nové obchodní dohody se státy mimo Evropu a doufá, že bude mít lepší postavení než nyní. To nelze vyloučit. Důležité je, že tvrdí, že se bude snažit udržet stávající obchod s Evropou. To je klíčové. Přeji jí, aby jí to vyšlo, protože to bude dobré i pro nás. To, že to asi dopadne dobře, signalizují britské akcie, když jejich index dnes poklesl jen o 0,09 % a za poslední rok si připsaly 19,6 %.