Mám kolegu. Jednou vyfasoval na služební cestu takovou kočku, že se mu veškerá krev z mozku odlila pryč. Nastalo u něj zatemnění, že místo nafty natankoval benzín. Otočil klíčkem, ale raketový start, který měl slečnu ohromit, nenastal. Budiž můj kolega dokonalým varováním, co čeká Evropu i ČR:

Evropští politici totiž našli novou mantru, které sami uvěřili. Prý už bylo dost škrtů. Logicky tvrdí, že bez nastartování hospodářského růstu není možné ozdravit veřejné finance, a proto se musíme zaměřit na prorůstová opatření. (To nevěděli dříve? Co dělali dosud? To bojovali proti růstu?)

Zajímavé je, že heslo o prorůstové politice, které je obyčejně chápáno jako levicové, se u nás snaží prodat už i pravice. Jako by již byla tak mentálně vyčerpaná, že potřebuje vypustit levici rybník jejími hesly.

Od nedávné ideové konference klíčové domácí pravicové strany bych čekal ideu. Idea nepřišla. Přišly jen omleté fráze. Nejubožejší frází byl boj proti administrativě. (To máme chápat tak, že dosud vláda podporovala administrativu?) Zateplení domů jako akcelerátor růstu je také úsměvné. Ne že by ublížilo. Ale ekonomiku to akceleruje, asi jako když si šnek přilepí na tykadla spoiler, aby měl větší přítlak.

Prorůstová politika by měla vypadat úplně jinak. Neměla by vytvářet ani jedno nové úřednické místo. Ani jeden nový úřad. Vláda krátkodobý růst neovlivní, i kdyby se na hlavu stavěla. Ten je dán vývojem v eurozóně. Pokud Německo rychle poroste, my porosteme s prorůstovými opatřeními i bez nich. Pokud bude Německo prudce padat, my budeme padat také a nepomůže nám ani svěcená voda. Krátkodobě jsou prorůstové politiky jen – možná i dobře míněným - podvodem na voliče.

V dlouhém období je to věc jiná. Prorůstová politika by měla mít tři pilíře. Tím prvním jsou lepší instituce. Tím myslím hlavně boj s korupcí. Odhaduje se, že se v české ekonomice ročně rozkrade kolem 100 miliard. Ty nás tíží jako sprintera koule na noze. Ekonomika se pod takovým břemenem jen plazí. Bojím se však, že v politice je až moc lidí, kterým takový stav vyhovuje. To by nejspíš vyřešila jen úplná změna volebního systému - a tu politici nepřipustí.

Druhým pilířem by mělo být právní prostředí. Dokud nebudou právníci chápat, co chtěl autor zákonem říci, dokud budou existovat zákony, které během několika let zažijí desítky novel, nijak oslnivě neporosteme.

A třetím pilířem by mělo být jiné podnikatelského prostředí. Tedy hlavně konkurenceschopné a stabilní. Příkladem nestability může být přístup politiků k daním. Kdo může něco plánovat, když každý rok dochází k tak zásadním změnám?

Pardon, ale se zateplením domů ať se jdou politici bodnout.