Nekřič „hop!“, dokud nepřeskočíš, říká se. Ó jak hluboká moudrost! Ještě před dvěma měsíci to vypadalo, že banky budou hromadně vracet v minulosti vybrané bankovní poplatky. Tedy alespoň soudě podle nadšených výkřiků klientů bank, které jsem sledoval na facebooku. Teď se představa miliard korun vrácených na účty klientů bank pomalu ale jistě rozplývá. Banky totiž vyhrály další spor. Soud dal ve středu 10. 7. Komerční bance za pravdu v tvrzení, že poplatek je legitimní cena za služby, tedy žádný neoprávněný podraz na klienta. Posledním soudním rozhodnutím jsme se dostali na dokonalou plichtu 2:2. Dvakrát zatím vyhrál klient. A dvakrát žalovaná banka. Tedy… Tedy to jen pokud nepočítáme, že v posledních letech banky vyhrály už tisícovky sporů o to, že jejich klient nesplácí úvěr. Soud v takových případech rozhodl, že nezdárný klient musí bance zaplatit nejen jistinu, ale právě i poplatky. Pokud bychom počítali i tyto případy, poměr by se nám výrazně otočil zhruba na 2:10 000 pro banky.

Takže to, co mělo být podle strany zastupující klienty bank jasné na celé čáře, zatím není jasné vůbec. Čím to? Ve své podstatě totiž jde o poplatky jako takové až na posledním místě. Ve skutečnosti má celá právní bitva mnohem širší rozměr. Je to vlastně spor o svobodu a míru regulace. O smluvní volnost versus státní ochrana spotřebitele. Je o spor o tom, zda se spotřebitel smí svobodně rozhodnout, že chce kouřit, i když ví, že to není zdravé. Zda smí pít pivo, i když ví, že alkohol je návykový. Zda člověk smí ukončit eutanazií svůj život, anebo zda musí poslechnout lékaře, kteří jej přes jeho přání nutí žít. Zda spotřebitel smí rozhodovat o svých penězích a smí podepsat takovou úvěrovou smlouvu, která je v danou chvíli pro něj podle jeho subjektivního názoru nejlepší, anebo zda mu to stát regulací zakáže, protože on, stát, se domnívá, že smlouva není pro spotřebitele výhodná.

Spor svoboda versus regulace nemá v českém právním řádu jednoznačného vítěze, proto ta prozatímní plichta. Mám ale vážné obavy – a nemám z toho radost - že plichta se brzy může proměnit v prohru spotřebitelů. Ano, čtete dobře, v prohru. Jedno je totiž jasné už teď. Výsledkem tohoto sporu nejspíš bude, že banky do budoucna změní své chování. Přestanou poplatky účtovat. K čemu to ale povede? Zlepší se situace spotřebitelů? Nezlepší.

Dal jsem si tu práci a propočítal pár modelových příkladů. Mé zjištění není potěšující. Zrušením bankovních poplatků se poplatky přesunou do úrokových sazeb. U malých úvěrů zvýšení úrokové sazby a zrušení poplatku dost možná znamená, že klient hypoteticky zaplatí bance celkově méně. Jenomže u velkých úvěrů, jako jsou hypotéky, navýšení úrokové sazby znamená, že klient i bez poplatku bance zaplatí celkově víc než v minulosti! Neboli klienti jako celek zaplatí v budoucnu bankám na úrocích víc než dnes za kombinaci úroků a poplatků, ale přitom získají nižší objem úvěrů!

Text vyšel původně 15.7. v E15
http://nazory.euro.e15.cz/komentare/vladimir-pikora-bitva-o-poplatky-ma-jen-porazene-1006118