Byla to velká sláva, když nám tento týden byla postupně v několika verzích představována koaliční dohoda. Její sestavení zjevně nebylo jednoduché. A z výsledku to je… taky zcela zjevné. Ovšem když vezmeme v úvahu, jaký kočkopes se narodil z voleb, je úspěchem, že se podařilo dohodnout vůbec něco. Což neznamená, že by dohoda byla ekonomicky dobrá.

Z ekonomického pohledu je největší problém v tom, že strany sice hlasitě proklamují, že chtějí sociální stát, ale nevědí, kde na něj vezmou. Tak jako obvykle totiž politici popisují, co by rádi viděli, ale mlčí o zdrojích peněz. Novým zaklínadlem je nyní lepší hospodaření státu a úspory. Ale kde?? A budou stačit? To už nevíme. A dokud to nebudeme vědět, je dohoda jen mnoho povyku pro nic.

Největší pozornosti veřejnosti se dočkala žhavá novinka: Třetí sazba DPH. Ta by měla být určena pro léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu. Ihned se na ni nahrnula vlna kritiky. Já s ní však z pohledu státního rozpočtu až tak velký problém zase nemám. S výjimkou léků se totiž dotkne jen relativně malého počtu lidí. Takže v rozpočtu neudělá nezalátatelnou díru. Neznám totiž žádné dítě, které spotřebuje s nižší daní více plen. Spíš si kladu otázku, co třetí sazba DPH přinese. Vyšší spotřebu určitě ne. Ekonomiku určitě nenastartuje. Úspory domácnostem sice přinese, ale budou to drobné. Ceny totiž nepoklesnou o celé snížení daně, ale jen o část. Tak jako obvykle při snížení daní i tentokrát uvidíme mírné dočasné navýšení marží obchodníků.

Co ovšem třetí sazba v každém případě do ekonomiky přinese, to je další chaos. Papírová kniha bude zdaněna 5 %, zatímco elektronická 21 %. Nebylo náhodou důvodem nižšího zdanění knih to, aby se víc četlo a podporovala se kulturnost národa? Tak proč bude elektronická kniha v jiné sazbě? To prostě nemá logiku. Větší počet sazeb nemá nic společného se sociální politikou. I ve velmi sociálních státech Skandinávie najdeme jen jednu jedinou sazbu DPH. Myslím, že zavádět více sazeb DPH je chybou. Sociální aspekty by měly být řešeny sociální, nikoli daňovou politikou.

A chybou je i zvyšování minimální mzdy. Zdá se to zcela jasné a je to zdůvodňováno sociálností. Jenomže ani tohle nikterak sociální není. Sociální Skandinávie minimální mzdu vůbec nemá. Z ryze teoretického pohledu je totiž minimální mzda chybným konceptem, který vede pouze k vyšší nezaměstnanosti právě u těch lidí, kteří minimální mzdu pobírají. Politici však závěry teorie popsané v kdejaké učebnici ignorují. O co víc budou utrácet lidé s vyššími mzdami, o to méně budou utrácet ti, kteří kvůli zvýšené minimální mzdě přijdou o místo.

Podobně populistický byl i nápad zavést minimální daň pro OSVČ. Měla se platit ze zisků, které nikdy nevznikly. To je neuvěřitelně demotivující! Stát jako by říkal: „Nejde ti podnikání, tak ti ještě neplácáme.“ To, že návrh vypadl z konečného znění dohody, je jen dobře. To ale neznamená, že si na OSVČ vláda neposvítí. Politici už říkají, že prý chystají analýzu odvodů OSVČ do veřejných rozpočtů. Prý s cílem navrhnout „spravedlivější rozložení nákladů na financování veřejných služeb“. Těžko říct, co si pod tou krkolomnou formulací představují, pochybuji, že politici si vůbec něco představují. Ale nepochybuji, že nic dobrého z toho pro OSVČ nekouká.

Největší chybou ale podle mě je, že bude zrušen druhý pilíř. Tím nechci říct, že by byl druhý pilíř dobrý; naopak. Málokdo ho kritizoval více než já. Ale problém je v tom, že stát už uzavřel dohodu s téměř 90 000 lidmi o tom, jakým způsobem si budou v příštích desítkách let šetřit. Taková dohoda by měla platit na celý život. A nyní jen pár měsíců po uzavřené bude tahle smlouva jednostranně zrušena. Stát tím říká: „Nikdy nikomu nevěř. A zvlášť ne státu. Stát si totiž může pravidla hry kdykoli změnit.“

Nakonec se nejspíš ukáže, že vláda nebude mít dost peněz, aby realizovala vše, co chce. Ale na to už mají politici připravený záložní plán „B“. Navzdory dnešnímu tvrzení o nezvyšování daní daně asi zvýší. Nejspíš se dočkáme sektorové daně na banky a finanční instituce. Ty jsou totiž ziskové a je z čeho jim brát. Jenomže proč? Jen proto, že mají peníze? Bude tedy vláda trestat úspěšné? Bude do světa vysílat signál, že na úspěšné podnikání a vytváření pracovních míst se u nás doplácí?

Ne, nechtěl bych dnes být ministrem financí ani za nic.

Napsáno 13.12. pro MF Dnes