Bitva o vrácení bankovních poplatků připomíná nekonečný příběh, který se stále víc komplikuje. Původně se vše zdálo naprosto triviální. Firma zastupující nespokojené klienty bank ukazovala na první vyhrané spory spotřebitelů s bankami a lákala další lidi, aby se přidali k boji proti nehorázným poplatkům.

A pak se něco změnilo.

Banky se dostaly do vedení. Právníci zastupující klienty tvrdili, že to je tím, že první spotřebitelé šli do sporu s bankami sami a nebyli dobře připraveni. Jenomže k dnešnímu dni už vyhrály banky sto sporů a prohrály jen dva.

Argumenty soudů jsou jasné. Soudkyně v jednom ze sporů například pronesla, že pokud byla smlouva uzavřena, má být i zachována. A že poplatek není podle ní v rozporu s dobrými mravy. Koneckonců kdyby soudy řekly, že smlouva neplatí, znejistily by celou ekonomiku. Najednou by se dalo říct, že neplatí kdeco jen proto, že klient nerozuměl smlouvě. Zpochybnili bychom platby za stovky miliard, protože by nešlo jen o banky, ale i o telefonní operátory, distributory elektřiny, plynu a tak dál a dál.

Jenomže poté, co právníci zastupující nespokojené klienty neuspěli u prvních soudů, hodlají se nyní obrátit na Ústavní soud. Tvrdí, že smlouva mezi klientem a bankou nebyla svobodnou dohodou a že silnější strana „nadiktovala“ slabší straně platbu „za nic“. Vše ještě rámují do evropských souvislostí a tvrdí, že v zahraničí u stejných případů spotřebitelé nad bankami vyhrávají. (Jenomže podle českých soudů sice zahraniční případy byly podobné, ale i tak stále dost odlišné od těch českých, takže že z nich pro české soudy nic neplyne.)

Někdo by možná mohl říct, že ať už dopadne kauza jakkoli, spotřebitel díky hnutí za vrácení poplatků stejně vyhrál, protože banky pod tímto celospolečenským tlakem poplatky postupně ruší. Ale je to pravda? Osobně si myslím, že by banky poplatky zrušily, i kdyby žádné podobné hnutí nebylo. Ačkoli to tak nemusí vypadat, mezi bankami je velká konkurence. Podstatně větší než třeba mezi telefonními operátory - a i u nich jsme loni viděli boj o klienta, který skončil revolucí v cenách neomezených tarifů.

Podle mě může být klient spokojený, pokud si může mezi produkty vybírat tak, že má možnost uzavřít smlouvu buď s poplatky, nebo bez nich. Rozhodně totiž neplatí automaticky, že úvěr bez poplatků je výhodnější. Pokud nemá klient poplatky, má vyšší úrokové sazby. A naopak. Nic není zadarmo.

Tím to ale nekončí. Pokud se nepletu, firma zastupující nespokojené klienty bank tvrdila lidem, že se s ní mají přít s bankami, protože na tom mohou jen vydělat. Buď jim banka vrátí peníze a zaplatí náklady na vedení sporu, nebo náklady sporu zaplatí firma. Firma by v takovém případě vydělávala na poplatcích za právní služby. No jo, jenomže zdá se, že tento byznys model nefunguje. Kdo by si nyní při kurzu 100:2 vsadil proti bankám? Půjde firma do dalších stovek tisíc sporů? Kdo potom bude platit ty tisíce prohraných pří?

Napsáno pro E15 21. Ledna 2014
http://http://nazory.euro.e15.cz/komentare/vladimir-pikora-proti-bankam-by-ted-vsadil-jen-blazen-1055908