Metanolová kauza se stala co do počtu jejích obětí největší kauzou posledních let. Na otravu metanolem v krátké době zemřelo 48 lidí a více než 90 dalších lidí bylo hospitalizováno. Mnozí si ponesou následky po celý život, mnozí například navždy oslepli. Nejvíce zasažený byl Moravskoslezský kraj, kde zemřelo 23 lidí, a Olomoucký kraj, kde zemřelo 8 lidí. Metanolová kauza je tak druhou nejzávažnější katastrofou v dějinách samostatné ČR. Více lidských obětí si vyžádaly jen ničivé povodně v roce 1997, kdy zemřelo 50 lidí. Oběti však nebyly jen v ČR. V Polsku následkem českého alkoholu zemřeli tři lidé. Takže má kauza i mezinárodní přesah.

A tak se není kvůli závažnosti případu čemu divit, že vláda zavedla řadu nových zásadních opatření. Všechny jsou vesměs zaměřené na to, aby se zabránilo pančování alkoholu.
Měla ale tato opatření, ze kterých mnozí prodejci nebyli právě nadšení, také skutečný efekt?

Mezi opatření patří například kauce na získání kolků, každý kolek má svůj individuální kód, který umožňuje dohledatelnost lahve. Dalším opatřením je, že v provozovnách veřejného stravování (restauracích a barech) smí být otevřena jen jedna skleněná láhev svého druhu, aby nešlo krýt veškerý prodej dokladem na jinou láhev. Došlo také k zavedení koncesí na prodej alkoholu. Díky tomu dramaticky ubylo míst, kde mají kontroloři kontrolovat prodej. A krom toho museli výrobci zavést do výroby kamerový systém, který má zamezit nelegální výrobě na legálních linkách.

Dnes už s určitostí můžeme říci, že tato opatření efekt měla. Dokonce se s odstupem času tato opatření zdají být velmi účinná. Ihned totiž vzrostlo inkaso spotřební daně z lihu. A to jasně svědčí o omezení nelegálního trhu a naopak o zvětšení trhu legálního – tedy kontrolovaného.

Pravdou je, že z čistě ekonomického pohledu není ovšem správným řešením represe, ale nižší daně. Podle mého názoru totiž stojí za metanolovou kauzou příliš vysoké zdanění lihu. Když už ale jednou máme zavedeno takto vysoké zdanění, je také třeba mít přísnou kontrolu nad trhem, protože jinak jde o životy. Podobně jako v jiných odvětvích, kde záleží na bezpečí spotřebitelů, platíme za regulaci daň ve vyšší ceně a nižší konkurenci. Tato cena však má své opodstatnění a stojí za to.

Nelegální trh jsme před zavedením zmiňovaných opatření odhadli na téměř polovinu legálního. (Přesnou velikost nikdo nezná, odhad vychází z výpovědí svědků v metanolové kauze před soudem.) To znamená, že stát přicházel jen na spotřební dani o 2,85 mld. Kč. Přišel ale také o inkaso daně z příjmu právnických osob a DPH. Navíc kdyby lidé vyrábějící nelegální alkohol byli normálně zaměstnaní, odváděli by také sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmu. Unie dovozců a výrobců lihovin zaměstnává 1 306 lidí, kteří vyrobí 23 milionů lihu. Jenomže kdybychom všechen nelegální líh vyráběli legálně, pak bychom potřebovali více legálních linek a zaměstnanců. Najednou by bylo třeba vyrobit zhruba o 43 % více. To je další vylepšení veřejných financí.

Celkem tak stát podle našeho odhadu přišel o 3,045 mld. Kč. To odpovídá zhruba 0,08 % HDP ročně. O tuto částku lze díky příjmy státu navýšit. Stát tedy na přísné regulaci vydělává. A vydělává i spotřebitel v podobě větší bezpečnosti (druhou stránkou téže mince jsou pak jeho vyšší náklady).

Bohužel paralelní nelegální trh vždy existuje. Jestliže odhadujeme, že v minulosti to bylo zhruba 50 %, pak dnes to bude určitě méně, nejspíš někde kolem 10 %. Takže se obávám, že i při sebelepších opatřeních bude stát přicházet o část daně, a bude to nejspíš někde mezi 0,01 až 0,02 % HDP.

Napsáno 14.9. pro E15