Při pohledu na české politiky se mi zdá, že nepochopili význam a rozsah současného vývoje v Řecku. Mnozí se asi domnívají, že se jedná o problém Řecka a eurozóny. Ve skutečnosti se ale jedná o mnohem větší problém, který má rozsah na celou Evropu včetně neutrálního Švýcarska.

Politici si musí nalít čistého vína. Vše začíná u eura. Projekt společné měny selhal. Nevedl k tomu, aby Evropa ekonomicky či politicky rostla. Ekonomický úpadek je jasně vidět v číslech. Podíl HDP eurozóny na globálním HDP klesá a podle predikcí nadnárodních institucí bude klesat dále. Politický úpadek je vidět v činech. Evropa stále není homogenní. Společná měna k tomu nepřispěla. Evropa váhá, nechce Řecku půjčit. Pokud Řecko půjčku dostane, nebude to ze solidarity a evropanství. Bude to z vypočítavosti, protože půjčka bude levnější než selhání Řecka jako dlužníka, které média často nepřesně označují jako bankrot. Řecko totiž dluží z velké části právě evropským bankám. A ty jsou často spoluvlastněné státy. Navíc zmíněný bankrot Řecka by vyvolal ohromný odliv obyvatelstva do zbytku Evropy. Otevřené hranice a možnost pracovat kdekoli k tomu vybízejí jako nikdy předtím. V Řecku by pak už zůstali jen staří a nemocní, což by zem ubilo. Náklady masového exodu by pak zcela zastínily částky, o kterých se dnes mluví. Myšlenka společného evropského domu se tím hroutí jak domeček z karet. Evropanství skončilo u vlastních kapes.

Evropa je na rozcestí. Už to přiznává i německá kancléřka A. Merkelová. Úkol nemá jen Řecko, ale celá eurozóna. Ta se musí uvnitř změnit. Celá Evropa má snad až na jednu výjimku veřejné finance ve špatném stavu. Pakt stability a růstu byl rozdupán jako bezcenný cár papíru. Lze očekávat, že se dočkáme jeho renesance. Brusel začíná chápat, že si musí připravit rozpočtová pravidla a že deficit státního rozpočtu nesmí být samozřejmostí, ale naopak výjimkou, která se musí bedlivě sledovat. Bude ale stačit jen přitvrzení stávajících pravidel? Je možné zachovat stávající stav, kdy eurozóna nemá společnou fiskální politiku? To záleží na politicích. Pokud se jim nepodaří zastavit nákazu na finančních trzích, nic jiného než vytvoření společného ministerstva financí jim nezbude. To ale nebude nikdo chtít. Národní vlády by přišly o svou moc a navíc nikde není psáno, že bruselská politika bude lepší než ta aténská. Belgie má fiskálních problémů více než dost. Mnozí čeští politici to sice asi ještě nepochopili, ale dnes se nepřímo jedná o tom, zda se eurozóna buď jako celek rozpadne, anebo zda naopak vznikne superstát. Diskuse o tom, kdy zavedeme euro, z tohoto pohledu ztrácí smysl.

Problém je, že Evropa musí jednat rychle. Čas na hlubokou analýzu není. Trochu mi to připomíná transformaci z počátku devadesátých let. Také nebyl čas a nebylo se kde učit z minulosti, protože s takovou transformací ve světě zkušenost nebyla. Řada lidí ještě po letech vládu kritizovala za rychlost, která podle nich vedla k přehmatům a obohacení některých lidí. I dnes vzniknou přehmaty, ale jejich náklady budou nižší než váhání. Ukazuje se, že každý den váhání stojí eurozónu několik miliard eur. Původně se mluvilo o pomoci ve výši 45 mld. eur, pak se mluvilo o 115 mld. eur a dnes se mluví o 150 mld. eur. Už nyní pochybuji, že se zastavíme pod 250 mld. eur. Důvode je snadný. Čím více se váhá, tím více je půjčování vládám po celé Evropě dražší. Finanční trh chce za vyšší riziko vyšší výnos. Čím více se váhá, tím více je pravděpodobné, že se nákaza přenese do Portugalska a Španělska. To, že jsou jejich ekonomiky zdravější než ekonomika Řecka, trh už nezajímá. Pokud by Řecko jako dlužník selhalo, strhlo by s sebou nejspíš dominovým efektem i řadu dalších zemí. Náklady na jejich záchranu by dramaticky vzrostly. Pokud by to byly jen dvě země, eurozóna to ustojí. Pokud začne „hořet“ i předlužená a velká Itálie, eurozóna na záchranu už nebude mít. Zdroje nejsou nekonečné.

V minulosti byly peníze kryty zlatem, později bylo zlato opuštěno a dnes jsou ve své podstatě kryty jen naší důvěrou. Poslední dění na finančních trzích ale ukazuje, že stávající evropští politici důvěru ztratili. I po přislíbení pomoci Řecku euro oslabilo, akcie padly a výnosy státních dluhopisů zemí na periferii eurozóny vzrostly, protože v očích trhů přichází pomoc pozdě. Navíc investoři nevěří, že Řecko dokáže držet naordinovanou dietu. Mnozí se bojí, že stále vidíme jen špičku ledovce problémů předlužené Evropy.

Jestliže důvěra v měnu klesá a šance na růst úrokových sazeb ECB neroste, nelze čekat nic jiného, než další pád takové měny. Euro musí dále oslabit. Je příliš silné a Evropa je málo konkurenceschopná. Během dvou měsíců proto čekám oslabení eura ke hladině 1,25 USD/EUR. Je to přitom jen pár měsíců, co jsme byli u 1,40 USD/EUR.

Napsáno 5. 5. 2010 pro MF DNES