Důchodová reforma: ideologie vítězí nad rozumem
Prosím přečtěte si můj příspěvek k reformě důchodového systému.
Reforma důchodového systému je jedním z hlavních témat současné politické reprezentace. Čas k jejímu uskutečnění, což je jedním z hlavních úkolů vlády Petra Nečase, a tento úkol nestanovila nějaká bezvýchodná situace, nýbrž vláda sama, se krátí.
Místo toho, abychom byli svědky nutné celospolečenské debaty, vládní představitelé skrze média vypouštějí zkušební balonky, díky kterým měří, co jsou lidé ochotni akceptovat a co už ne. Tato forma komunikace je ale špatná. Nyní je třeba debatovat na bázi expertní a následně politické. Ačkoliv pravice tvrdí, že je nutné provést reformu okamžitě, ve skutečnosti začne reforma působit za 20 až 30 let, a proto se jeví jako důležitější obsah reformy, než datum jejího zahájení.
Koneckonců to dobře dokládají výsledky mého hledání na internetu, totiž dva téměř totožné titulky. První byl aktuálnější a zněl „Nečas: Důchodová reforma by mohla začít v roce 2012.“ Ten druhý, o něco níže zase říkal „Nečas: Důchodová reforma by mohla začít v roce 2008.“ Obě vyjádření současného premiéra dělily čtyři roky.
K současnému průběžnému systému je třeba připomenout dvě věci. Systém se dostal do deficitů po snížení odvodů za Topolánkovy vlády a v porovnání s jinými státy Evropy vynakládáme v poměru k HDP do systému důchodů velmi málo (orientačně - ČR 8,4%, Polsko 12,4%, Slovinsko 10,1%, Maďarsko 10%). Evropský průměr je přitom 11,9% HDP. Současné studie také říkají, že až do roku 2095 nepřekročí výdaje ČR na financování současného průběžného důchodového systému 13% HDP. To znamená, že za 85 let bychom na tom nebyli o mnoho hůře, než v současnosti mnohé státy EU.
Posledním vypuštěným zkušebního balonku z dílny ministra práce a sociálních věcí Drábka bylo, že stát hodlá vyvést do soukromých penzijních fondů přibližně jeden bilion korun (!) za prvních pět let od startu důchodové reformy. Takové peníze budou logicky v důchodovém systému chybět. Takový krok těžce zatíží veřejné finance. Zkušenosti Slovenska, Maďarska i Polska jsou jasné.
Vyvedení peněz z průběžného systému do systému kapitálového mimo jiné znamená, že část těchto peněz bude v budoucnosti ohrožena podobnými hospodářskými krizemi, jako je ta současná. Nikdo nedokáže předpovědět, zda za deset, dvacet či třicet let nevznikne krize nová. A opět na ní nemusí mít Česká republika žádnou vinu. Miliony důchodců po celém světě, kteří se spolehli, nebo jim byl vnucen kapitálový systém, o tom vědí své. Problémem kapitálového spoření totiž je, že si nespoříte, nýbrž investujete. A pokud by nastala další hospodářská krize, o takové investice můžete přijít. A klidně mohou být celoživotní. V té chvíli se za vás buď zaručí stát, to znamená, že to opět zaplatí daňoví poplatníci, anebo se za vás stát nezaručí a v tom případě vás čeká důchod v bídných podmínkách. Čas vašeho života vám už nikdo nevrátí. Stejně tak vám nikdo nevrátí vaše peníze. Skutečně chceme takové riziko podstoupit?
Současná vláda navíc hodlá vyvedení části pojištění do takových kapitálových fondů uzákonit, což by ve svém důsledku znamenalo, že se stát za případné ztráty například v důsledku hospodářské krize musel zaručit. Vzhledem k obrovskému rozsahu peněz si to však lze představit jen velmi těžko. I to je důvod, proč sociální demokracie odmítá takovou reformu důchodů podpořit. A myslím, že rizika jsou natolik velká, že je náš postoj pochopitelný. Stručně řečeno - to co je známo o vládních návrzích rozvrací veřejné finance, neodpovídá na hlavní problémy našeho systému, přenáší to nepřiměřené riziko na jednotlivce a nakonec a v konečném důsledku na stát. Návrh je výhodný pouze pro správce systému. V zásadě se dá říci, že vládní návrhy jsou zaváděním nového finančního produktu pod záminkou důchodové reformy.
Abych však neplatil za pouhého kritika, uvedu, jak by měla vypadat základní struktura reformy důchodů z pohledu sociální demokracie. Základní průběžný systém, kterému neoslabíme jeho příjmy například snížením odvodů nebo vyvedením peněz mimo něj, by měl zůstat v oněch mezích, které známe dnes. Druhým pilířem reformy důchodů by pak mohly být produktové systémy, které by byly vázány na jednotlivé obory a podniky. Takové systémy by pak zohledňovaly například náročnost konkrétního povolání, neboť si lze těžko představit, že hutníci, pokrývači nebo horníci budou pracovat do 65 let. Posledním, třetím pilířem by pak byl dobrovolný kapitálový systém. Podtrhuji slovo dobrovolný, neboť bude určen těm, kteří jsou ochotni podstoupit určité riziko ztráty svých úspor. To se mi zdá jako rozumné řešení.
Snad se mi alespoň tímto způsobem podaří rozproudit debatu o důchodové reformě. A i kdyby ne, budu rád, když se čtenář tohoto textu zamyslí nad tím, co vlastně chce. Nejde zde totiž o politické přesvědčení, nýbrž o rozum. Rovněž velice doporučuji toto video, které jsme před časem vytvořili: https://www.youtube.com/watch?v=xYQSDKU27o8
Reforma důchodového systému je jedním z hlavních témat současné politické reprezentace. Čas k jejímu uskutečnění, což je jedním z hlavních úkolů vlády Petra Nečase, a tento úkol nestanovila nějaká bezvýchodná situace, nýbrž vláda sama, se krátí.
Místo toho, abychom byli svědky nutné celospolečenské debaty, vládní představitelé skrze média vypouštějí zkušební balonky, díky kterým měří, co jsou lidé ochotni akceptovat a co už ne. Tato forma komunikace je ale špatná. Nyní je třeba debatovat na bázi expertní a následně politické. Ačkoliv pravice tvrdí, že je nutné provést reformu okamžitě, ve skutečnosti začne reforma působit za 20 až 30 let, a proto se jeví jako důležitější obsah reformy, než datum jejího zahájení.
Koneckonců to dobře dokládají výsledky mého hledání na internetu, totiž dva téměř totožné titulky. První byl aktuálnější a zněl „Nečas: Důchodová reforma by mohla začít v roce 2012.“ Ten druhý, o něco níže zase říkal „Nečas: Důchodová reforma by mohla začít v roce 2008.“ Obě vyjádření současného premiéra dělily čtyři roky.
K současnému průběžnému systému je třeba připomenout dvě věci. Systém se dostal do deficitů po snížení odvodů za Topolánkovy vlády a v porovnání s jinými státy Evropy vynakládáme v poměru k HDP do systému důchodů velmi málo (orientačně - ČR 8,4%, Polsko 12,4%, Slovinsko 10,1%, Maďarsko 10%). Evropský průměr je přitom 11,9% HDP. Současné studie také říkají, že až do roku 2095 nepřekročí výdaje ČR na financování současného průběžného důchodového systému 13% HDP. To znamená, že za 85 let bychom na tom nebyli o mnoho hůře, než v současnosti mnohé státy EU.
Posledním vypuštěným zkušebního balonku z dílny ministra práce a sociálních věcí Drábka bylo, že stát hodlá vyvést do soukromých penzijních fondů přibližně jeden bilion korun (!) za prvních pět let od startu důchodové reformy. Takové peníze budou logicky v důchodovém systému chybět. Takový krok těžce zatíží veřejné finance. Zkušenosti Slovenska, Maďarska i Polska jsou jasné.
Vyvedení peněz z průběžného systému do systému kapitálového mimo jiné znamená, že část těchto peněz bude v budoucnosti ohrožena podobnými hospodářskými krizemi, jako je ta současná. Nikdo nedokáže předpovědět, zda za deset, dvacet či třicet let nevznikne krize nová. A opět na ní nemusí mít Česká republika žádnou vinu. Miliony důchodců po celém světě, kteří se spolehli, nebo jim byl vnucen kapitálový systém, o tom vědí své. Problémem kapitálového spoření totiž je, že si nespoříte, nýbrž investujete. A pokud by nastala další hospodářská krize, o takové investice můžete přijít. A klidně mohou být celoživotní. V té chvíli se za vás buď zaručí stát, to znamená, že to opět zaplatí daňoví poplatníci, anebo se za vás stát nezaručí a v tom případě vás čeká důchod v bídných podmínkách. Čas vašeho života vám už nikdo nevrátí. Stejně tak vám nikdo nevrátí vaše peníze. Skutečně chceme takové riziko podstoupit?
Současná vláda navíc hodlá vyvedení části pojištění do takových kapitálových fondů uzákonit, což by ve svém důsledku znamenalo, že se stát za případné ztráty například v důsledku hospodářské krize musel zaručit. Vzhledem k obrovskému rozsahu peněz si to však lze představit jen velmi těžko. I to je důvod, proč sociální demokracie odmítá takovou reformu důchodů podpořit. A myslím, že rizika jsou natolik velká, že je náš postoj pochopitelný. Stručně řečeno - to co je známo o vládních návrzích rozvrací veřejné finance, neodpovídá na hlavní problémy našeho systému, přenáší to nepřiměřené riziko na jednotlivce a nakonec a v konečném důsledku na stát. Návrh je výhodný pouze pro správce systému. V zásadě se dá říci, že vládní návrhy jsou zaváděním nového finančního produktu pod záminkou důchodové reformy.
Abych však neplatil za pouhého kritika, uvedu, jak by měla vypadat základní struktura reformy důchodů z pohledu sociální demokracie. Základní průběžný systém, kterému neoslabíme jeho příjmy například snížením odvodů nebo vyvedením peněz mimo něj, by měl zůstat v oněch mezích, které známe dnes. Druhým pilířem reformy důchodů by pak mohly být produktové systémy, které by byly vázány na jednotlivé obory a podniky. Takové systémy by pak zohledňovaly například náročnost konkrétního povolání, neboť si lze těžko představit, že hutníci, pokrývači nebo horníci budou pracovat do 65 let. Posledním, třetím pilířem by pak byl dobrovolný kapitálový systém. Podtrhuji slovo dobrovolný, neboť bude určen těm, kteří jsou ochotni podstoupit určité riziko ztráty svých úspor. To se mi zdá jako rozumné řešení.
Snad se mi alespoň tímto způsobem podaří rozproudit debatu o důchodové reformě. A i kdyby ne, budu rád, když se čtenář tohoto textu zamyslí nad tím, co vlastně chce. Nejde zde totiž o politické přesvědčení, nýbrž o rozum. Rovněž velice doporučuji toto video, které jsme před časem vytvořili: https://www.youtube.com/watch?v=xYQSDKU27o8