Naše zákonná norma by měla stanovovat základní rámec pro pokles emisí oxidu uhličitého, nikoli jak jej dosáhnout.

Společenská změna se odehrává v čase. Nejde stanovit, že se zítra vzdáme používání fosilních paliv, jako je ropa nebo uhlí. Stejně nejde vyhláškou určit, že vyhrajeme olympijský hokejový turnaj. Můžeme si ale jedno nebo druhé stanovit jako cíl – a usilovat o jeho dosažení.

Konkrétní cesta pak bude záviset na našich technologických schopnostech a dostupných prostředcích. V neposlední řadě půjde o schopnost se s formulovaným cílem ztotožnit a sledovat jej, když začnou první potíže.

Sociální demokracie ve volební kampani vyhlásila cíl prosadit zákon o snižování závislosti na fosilních palivech. Voliči, voličky, novináři i novinářky se mohli dozvědět, že chceme, aby tento zákon určil základní rámec, měřený podle poklesu emisí oxidu uhličitého. A aby jeho text nestanovoval konkrétní cestu, jak toho poklesu dosáhnout.

Závazek vlády
Netroufáme si dnes stanovit, že úspor ve využívání energií dosáhneme dalším zateplováním, modernizací průmyslové výroby, výzkumem v oblasti elektromobilů nebo podporou bezodpadového hospodářství. Všechny cesty bude nutné využít – všechny jsou možné. Dle nás by ale mělo být na politickém rozhodnutí každé další vlády, jak závazek státu snižovat emise oxidu uhličitého v daném roce naplnit. Platí to tím spíše, že nikdo nemá představu o technologiích, jimiž lidstvo bude disponovat za deset nebo padesát let.

Zákon by měl být závazkem vlády. Bude mít povinnost připravit konkrétní návrh, jak chce snižovat závislost na fosilních palivech v daném roce.Základem předpokládaného zákona má být závazek, že Česká republika bude od roku 2018 postupně snižovat spotřebu uhlí, ropy a plynu měřenou mírou vypouštění skleníkových plynů o určité procento ročně – a to až do roku 2050. Debatuje se o závazku ve výši okolo dvou procent. Šlo by tedy o pozvolnou změnu.

Zákon by měl být především závazkem vlády. Bude mít povinnost připravit konkrétní návrh, jak chce snižovat závislost na fosilních palivech v daném roce. A také by pak sněmovně předkládala jednou za rok zprávu o plnění stanoveného závazku. Pokud by se jej nepodařilo naplnit, přesunul by se do následujícího roku.

Společenský konsenzus
Vymahatelnost takto založeného zákona je věcí společenské shody o jeho obsahu. Základ pro společenský konsenzus již v české politice existuje – k zákonu se pozitivně vyjádřila nejen sociální demokracie, ale i TOP 09, o návrhu diskutují také další parlamentní strany.

Třeba ve Velké Británii, kde zákon schválili 26. listopadu 2008 a kde tento týden slaví pětileté výročí, jej navrhli labouristé, ale podpořila také tehdejší opozice, odbory i sdružení výrobců. Navíc platí, že zatímco v minulosti diskutovaná takzvaná finanční ústava by možnosti státu nakládat s vlastními prostředky omezovala, zákon o snižování závislosti na fosilních palivech stát naopak motivuje k jejich účelnému vynakládání. A přináší i tolik vzývané úspory a modernizaci ekonomiky.

Zákon o snižování závislosti na fosilních palivech by dal modernizaci a proměně našeho hospodářství pevný rámecBez radikálního snížení energetické náročnosti české společnosti nemáme naději být dlouhodobě konkurenceschopní. Například díky podpoře Evropské unie bude moci pokračovat v zateplování budov. Program Nová Zelená úsporám bude moci postupně vedle soukromých budov a bytových domů obsáhnout i všechny veřejné budovy. A tím jednak zajistit okolo jednoho procenta poklesu závislosti na fosilních palivech, jednak vytvořit více než 30 tisíc dlouhodobých pracovních míst nejen ve stavebnictví.

Pevný rámec
Potřeba vyrábět energii modernějšími způsoby vede třeba k rozvoji strojírenství, kam jistě spadá výroba kotlů na biomasu, která už dnes živí několik tisíc lidí. Průmyslové podniky na Plzeňsku jsou významnými dodavateli hřídelí pro větrné elektrárny a Česká republika patří mezi největší výrobce těchto součástek vůbec.

Zákon o snižování závislosti na fosilních palivech by této modernizaci a proměně našeho hospodářství dal pevný rámec. Firmám i státu by umožnil dlouhodobé plánování, které je jedním z předpokladů, že v rozvoji nebudeme dělat zbytečné chyby. Zatímco ve sportu jde vedle úspěchu o radost z výsledku, v případě produkce skleníkových plynů jde o stav prostředí, ve kterém žijeme. A o stav, ve kterém ho předáme dalším generacím.

Text původně vyšel v České pozici 25. listopadu 2013.