Těsně před volbami byl nerozhodnutý takřka každý třetí volič. Výsledky jsou méně předvídatelné, než byly v posledních desetiletích. Může rozhodnout několik málo tisíc hlasů.
Norsko je zemí, kde příliš dlouho trvala situace, kdy spousta lidí volila strany jen ze starého zvyku, protože tak volili jejich rodiče, prarodiče atd. Někteří se rozhodli s tím skončit a nyní se vezou na vlně proti establishmentu.

Když se proti vám spiknou zas a znovu a vy jim nestojíte za kloudné slovo, tak jim občas jednu vrazíte. Vzpoura venkova kleštila cestu Straně středu a přelivu voličů hlavně z Dělnické strany. Sílí protesty proti rušení armádních zařízení, policejních služeben a dalších úřadů veřejných služeb pod záminkou úsporných opatření. Nová čísla a zprávy přitom svědčí o několikanásobných prodraženích, kde se samozřejmě rozhodovalo o nás bez nás.

Má být umožněno šestnáctiletým, aby volili? O tom se zavedené strany perou řadu let. Volby nanečisto konané na středních školách ukazují, že žáci volí levicověji, a ti, kdo volili pravici, se rozhodli umírněněji než v minulosti. Tehdy ve větší míře volili krajní strany v obou směrech politického spektra. Někteří badatelé si navíc mysleli, že výsledky školních voleb se budou více shodovat s výsledky skutečných voleb. To se ovšem nemusí potvrdit, jelikož se preference třeba největší pravicové strany podle průzkumů a výsledky pro tuto stranu ve školních volbách se lišily zhruba o 10 %. Podle školních voleb sociálně demokratická Dělnická strana sice nejvíce ztratila, ale přesto si zachovala pozici největší strany.

Moc se z lodi nevyklánějte, říká premiérka obrazně lídrovi sociálních demokratů. Začínající optimismus v regionech zasažených poklesem investic do ropného a plynárenského průmyslu jim zničil volební kampaň. Zaměstnanost silně roste a růst hospodářství a důvěra spotřebitelů je na nejvyšším bodě za dobu před poklesem. To se nehodí do krámu těm, kdo se snaží vyvolávat dojem krize a chtějí sesadit dnešní vládní garnituru. Takže sází na prý rostoucí hospodářské rozdíly mezi lidmi. Anebo na ty, jež jsou výdělečně nečinní, což je celá třetina Norů.

Hrozí vyššími daněmi, pokud nechceme sníženou úroveň veřejných služeb, nebo tím, že pravice dělá z Norska chladnější společnost. Prý se posouvají hranice, jakým způsobem mluvíme o jiných lidech. A premiérka údajně nemá své ministry a ministryně pod palcem a ti si pak toho moc dovolí a pouští jazyk na špacír.

Je velký rozdíl mezi současným a minulým předsedou Dělnické strany. Ten nový je nakloněn vrácení reforem, např. sloučení okresů, a může se stát závislým na revoluční levici v straně Rodt (Rudé) a Miljopartiet De Gronne (Straně zelených) s ultimatem proti těžbě ropy a plynu. To může překazit stávající investice v ropném a plynárenském průmyslu, investice pro silničáře a také pro soukromníky provozující mateřské školy, domovy důchodců a ošetřovatelskou službu. Ti a další lidé by byli vydáni na milost a nemilost straně Zelených a jejich ultimatu, v příkrém protikladu k odborníkům, kteří takřka shodně tvrdí, že Norové budou muset v budoucnu více pracovat. Přitom pracovní místa v ropném a plynárenském sektoru byla astále jsou extrémně rentabilní a nyní příjmy státu padají. Nebude to zrovna pozorování ptáků, co bude vytvářet pracovní místa budoucnosti. Netušíme, co to vlastně bude, jelikož tato místa ještě nespatřila světlo světa.

Několik málo témat převažuje: Rozvoj a udržitelnost podnikání a živností zejména v řidčeji obydlených částech země a v regionech zasažených útlumem v těžebním sektoru, dále vyrovnávání rozdílů, daňová politika a rezort obrany. Nikoliv přistěhovalectví a pomoc rozvojovým zemím, životní prostředí, jako třeba zachycování a skladování CO2, výzkum, školství a podmínky, v nichž vyrůstají děti a mládež, hlavně ti chudší, zdravotnictví, nedotažená důchodová reforma, prý neudržitelná nemocenská atd...

Někteří lidé se nenechají přesvědčit o tom, že Norsko je demokratickou zemí v pravém slova smyslu. Místo toho má zastupitelskou demokracii dále ředěnou negativním parlamentarismem. A tak pořád nejsme schopni zjistit, co si lid přeje, zatímco si elity hrají na tzv. demokratické procesy. Proč by mělo být o tolik složitější pořádat všelidová hlasování v Norsku než jinde? Aby mohl lid spolurozhodovat o tom, co bude mít velký vliv na budoucí společenské struktury a co má význam pro Norsko jakožto svrchovaný stát. Jako třeba vztah Norska k evropské hospodářské spolupráci, nákup nových stíhaček, jestli má ze stále většího počtu vodopádů stát hydroelektrárny, zda ještě stojíme o přistěhovalce a jestli ano, tak o které. A může se nová vláda vůči voličům zavázat k tomu, aby zaručila, že se Norsko nebude nepodílet na dalších válkách vedených Spojenými státy?

Norsko čelí řadě výzev budoucnosti, o nichž se rozhoduje nyní. Přitom strany proklouznou hladce a samy si volí, o čem budou chtít mluvit. Neměli by se jich zástupci médií přece jen tázat na to, o čem se jim nechce mluvit?

Koneckonců snad jde o strach politiků a byrokratů ze ztráty moci, který by možná neměli mít, dokud budou opět a zas dokazovat, že nejsou dostatečně vyzrálí, aby s ní nakládali.

Vzruch kolem vaší osoby je vždycky vodou na váš mlýn, viďte? Politici nyní dokázali některé voliče přivábit zpět. Ne, že by vzplanuli láskou, ale podle průzkumu je nejlidovější současná premiérka Erna Solbergová a nejvíce elitářský Jonas Gahr Store, lídr sociálně demokratické Dělnicé strany. On boduje výše, pokud jde o všechny záporné vlastnosti.

Strana Hoyre má podle průzkumů veřejného mínění šanci stát se největší stranou v Norsku, což by bylo poprvé od r. 1924. Přesto lídr sociálně demokratické Dělnické, t. č. druhé největší strany suverénně prohlašuje, že jeho strana může vládnout sama.

Malé strany politického středu nevyjasnily, s kým by šly do koalice, což se některým voličům protiví. Dvě z nich, Venstre (Levicová strana) a Kristelig Folkeparti (Křesťanská lidová strana) mohou vypadnout. Jenže žolíky v podobě tzv. vyrovnávacích mandatů mohou do poslední chvíle rozhodit avizovaný výsledek.