Boj o to, co je či není norské, probíhá již nějaký čas. Stali se Norové rozštěpeným a zmateným národem? A jakou cestou se vůbec vydávají?
Norsko nyní prochází svým možná největším socialně politickým experimentem, jakému bylo kdy vystaveno a kvůli přistěhovalectví roste počet obyvatel procentuálně stejně rychle jako v Indii - příliš rychle.

Přitom Norsko bylo déle než řada jiných zemí etnicky velice sourodou zemí, což přispívalo k pokojným poměrům, společenskému smíru a málo odstředivým sporům, což umožňovalo udržovat vnitřní řád.

Jsou-li etničtí Laponci praobyvatelstvem nejsevernějšího norského kraje Finnmarky, stávají se etničtí Norové se svými dějinami autochtonním obyvatelstvem ve všech ostatních krajích nyní, když je Norsko rychle globalizováno a multikulturalizováno. Ovšem pokusí-li se etničtí Norové prosadit tvrzení o tom, že díky historickým poutům etnických Norů k Norsku jsou též praobyvatelstvem, jsou okamžitě označováni za extrémisty. Poukáže-li někdo na to, že práva Laponců jsou zároveň práva Norů se zvláštními právy na území a vodu, je požadavek obratem postaven mimo zákon jako rasismus.

Nestarat se o kulturu vlastního národa znamená, že lidé z jiných kultur zaujmou místo vlastního národa i přesto, že tito lidé již mají své země. Proč by měli mít právo na dvě země, zatímco vlastní národ je vytlačován z vlastní země? Jsou důležitější třeba takoví Pákistánci? Podle některých Norů jsou zástupci tohoto národa nositelé jistých vlastností, které se liší třeba od Pakistánců kladným způsobem, a které by také měly mít své místo na světě. Je to kombinace řady různorodých prvků, jež vytváří rázovitou norskou kulturu, jež z Norska posléze udělala velice úspěšnou zemi.

Aftenposten prokázal, že znepokojivě velká část dospělých pakistánských mužů v Oslu se aktivně podílela na únicích daní. Finanční úřady, potažmo město Oslo, byly jeden rok za druhým šizeny o peníze. Stát utrácel miliony, aby se skutkové podstatě přišel na kloub.

Viz také můj článek o tom, jací přistěhovalci páchají v Norsku nejvíce zločinů: http://brenna.blog.ihned.cz/c1-65283080-prijeli-jsme-do-norska-krast

Zapustí-li zde taková kultura kořeny a rozšíří-li se, tak soustavně podemele norskou společnost tak, jak ji nyní známe. Fredrik Barth, antropolog a mezinárodně nejznámější norský badatel v oblasti kultury, na to řekl následující: Pokud se vyplatí dělat něco jiného než to, co jeden dělával dříve, než co byl jeden vyprávěn, aby dělal, pak to dělá. Každý společenský řád je pod stálým nátlakem lidí, jež se chtějí vyhýbat svým povinnostem a jen využívat řádu k vlastnímu prospěchu. Není-li společnost sestavěna tak, že posiluje sebe samou, tak ji budou lidé podemílat. Společnosti se v hloubce vytvářejí na mikroúrovni prostřednictvím vztahů mezi jednotlivci.

Někteří Norové se v komentářích ke zprávám v médiích stěžují na to, že se přistěhovalci nikdy nedostanou na dobrovolnou práci, jíž se to v Norsku jen hemží a kde je očekávána účast každého, nepřihlašují své děti do spolků a sdružení, jako třeba sportovních klubů či skautských oddílů, nedochází na setkání rodičů s učiteli a ve velice omezené míře přijímají norskou kulturu jako svoji, což značně přispívá k jejich nezačlenění do společnosti.

Politici, různí oslovovaní odborníci a další se často odvolávají na norské hodnoty. Co jimi jsou a které stojí za to zachovávat a bojovat za ně? Když se někdo dotázal Hadie Tadžikové, minulé ministryně kultury pákistánského původu, jak definuje norskou kulturu a jestli si myslí, že je pro Norsko důležité hájit a chránit kulturu a tradice této země, odpověděla, že norská kultura vždy podléhala změnám, na což odvetil Jon Hustad, novinář a účastník společenské diskuse slovem «skoleflinkt» a ptal se Hadžikové, zda je norská kultura ohrožena přistěhovalectvím. Příště může porovnat norskou kulturu třeba s pákistánskou. Jsem si jist, že najde rozdíly, uvádí Hustad. Protože co máme říct o tehdejší ministryni kultury, stále místopředsedkyni nějvětší norské sociálně demokratické Dělnické strany, jež není ochotná ani pokoušet se definovat norskou kulturu?

Kdybych netrpěl rakovinou v pokročilém stádiu a pracoval, nemohl bych se takhle vyjadřovat - tak uvedl, než zemřel Steinar Lem, známý to norský bojovník za životní prostředí. Prostřednictvím norského listu Dagbladet sdělil, že norská kultura je stejně tak hodná ochrany jako tibetská. Je prý silně ohrožená. Paradoxně jsou to často titíž lidé, jež píšou a hovoří o tom, že norská kultura se nemá těšit zvláštnímu postavení, jež jsou znepokojení tím, že Čína vyhladí tibetskou kulturu, nebo, že jihoamerické indiánské kmeny budou obětovány těžbě dřeva a nuceny stěhovat se do velkoměst.

V nejbližších letech spatříme velké změny podle tempa přísunu nenorského obyvatelstva. Brzy bude mít Oslo obyvatelstvo povětšinou s nezápadními kořeny. Půjde-li to tak dále, může se totéž stát během tohoto století celému Norsku. Naše hodnoty budou stavěny pod silný nátlak. Proto se musí počet přistěhovalců velmi omezovat. Směrodatná má být v Norsku norská kultura.

Utrpí zrovnoprávnění a postavení žen, svoboda projevu toho již utrpěla hodně. A až na nepatrné výjimky politici úplně zkoprnělí, než aby si troufali mluvit o problémech a začít se s nimi vypořádat. Neda se to jinak rict. Je to uplne mimo. Chcete-li změnit norskou přistěhovaleckou politiku, tak jste zlí. Je zajímavé, že byly věci vydefinovány tak iracionálně. Norská přistěhovalecká politika nikdy nebyla pořádně politicky diskutována, jen přemalovávána.

Má-li někdo – a pořád ti samí – definiční moc v tom, co je to kultura a co ne, pak to ve společnosti dře. Dlouho jsme tam, kde korektní stanoviska možná nejsou tak korektní, jak se zdá, nýbrž spíše pokusem, jenž je nadměrně masírován prostřednictvím médií, aniž je v obyvatelstvu zakořeněn. Ale co si lidé myslí, to jako obvykle pro politiky není zajímavé.

O to důležitější bude mít území ve světě, kde se může tato kultura vyvíjet v souladu se svébytností národa. Neboť lidé vyvíjejí svou vlastní kulturu. Nemá být vnucována, přesto je to právě to, co se nyní děje. Co takhle žít v souznění s vlastní kulturou, pospolitostí, zvyklostmi a způsobem života, vytvářenými po generacích? Zříct si omezeného území zeměkoule, kde jeden může žít v souladu s tím, co je pro ten který národ specifické, musí být to nejhorší, co se může národu stát.