Každý národ má svůj státní svátek, ale málokterý je tak nadšeně a jedinečně oslavován jako norský Den ústavy.
Alespoň podle serveru www.tnp.no. Dnešní den je v Norsku totiž dnem podepsání ústavy z r. 1814, ale zároveň den dětí a mládeže. Každé město či vesnice nabízí více či méně rozsáhlý program.

Průvody, hry, hudba a zpěv, kroje a jiné slavnostní úbory. Párky a zmrzlina, zmrzlina a párky. A limonády. Řeky limonád. Případně uzený losos, uzeniny, kaše ze zakysané smetany a další jídla.

Každým rokem v norských médiích vycházejí rady a tipy, jak si usnadňovat přípravy na oslavu, jste-li ve skluzu či prožíváte-li malou krizi. Média vyvíjejí značný nátlak, aby každý zdobil, jedl a pil, dělal to a to, anebo tohle, pokud možno stejně.

Je opravdu nezbytné utrácet za oslavu státního svátku tolik peněz? Dnešní den je pro leckterou peněženku pořádnou zkouškou. Snobismus, někdo by řekl. Nebo snaha podobat se jeden druhému a neodlišovat se, podléhat a být jako každý druhý? Nebo stále silnější nutkání dávat na odiv vlastní blahobyt? V jaké pohádce žijí?

Některé norské kroje stojí včetně doplňků ze stříbra bezmála 80 000 norských korun, ty nejjednodušší na každodenní nošení, bez výšivek vás příjdou na něco okolo 20 000. To kvůli podílu ruční práce (ručnímu šití švů, komplikovaným výšivkám, brožím, sponám aj.), rekonstruovaným vzorům a místním látkám. Mužské kroje bývají dokonce dražší než ty ženské.

I tak se podle médií najde mnoho lidí, které neodradí ceny a rozhodnou se investovat do regionálních oděvů a doplňků, zejména broží a dalších ozdob ze stříbra a také do obuvi. Poptávka se drží a zájem je především ze stran mužů a mladých lidí. Někteří lidé se chtějí naučit šít kroje a další úbory sami, pro tyto zájemce se pořádají kurzy.

Kroje se vším všudy jsou daleko dostupnější než v minulosti a není nutné pro ně jezdit někam daleko do specializovaných obchodů. Nyní se vše kupuje pohromadě s veškerými doplňky a ne po kusech tak, jak bývávalo zvykem. Dříve byly propracované pásy s doplňky z (pozlaceného) stříbra ke krojům považovány za znamení toho, že jste se šťastně vdaly či oženili. Dnes dostávající tyto pásy děti ke konfirmaci ve věku kolem třinácti let.

Podle norského ústavu pro kroj a lidový úbor (Norsk institutt for bunad og folkedrakt) a podle informací médií vlastní něco málo přes pět milionů Norů kroje v hodnotě přesahující 30 miliard norských korun. Ovšem podle pojišťovny If a veřejnoprávní televize NRK je z nich pojištěna pouze 57000 kusů. Je nasnadě, že když se krojům v chaosu, který zavládne, nedopatřením něco stane, je to na vlastní triko.

Kromě krojů existují různé novodobé úbory. Třeba ten, který byl navržen k 1000. výročí města Oslo nebo k 100. výročí rozpuštění unie se Švédskem. Je to oděv, jež na rozdíl od většiny ostatních, není vázán na určité místo původu.

Právě váš původ vám v Norsku neodpustí. Připomínají vám ho a nepřijímají vás jen tak úplně mezi sebe. Pro Nory je velmi důležité dávat to při nejrůznějších příležitostech najevo.

Dobré počasí nelze brát jako samozřejmost, obzvlášť ne v Norsku. I tak se navzdory rozšířeným představám cizinců stává, že nejhezší počasí je 17. května na severu země a že lidé na jihu si musí obléknout termoprádlo, rukavice, šály a čepice.

Zvláštní úlohu hrají děti. Podle tradice z r. 1906 mává a zdraví královská rodina průvod dětí z balkónu královského paláce. Děti pochodují, mávají vlajkami, nosí nápisy se jmény škol, do nichž patří, a pokřikují zdravice celé tři hodiny, než dojdou na náměstí před radnicí. Loni se ho podle médií zúčastnilo 60 000 dětí ze 119 škol, školní kapely nepočítaje. Je vždy velká čest jít v průvodu jako první, za armádním hudebním sborem a politickými představiteli města. Podle tradice z roku 1946 prochází ten den menší průvod dětí kolem domu rodiny korunního prince.

Jediným kazem na kráse se zdá být skutečnost, že podle šetření provedeného pro zpravodajský server www.framtida.no to se znalostmi norské hymny mezi dětmi není příliš slavné. Její první verš umí jen 60 % dětí.

Tzv. občanských průvodů se účastní všichni, kdo mají zájem. Pořádají se též v zahraniční v zemích, kde žijí Norové, jako třeba ve Švédsku, Španělsku a Thajsku. Průvodů se účastní i členové organizací a různých skupin. Pokud chtějí jakožto příslušníci motoristických klubů, mohou jet ve vozech či na motocyklech.

17. květen je v Norsku hodně politicky zabarveným dnem. V každé vesnici či městě zní projevy, někdy mluví představitelé mládeže, někdy starosta. Často se hovoří o aktuálních tématech, jež hýbou Norskem. I tak se mluvčí jistým námětům vyhýbají. To jsou podle sociologa Bjornara Buxruda a zmíněného serveru www.framtida.no často právě ty jevy, jež pohánějí norskou společnost k nějvětším změnám. Má se slavit a hovořit o soudržnosti, ochotě nezištně přispívat k společnému cíli, solidárnosti a dalších údajně společných vlastnostech. Lidé se nechtějí rozkmotřit. Přesto projevy vyjadřují různé názory o tom, kdo do Norska patří, kdo to vlastně Norové jsou a co jsou to norské hodnoty.

Je ještě proč slavit? Svoboda, samostatnost, nedělitelnost a nezcizitelnost země jsou prý relativní pojmy, bere-li se v potaz kolik z těch, jež zemi vládnou, každou chvíli tyto hodnoty haní a zpronevěřují se jim.

Norsko podle názoru některých lidí již není jednou zemí. Je to prý spousta zemí v jedné, kam se různou měrou stále nové skupiny rozhodují odstěhovat. Proto se rok co rok probouzí spor o to, zda mají být povoleny v norských průvodech k příležitosti oslav dnešního Dne ústavy vlajky cizích zemí. Až v r. 2007 byla v průvodech a jinde na veřejných shromážděních 17. května povolena laponská vlajka.