Jsou opravdu v ráži. Jak se Norove žhaví na léto?
Z předjaří prý jde sálavé teplo, jež lidi severu rozohní. Rozradostní je, když jim z kolenou, kyčlí a zad ustoupí tuhý mráz. Jarní sluníčko hřeje a hladí svými zatím nesmělými paprsky.

Takto situaci popsala Australanka Jenny K. Blake, jež vydala knihu o norské chatařské kultuře: „Jako kdyby se Norové proměnili hned, jak vstoupí do chaty. Rázem se otevřou, jsou méně odtažití a uvolněnější. Ovšem může to souviset se zvýšenou spotřebou alkoholu!“

Švéd jménem Mattias Lindstedt napsal knihu Sare Norge (Zvláštní Norsko) o norských zvycích, prazvláštních místních názvech atd. Mimo jiné zaznamenává chování obyvatel na jaře. Když „půl“ národa začne vyrážet za hlubokým sněhem v horách, je jaro. Když se slunce po dlouhé, temné zimě „vyhoupne“ vysoko na oblohu, lidé se rozjedou do hor na chaty a chalupy. Tento zvyk je tak zakořeněný, že městské ulice jsou od pátku odpoledne do pondělního rána téměř prázdné. Když sníh začne mizet, jedou za ním, aby ho vyhledali. Ani po sedmi měsících sněhu a zimy ho lidé nemají dost. Když v nížinách začíná být 15 stupňů nad nulou, ba i více, Nory lákají hory, sníh a samota na nejvyšších vrcholech. O Velikonocích dělají pravý opak toho, co očekává příroda. Toto chování způsobuje změnu v jejich životech.

Již norský polárník a dobrodruh Roald Amundsen tvrdil, že Norové jsou národ otužilý a odolný, jenž podobně jako tamní květena a ostatní příroda jakoby ví, že když už, tak už. Za trvání krátkého období roku, kdy je počasí jakž-takž k životu, je třeba toho každým douškem využít. Možná je to tak, že tytéž vlastnosti, které Nory dělají silnými a schopnými vypořádat se s extrémními přírodními podmínky, počasím a životem na moři, způsobují i to, že se s nimi obtížně seznámíte. Zima a tma asi vytváří povahu a ducha, které jsou víc uzavřeny do sebe.

Kvůli neprostupnému terénu a špatným komunikacím byli Norové nucení být po staletí co nejvíce soběstační a měli pádné důvody nevěřit, že mohou spoléhat na cizí pomoc. Norové jsou celkem konzervativní a těžko a dlouho si zvykají na změny. Norská setrvačnost je obranou proti příliš rychlým změnám. Ovšem předjaří a jaro s Nory něco udělají: Jakoby s táním sněhu něco tíživého mizelo z jejich beder. Ta doba je plná očekávání a předzvěstí čehosi nového. Dokud je zima a tma, mají myšlenky tendenci k tomu soustředit se na hlubší a bytostnější otázky než na každodenní a bezprostřední věci. Na druhou stranu zima přiměje Nory k zamyšlení se nad životem a nad vším, co je přesahuje. Jsou prostě sami se svou duší a svými myšlenkami.

Norští antropologové se podle serveru www.forskning.no zabývají jevem norského chataření. Chata prý spojuje rodinu, přežívá nás lidi-vlastníky a je tak pro mnohé jediným místem, jež dnes představuje symbol kontinuity generací. O životě chaty mnohdy leccos vypráví její stěny a inventář.

Někteří využívají Velikonoc na to, aby uklízeli a leštili své lodě, a tak je připravili na další sezónu. Ti věrní zatím putují na chatu a zpět. Lidé mívají sklon sedět na chatách a zabíjet čas mezi jídly řešením kvízů v knížkách i ve všelijakých novinách a magazínech, kvůli nimž se prali o to, kdo se bude trmácet až do města, aby je koupil. A tak rok co rok kladou jeden druhému stěžejní otázky typu – Kdo vyhrál světové mistrovství ve fotbale v r. 1982? Který norský politik vydal autobiografii „Alltid freidig“ (Vždy směle) v r. 1993? Na který den v týdnu připadne letos Štědrý den? Avšak se nejdou i podstatnější otázky. Třeba - Kdo dal rozhodující gól ve finále v Lize mistrů v r. 1999?

Pro mnohé přichází čas na čtení. Podle serveru www.framtida.no si někteří oblíbili strašidelné krimi posílané z knihoven prostřednictvím tzv. esemesek. Jde o nový literární formát speciálně napsán pro SMS zprávy, novou formu interaktivního vyprávění posílaného po kouskách na mobilní telefon. Čtenář si nemůže sám zvolit, kdy obdrží příští díl, a tak se nedozví, jak příběh pokračuje dříve, než ho obdrží. A člověka může vystrašit, když pozdě večer dostane od neznámého odesílatele zprávu nabitou napětím, což zážitek ze čtení jistě umocní, a to zvlášť na chatě odříznuté od civilizace.

Na horách bývá nanejvýše proměnlivé počasí. Stává se, že se vracející se chataři a výletníci ocitnou za autem s rádlem odhrnujícím sníh, jež při zhoršujícím se počasí se sníženou viditelností musí jezdit pomaleji. Navíc se z určitých oblíbených míst takřka všichni rozhodnou vrátit současně, a tak norské Ředitelství silnic doporučuje pro případ čekání v kolonách brát sebou potraviny, oblečení navíc a lopaty.

Nakolik bezpečný je led na jezerech? Každý rok na něm přijde několik lidí o život. Někteří odvážlivci se nebojí vyrazit na led autem. Ale i tehdy, je-li ledová vrstva silná, se na většině jezer najde několik míst, kde je nebezpečně slabá, zejména tam, kde proudí pod ledem voda a led taje zdola. Pak také tam, kde jsou přílivy, ústí, mělčiny, poloostrůvky, mysy a úžiny.

Přesto Červený kříž v posledních letech chválí veřejnost za to, že si počíná opatrně a s rozvahou a nepřidělává moc práce dobrovolníkům. Jenže mnohdy je nebezpečí stržení lavin celkem značné a to téměř po celé zemi.

Jiní lidé volí úplně jiný druh radovánek. Stačí jen povolit uzdy fantazii a může se vám vybavit, jak dokážou řádit. Velikonoční „invaze“ budou brzy slavit sedmdesátiny: Mnozí Norové vpadnou hlavně na Zelený čtvrtek do přilehlých švédských měst, aby pili a zase jen pili. Policie má ruce plné práce, že jí málem nestačí posily z jiných měst. Na druhou stranu bývá tuto o službu kvůli často nechtěné srandě velký zájem. Policisté si někdy vyměňují směny, aby byli u toho. Policejní vrtulníky krouží nad opilci, aby získaly přehled o situaci. Lidé sedí na střechách aut či se z oken aut vyklánějí a hulákají. Kolony aut, z nichž se ozývá hlasitá hudba, způsobují, že řada lidí kvůli zácpám ani nedojede do obchodů za kýženým křečkováním při nakupování. Prodejny tvrdého alkoholu, a v malých městech bývá většinou jediná, mívají zavřeno, aby se vyhnuly návštěv silně podroušených osob, což se ve Švédsku, na rozdíl od Norska, netrestá pokutou. Dokonce ani to, když mejdan skončí na záchytce, tam není trestné.