Čím jasnější světlo, tím temnější stín. Zdá se, že štěstí se stalo pro naši generaci neštěstím.
Užívání léků se v Norsku za 25 let téměř zdvojnásobilo. Podle některých médií se Norové stali národem zneuživatelů pilulek. Zapomněli toho o zdraví více, než se kdy naučí většina těch, jež se o něm učí?

Za loňský rok spotřebovali Norové podle zprávy Svazu lékáren a norských deníků léky v průměru za 4 760 norských korun na hlavu, o téměř osm procent vice než předloni. Spotřeba léčiv se tak i nadále zvyšuje, obrat narůstá ještě rychleji. To díky novým, drahým lékům, jež se ještě kvůli slabé norské koruně prodražily. Z celkového obratu hradil spotřebičům stát 72 procent výdajů.

Nejvíce se užívaly léky na onemocnění srdce, mj. na snížení krevního tlaku a cholesterolu a také léky na nemoci oběhového systému. Následuje léčba trávicího ústrojí a alergií. Nejvíce prostředků šlo na léčbu imunitních onemocnění a rakoviny. Po nich na léčbu nervové soustavy.

Navzdory tomu, že se počet infekcí doložitelně nezvýšil a přestože vláda rozhodla o třicetiprocentním snížení do r. 2020, mají Norové nadměrnou spotřebu antibiotik, mnohem větší než v sousedních zemích. Podle zprávy Ústavu národního zdraví (norsky Folkehelseinstituttet) je jasná souvislost mezi užíváním antibiotik a výskytem multirezistentních baktérií, jež představují riziko pro nemocné lidi a osoby před operací. V krajním případě dopadne nadměrná spotřeba tak, že kvůli rezistenci zemřeme na choroby, které by bylo jednoduché léčit. Brzy se může stát, že antibiotika budou nasazena pouze na záchranu života u osob, které se léčí na rakovinu či závažné srdeční a plícní choroby.

Mezi Nory a zejména u dívek panuje rozšířená představa, že antibiotika pomáhají proti virovým onemocněním, což není pravda, neboť takto se léčí pouze bakteriální infekce. Zmíněný ústav tuto představu vyvrací s tím, že antibiotika se mají používat u lidí, jejichž stav a imunitní systém jsou celkově oslabeny. Dosud však bývají antibiotika předepisována zejména na infekce dýchacích a močových cest a to přesto, že podle kritiků mnoho těchto infekcí není způsobeno bakteriemi (a tudíž nemají antibiotika žádný účinek). Proto bylo obvodním lékařům mj. nařízeno, aby sami přehodnotili, zdali je předepisování antibiotik ve všech případech vhodné. Veřejnost si zase musí zvyknout na to, že ušní infekce a zánět průdušek většinou přejdou samy od sebe.

Zvyšující se spotřeba léčiv se obecně vysvětluje tak, že obyvatelstvo stárne, více lidí podstupuje léčbu a spotřebuje se více nových léků. Stoupá i náklonnost k silnějším přípravkům utišujícím bolest. Kupodivu někteří Norové, kterým jejich lékař v Norsku nařídil užívat spoustu léků, po odstěhování z Norska zažili, že jim jejich nový lékař v zahraničí medikamentózní léčbu ukončil, a oni nyní užívají pouze léky na vedlejší účinky všech těch léků, jež museli brát v Norsku.

Dále podle zmíněného ústavu příliš mnoho Norů užívá několik návykových léčiv současně a to příliš dlouhou dobu. Zvyšují se vedlejší účinky jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém časovém horizontu. Souběžné užívání některých léků může vést například k dopravním nehodám či pádům, a to zejména u starších lidí. Podle ústavu se jedná např. o benzodiazepiny (léčiva na tišení úzkosti) či opioidy na tišení bolesti v kombinaci s tzv. z-hypnotiky na nespavost.

Prášky na spaní užívá stále více dětí a mladistvých do 19 let. Za deset let se jejich užívání zvojnásobilo. Svědčí o tom evidence lékařských předpisů, uvádí deník Bergens Tidende. Tato skutečnost je znepokojivá. Dávat léky dětem, aby usnuly, by nemělo být to první opatřením. Je to přípustné jen ve výjimečných případech, vyjadřují se kritici. Podle studie mají děti, které trápí nespavost, daleko vyšší riziko, že jejich potíže budou přetrvávat i ve vyšším věku.

Výskyt těchto potíží se zvýšil od 12,5 % v r. 1983 na 20,5 % v r. 2005 (novější studie nejsou k dispozici). Někteří badatelé si to spojují se stále četnějším používáním tabletů, telefonů a další elektroniky a se zlozvyky spojenými se spaním. Je také možné, že rodiče jsou více vystresovaní než v minulosti a že hůře snášejí, pokud děti nespí. Tak se snižuje práh pro užívání léků jako rychlé řešení.

Nikdy předtím nebylo v Norsku předepisováno tolik léků na depresi. Podle evidence předepsaných receptů stouplo užívání antidepresiv jen u mladých dívek mezi 15 a 19 lety za posledních sedm let o 53 %.

Něco tu nesedí. Hmotně se lidem nevede špatně, přesto se však cpou antidepresivy (v Norsku často nazývanými pilulkami štěstí), aby nemuseli absolvovat psychiatrickou léčbu. Děje se to navzdory varování některých lékařů, že léky jako jediný prostředek nápravy nefungují ideálně, doporučuje se kombinace s jiným druhem léčby, jako je např. psychoterapie.

To, že vám někdo vypráví či dokonce zveřejňuje, že jste šťastní, se podle některých norských blogerů takřka stalo argumentem, že nemáte právo si stěžovat i tam, kde je to oprávněné. Brzy prý bude jedinou schválenou náladou být šťastný, cokoliv jiného bude nenormální a v horším případě se to stane něčím, co vyžaduje medikamentózní léčbu.

Je velice únavné neustále dávat najevo a sugerovat ostatním, že jste šťastní, když vlastně šťastní vůbec nejste, a přitom se snažit pořád dokola překonávat ostatní jak hmotně, tak společensky v unavujícím a namáhavém kolotoči. Někteří lidé nejspíš špatně pochopili pocit štěstí. Mají dojem, že pokud se necítí neustále šťastní, stala se někde chyba. Jenže štěstí není setrvalá nálada, která vás neopouští. Na druhou stranu někteří lékaři ledabyle předepisují léky i za situace, kdy lidé v dané chvíli potřebují pouze se trochu poprat sami se sebou a překonat těžkosti.