Norsko jako jedna z prvních zemí kupuje až 52 bojových letounů typu F-35, jež mají nahradit stávající letouny typu F-35, jenže pořízení doprovázejí zpoždění a další problémy.

Rozhodnutí padlo již v r. 2008, jenže dlouho byl mezi politickými stranami omílán právě počet. Proč zrovna 52? To odůvodňuje rozbor rozvědky a výzkumného ústavu norské armády. Podle jednoho scénáře je Norsko v konfliktu s Ruskem, což by si vyžadovalo nálety nad ruským územím. Podle druhého scénáře mají vzdušné síly vyvrátit krizi krátkého trvání v Norsku, zatímco dvanáct letounů bude vyhrazeno pro operace NATO v cizině. Poslední scénář zahrnuje jen běžný provoz útvaru bojových letounů v době míru.

Od konce letošního roku až do r. 2024 má být ročně dodáváno šest letounů. Výrobu doprovází vady, jež zdržovaly a zdržují dodání. Nezávislá zpráva Michaela Gilmora, ředitele Pentagonu pro operační testování a vyhodnocování, jich odhalila zatím 276. Naštěstí byly zjištěny již během rutinních kontrol.

Např. není softwarová Block 3F konfigurace hotově testována a certifikována v operativních scénařích k tomu datu, kdy začne továrna letouny dodávat. Právě díky oné konfiguraci mají mít letouny přežívací schopnost a pasivní čihadla, jež mají daleko navrch oproti letounům F-16, a kromě toho integrované zbraně, jež jsou dostatečné na dosažení milníku v podobě initiální operativní schopnosti ke konci r. 2019.

O tom, že Norsko obdrží nehotové letouny, psal podle deníku Aftenposten americký Nejvyšší kontrolní úřad již v březnu 2012. Letouny budou potřebovat rozsáhlé úpravy a plně vyvinuty budou minimálně dva roky poté, co budou ty první dodány. Týká se to kromě softwarové konfigurace řídícího systému vestavěného i v přilbách. Zpoždění pořízení prodraží.

Norské firmy se podílejí na dodávání komunikačního, navigačního a identifikačního zařízení nového letounu a také jeho motor obsahuje několik norských součástí. Střela Joint Strike Missile, jež nosí F-35 ve svých útrobách, je třeba v magazínu Teknisk Ukeblad označován za novou norskou superzbraň 5. Generace a tři až pětkrát účinnější než stávající střely. Tím získal závod Kongsberg Defence Systems 20letý technologický náskok před USA, což znamená hodně pro ty země, jež si F-35 objednají. Cílem je těmto zemím prodávat tolik střel, že to odpovídá pořizovacím nákladům za letouny.

Provoz letounů F-35 bude dražší než F-16. Náklady v průběhu 30leté životnosti jsou odhadnuty na 254,4 miliard norských korun, což se ale může prodražit kvůli kurzu dolaru. Také americký prezident Trump se ostře obul do programu F-35 a nákladů, o nichž napsal, že se vymkly kontrole a některé země zrušily či omezily své objednávky. Čím méně kusů se vyrobí, tím vyšší bude cena za kus.

Ministerstvo obrany podle deníku Avisa Nordland věří, že počtem 8500 hodin cvičení a několika nových simulátorů, zajistí pomoci letounu F-35 lepší operativní schopnost než pomoci dnešního typu F-16, byť při menším počtu hodin na cvičeních. Ta budou podle magazínu Teknisk Ukeblad oproti dnešnímu 10 % alespoň z 40 % probíhat ve vysoce technologických simulačních prostředích. Úloh pilotů letounů F-35 bude skoro dvakrát těch dnešních. Hlavními výzvami, které se mají vyřešit, je nezvyšování závazku pilotů, který nyní činí přes 100 %. Dále se budou muset omezovat náklady za dražší cvičení s letouny F-35. S těmi s budou cvičit zatajované operace a kapacity jinak než ve vzduchu. Avšak příliš mnoho cvičení v simulátorech může ovlivnit chápání skutečnosti tak, že budou za letů riskovat víc.

Střelnice v Norsku, členské zemi NATO, jsou pro vyspělé druhy zbrojních systému dlouhého doletu letounů F-35 malé. Na cvičení se budou muset používat areály v neutrálním Švédsku, jež skývají větší toleranci pro chybné výstřely a jiné chyby.

Vzdušné síly měly velký problém se sháněním klíčového personálu poté, co nebyl žádný technik ochoten vyměnit původní základnu za novou. Každý technik byl poté, co se v prvním kole nikdo o volná místa neucházel, vedením armády osloven s nabídkou nejen práce, nýbrž i benefitů. Další technici dali výpověď. Podle magazínu Vi menn se může útvar bojových letounů zhroutit dříve, než budou nové letouny operativní. Každou chvíli je operativních jen okolo 15 z 57 letounů F-16. Navíc vede nedostatek techniků k tomu, že mnozí piloti nedodržují požadavek NATO na 180 hodin létání ročně. Kdo bude udržovat ty nové letouny? Vzdělávat techniky trvá léta.

Stavba nové základny na Orlandu se pěkně prodraží (což je ale pro veřejné stavby typické), také kvůli opatřením na ochranu proti většímu hluku z letounů F-35 než z F-16. Ovšem z taktických důvodů by se mohlo vymstít mít „všechna vejce v jednom koši“, tedy soustředit všechny letouny na jednom letišti, jak se již stálo v izraelsko-egyptské válce.

Přetahovali se o tzv. předsunuté základně buď v Bodo nebo v Evenesu (aby byl zamezen příp. ruský postup dřív, než stihnou doletět letouny z Orlandu a než se dostaví spojenci), či údržba letounů na prvním a samotná základna na druhém místě, což by prý omezilo odliv zaměstnanců a kompetencí.

Třeba to nejhorší není pořízení letounů samo o sobě. Proslýchá se, že ok, volba to byla žalostná a bývalý premiér Stoltenberg získal pozici generálního tajemníka NATO a bývalý ministr obrany Barth Eide se stal vedoucím Světového hospodářského fóra. Takže se to vyplatilo, byť ne pro Norsko, tak alespoň pro pány Bartha Eideho a Stoltenberga osobně v souladu se známou praxí: Výměnou za osobní mezinárodně prestižní benefity. Alespoň byl tak upřímný a přiznal, že pořízení letounů bude na úkor jiných účelů, za něž se bude muset v budoucnu tratit ještě více: Na seniory, dopravní infrastrukturu atd. a to i díky dlouhému období pořizování.

Mělo Norsko vůbec na výběr? Zlí jazykové tvrdí, že Norsku bylo při „výběru“ letounu k pořízení vyhrožováno a zároveň připomínáno o bezpředmětnosti obcházení vojenské spolupráce.