Co byste chtěli k Vánocům? Hodné děti, mír na zemi, něco do domácnosti, pochutiny, popř. jiné spotřební zboží?
Prý je nejsmutnější ze všeho probudit se o štědrý den a nemít dětinský pocit. Buď jak buď, najdou se děti, jež se ani neobtěžují vybalovat všechny dárky, poněvadž je jich příliš. Tím jim dospělí prý seberou radost, místo toho, aby jim ji darovali.

Je lepší vánoční dárky darovat či dostávat? Komu je nejtěžší vybírat a kupovat vánoční dárky? Snad partnerovi/partnerce, rodičům, prarodičům, dětem, sourozencům, ostatním členům rodiny, přátelům a známým, či dalším lidem? Nakolik je to důležité, abyste se strefili do vkusu? Do jaké míry máte dojem, že ti, jimž kupujete dárky, již mají takřka vše, cokoliv? Odkud čerpáte inspiraci na vánoční dárky? Sestavují vám seznamy, díváte se do obchodů, ptáte se jich, popř. jim blízkých, používáte na to sociální média, či dáváte na tipy obchodů a médií? Kdy vánoční dárky kupujete? Dlouho či krátce před Vánocemi, popř. ve slevě po Vánocích? Jak velký podíl vánočních dárků kupujete přes internet?

Podle průzkumu si většina Norů přeje k Vánocům cesty a zážitky. Na druhém místě jsou peníze a poukazy. 18 % Norů si nepřeje k Vánocům žádné dárky.

Kysané zelí za jednu norskou korunu, kořeněné sušenky spekulatius za 4,70 korun a marcipánový páreček za korunu padesát. Pro některé zákazníky je „cenová válka“ potravinářských řetězců před Vánocemi rozhodující pro to, jakou si vyberou prodejnu, popř. řetězec. Jak to Norové vnímají? Někteří uvádějí, že kromě chaosu v obchodech je štve to, že dotyčné zboží bývá vyprodáno, příp. to, že nakonec ho nakoupili více, než potřebovali a nestihli vše spotřebovat. Eventuelně, že vůči výrobcům je cenová válka neetická a neuctivá. Pro tyto zákazníky bývá důležité, aby kupované zboží pocházelo od výrobců, jimž záleží na ochraně zvířat a udržitelné výrobě potravin.

Norové i nadále naplno šlapou na spotřebitelský plyn a na letošní Vánoce podle zpravodajského serveru Nettavisen utratí na hlavu celkem 12288 norských korun, 51 miliard, či o 1118 norských korun více než na loňskou oslavu. Většina částky utratí na dárky. Mnozí jakoby nemyslí na to, že nadejde čas i po Vánocích a jestli leden není dost temný i tak. Nemívají na útraty na Vánoce rozpočet a spousta jich je každý rok obdarováno dárky jež nikdy nevyužijí či vyhodí.

Utrácejí hodně i na vánoční kalendáře: Děti si údajně každé prosincové jitro vyměňují zprávy o tom, jaký dárek na ně čekal v kalendáři. Srovnávají se se sebou navzájem a rodiče, především maminky, posouvají laťku pro vlastní i cizí děti stále výše, zatímco se předhánějí v chlubení se svými výkony. Místo, aby svým dětem vyrobily „mapy pokládků“, jež je dovedou k malým, symbolickým dárkům nebo třeba lístečkům s komplimenty či vzkazy o příjemných činnostech jako např. „dnes večer budeme péct cukroví“, či dostanou každý den fotku ze svého dětství, jež musí vlepit do alba či jiný úkol, kupují stále dražší vánoční kalendáře, jichž je čím dále více variant.

Tyto kalendáře již nejsou cestou k Vánocím tak, jak bývaly, a již tolik nevytváří vzpomínky, nýbrž vedou k množení spíše málo užitečných drobnůstek či tolik drahých dárků, jimiž jsou děti nasycené již před Štědrým dnem. Utratí za ně bezmála miliardu norských korun a již nejsou vyhrazeny dětem, nyní skrývají vše od piva, výrobků na péči o pokožku přes bižuterii až po exkluzivní čokoládu a erotické hračky. Dárky na kalendáře nemají vypadat podomácku vyrobené, spíše mají třpytit, být politicky korektní a mít barvy, jež ladí.

I Silvestr bývá pro Nory drahý. Jídlo a pití, oblečení a obuv, kadeřnické služby a osobní péče, ohňostroje, cestování a další. Pomýšleje na to, kolik jiného by se dalo za ty peníze pořizovat, nahání strach. Třetina rodičů a celkem čtyři ze čtyř dotázaných cítí o Vánocích nátlak, že by měli nakupovat. Jeden ze čtyř má obav ze zhoršené finanční situace v lednu z následku své spotřeby v prosinci.

Přitom archetypický pojem Vánoc je u Norů prý obsažen v dětském pořadu Jul i Skomakergata o skromném, přívětivém, přízemním ševcovi a jeho kamarádovi, loutce Tøfflus, bačkoře žijící pod jeho pultem (s níž si čile povídá) a o lidech, kteří k němu chodí, či opaku toho každoročního shonu za nadspotřebou, soutěžení hysterie a stále se stupňující potřeby chlubit se obdarováváním jen proto, že to dělají „všichni“, zatímco čas do konce roku odsýpá. A ne a ne, abychom to strpěli, že se toho dočkáme, že?

Na to, aby přešli na vánoční náladu, je u Norů prý důležité, aby byt či dům voněl po Vánocích. Starý, dobrý zvyk napichovat do pomerančů hřebíček, jenž vytvoří vzoreček, nejenže ovoní domov, nýbrž též pobaví děti. Poté se pověsí třeba na okna prostřednictvím červených stužek, příp. se vloží do mísy jako ozdoba. Jinak lze přivést do varu voda s jablky (popř. pomeranči či citrony), hřebíčkem a skořicovými tyčinkami a ucítíte, jak se vůně šíří. Anebo si můžete naplnit domov vůní lesa. Do varu přivedete vodu s jehličím, skořicí a dalšími vánočními kořeními.

Podle blogu norské letecké společnosti Widerøe je vánočním trhem nad všemi ostatními v Norsku ten ve středonorském městě Røros. Je dokonce nepřípustné bavit se o vánočních trzích, aniž byste zmiňovali Røros. Nebo můžete zažít tmavomodré světlo opanující náladu v Henningsværu na severonorských Lofotech. Kdo ví, třeba se vám poštěstí spatřit na obloze polární záři. Dalším lákadlem jsou trhy v středonorském Trondheimu s pestrým kulturním programem, vč. hudebního divadla. Také si můžete užívat v sáních taženém koňmi. Kromě velkého kluziště v jihonorském Kristiansandu lze na průčelích domů na náměstí sledovat pohádku Vánoc bez obdoby prostřednictvím tzv. 3D mapping, podobně jako efekty toho, co se představuje během festivalu světla Signal v Praze. V západonorském Bergenu brali vůni kořeněných sušenek spekulatius jako znamení pravé vánoční nálady naprosto vážně a postavili svépomocí a bez nároku na odměnu největší městečko právě z oněch sušenek. Výstavky, jarmark a aktivity patří mezi to, co zde můžete prozkoumat. Zábavní park Kongeparken u Stavangeru v jihozápadním Norsku nabízí přes milion vánočních světel v podobě hvězdiček, vánoční dílny, skřítky, zpěv a hudbu.

Norové patří k největším milovníkům vánoční hudby. Podle Spotify, služby na streamování hudby, patří Norové k těm národům, jež zapíná vánoční hudbu nejdříve a to již 5. listopadu, od kdy roste spotřeba vánoční hudby. O Štědrém dni je 37 % veškeré streamované hudby v Norsku vánoční a dávají přednost domácím hudebníkům.
Kvůli suchému létu, kdy vyschla polovina vysazených jedlí, se lidé obávali nedostatku vánočních stromečků ne letos, nýbrž za několik málo let. Není to zdaleka celé Norsko, jemuž je dopřáváno, aby se o Vánocích a ani jindy v zimě těšilo bílými Vánocemi, natož třeskutou zimou. Kvůli naléhání veřejnoprávní televize na Vánocích s bílou nadílkou jakožto stálé hodnotě a povykům okolo toho se především obyvatelé pobřežních oblastí západního Norska dokonce cítí ukřivděni a diskriminováni.

Tradice pomáhají některým nezažívat přílišnou samotu. I přes přepychovou tradici je snad možné občas prostě jen pokrčit rameny a uvolnit se. Se vzpřímenou hlavou. Bez paniky.