Z toho, že byla unesena manželka norského miliardáře a je za ni požadováno výkupné, jsou unesení jakoby všichni. Ptají se, jak je toto možné ze všech zemí právě v Norsku, podle mnohých v nejbezpečnějším a nejpokojnějším státě této planety?

Dokonce se hovoří a píše o tom, že jde o nenorský zločin. Důkazy zatím hovoří o středo či východoevropsých zločincích. Vidíme obrysy druhu kriminality, jež spočívá v cíleném výběru norského státního občana právě na základě toho, že jde o norského občana a vycházeje z jeho finanční situace. Naprosto anonymní vystupování manžela oběti, o němž nikdo nic moc nevěděl, a jeho zdánlivě prachobyčejném životě v příměstské vile, která se nijak neliší od ostatních v širokém okolí, způsobují, že jsou Norové zachváceni strachem.

I tehdy, jsou-li pohnutky osobní hamižnost-chamtivost, jakoby šlo o hospodářský teror, úder proti otevřené společnosti, vhodný na vyvolávání vážného neklidu. Policii a dalším se nyní ozývají řadoví občané a ti bohatší se mnohem častěji obracejí na bezpečnostní agentury, jelikož mají obavy zejména o své děti, ale i o další rodinné příslušníky. Dosud to totiž bylo úplně běžné, že i řada těch nejbohatších Norů žila své nechráněné životy uprostřed nás, což bylo považováno za nezpochybnitelnou pravdu a zvláštní, vyšší kvalitu této země. V posledních letech byla posílena bezpečnostní opatření kolem veřejných budov a v hlavních ulicích, např. byly rozmístěny překážky proti průjezdu autem. Nyní se probouzí potřeba preventivně se chránit.

Vydírání zahraničními, zdomácnělými i domácími zločinci, omezování osobní svobody a držení někoho proti své vůli, kde je vystavován nátlaku, ponižujícímu jednání a nezřídka i mučení, ať už ve vlastním či cizím příbytku, není ani v Norsku něco, čeho byla země ušetřena a norské označení pro tento druh vyděrače-vymahače je „torpedo“. Chcete-li, dá se o tom číst nebo slyšet v masmédiích. Kdo tvrdí opak musí být naprostý ignorant, či provozovatel mimikry, kde se v zájmu politické korektnosti stůj co stůj musí vše maskovat, kamuflovat, schovávat v mlze, zamétat pod kobereček, či zakopávat v naději, že to nikdo neprokoukne. Divadlo ve velkém na nás hrají kdekdo.

Norsko je jako ohnisko zločinu nesmírně atraktivní, jelikož jsou tu soustředěny veliké hodnoty. Přitom, máme-li věřit tvrzením odborníků, je Norsko velmi naivní zemí, jejíž obyvatelé se ani neobtěžují chránit třeba zabezpečováním svých účtů před kyberzločinem. Jakoby se věřilo, že policie chrání všechny stejně a není třeba nic zvláštního dělat sám/a. Proto je v Norsku častá krádež totožnosti, což vás stojí hodně peněz. Paradoxně podle masmédií roste strach Norů z používání internetového bankovnictví, ale také digitálních veřejných služeb. Cílem norských úřadů je zcela zrušit papír a přecházet na digitální žádosti a evidenci informací.

Zahraniční gangy ovládají trhy s různým zbožím a také se zaměřují na okrádání těch nejzranitelnějších, k nimž patří senioři ve věku od 80 do více než sta let, jimž strhávají snubní prsteny násilným z jejich prstů či je okrádají o zděděné šperky. V minulém roce bylo jen v rámci jednoho a téhož případu podle norské tiskové kanceláře odsouzeno jedenáct Rumunů, jež se specializovalo na krádeže z bytů pro seniory a domovů důchodců. Ani přepadení se zmrzačením ve vlastních domech nejsou výjimkou. Zločinci často objíždějí větší území Norska a zdržují se tu delší dobu než dříve.

Nové na tomto případě je podle Olava Rønneberga, komentátora norské veřejnoprávní televize a rozhlasu to, že bylo požadováno výkupné v kryptoměně monero. Norská policie dosud neměla s něčím takovým zkušenosti a prý zcela ojedinělé i policie jiných zemí. Nezvyklé bylo i to, že komunikace s pachateli probíhala výhradně přes elektronickou platformu.

Znamená to snad, že jsou to jen a pouze lidé s nečistým štítem, kteří používají kryptoměny? Podobně jako auto může být používáno k přepravě od A do B, ale také k tomu, aby někoho přejelo a nůž může být používán ke krájení, ale také k ranám neslučitelným se životem, tak i kryptoměny mohou být používány k praní špinavých peněz i, jako nyní, k vydírání. Budou v Norsku zakázány, stejně jako tolik toho ostatního, co se zdejším politikům nelíbí? Třeba norská policie patří k těm, jež chtějí zakázat placení zákonným platidlem, jakým je hotovost, protože jim to usnadní práci.

Neslyší na argumenty jako možnost volby v digitálním hospodářství, jenž je údajně zranitelnější, než se může zdát. Avšak norský zákaz monera proto, že je prý nevystopovatelné, či zákaz dalších kryptoměn, by v mezinárodním měřítku nic nevyřešilo. Zastánci kryptoměn v Norsku míní, že budou mít stejný význam, jaký měl za posledních dvacet let internet, jenže ve mnohem delším časovém horizontu.

O tom, proč s tím policie nevyšla na veřejnost dříve a jestli tím nepřišla o čas, zatímco stopy vychladly a důkazy přišly vniveč a tím neztížila šance na objasnění, probíhá diskuse. Policie onehdy zástupcům masmédií zakázala mluvit a ti to dodržovali a nic nevyzradili. Pachatelé požadovali diskrétnost a tento požadavek byl podpořen vyhrůžkou. Proto případ dosud nebyl vyšetřen běžnou cestou ani se doteď nekonaly výslechy svědků.

Policie vyzvala lidi, jež si všimli podezřelých či nápadných nákupů lidí, jež by mohly sloužit k tomu, někoho ovládat či někoho držet v zajetí, vyloučeného od okolního světa, popř. nákupy ženského oblečení nebo jiných předmětů sloužících ženám. Také jestli ne dřív, tak alespoň nyní by měli zbystřit všichni ti, kteří kupují věci pro své matky či manželky, příp. přítelkyně. Však je mnoho těch, jež něco kupují jménem někoho jiného, ať už darem či aby byli nápomocní kvůli tomu, že je dotyčný/á invalida či má zdravotní problémy.

Co lidi tak trochu trklo do očí, je nízká míra objasněných případů. Policie jich podle vlastních statistických údajů vyjasní celkem 53 %. Nejlépe je na tom, pokud jde o dopravní a drogové delikty. Na opadnutí tlaku na policii to zatím rozhodně nevypadá. Naopak dalším směřováním země svou politikou „otevřeností“ si nejspíše bude nastrahovat pod nohy další miny.