Jakoby klopýtaly ke kýženému cíli, jenže kdesi o cosi zakoply, vypadl politický obsah jejich kabelek a ten je teď vystaven pohledu všech, jež se jen tak trošku dívají tím směrem...

Podle řady norských mužů, jimž se nelíbí kam se ubírají manifestace feministek, tak jestli je něco, na co si musí dávat norští muži pozor, je to nevyužívání zbytků svobody vyjadřování, aby si veřejně "nepustili pusu na špacír, pokud jde o to, co si myslí o těchto ženách. Jinak jsou těmi háklivějšími hned stigmatizováni jakožto antifeministé a nenávistníci žen. Jestli je pro tuto skupinu, s níž se norští muži zcela ojediněle dovolí veřejně jako třeba v masmédiích nemazlit se, něco příznačného, tak je to, že nestrpí legraci směřující na jejich přesvědčení jakožto feministek, to se v nich hned příčí nějakému jejich vnitřnímu postoji. Za méně než desetinu vteřiny jste jako názoroví odpůrci zařazeni mezi tmáře a patriarchy. Toto prý nesvědčí o ničem jiném, než o odporu k základnímu humanismu. Pokud by jim to někdo vrátil a nazýval by tu skupinu „tmářkami“ a matriarchami, jistě by jim netrvalo dlouho, než na ně plnou silou dolehne MeToo. Poněvadž kdo o takové hlouposti mlčí, tak ji prý také schvaluje.

Několik měsíců v Norsku zuří boj o lékařsky neodůvodněné potraty dvojčat. Lékaři mají s tím problém, neboť se tolikrát ocitávají zmítaní mezi nemožnými dilematy. Bojovat za nenarozené děti nejen podle nich znamená respektovat ženy a bojovat za ty, jež se sami neumí bránit. Kdy feministkám dojde, že není bojem za práva žen usmrcování nenarozených dětí, stejně jako rozbíjení rodiny a kopání do mužů a jejich místa ve společnosti, či žádání stejné odměny za méně práce?

Proč musí být jeden z plodů obětován jen proto, že si žena přeje pouze jedno dítě? Podle lékařů to přitíží jak druhému dítěti, tak rodičce. Norsko je jedinou zemí na světě, kde je povoleno snížení počtu zdravých plodů z vlastního podnětu rodičky. Druhé dítě bude, pokud se o tom dozví, celý svůj dospělý život mít vědomí o tom, že bratr či sestra se měl/a narodit současně, ale náhodně vyvolené se stalo jen to druhé.

Norky do velké míry nahradily své mateřské pudy bezdětností a nutkavou představou o záchranu světa a všech reálně i nereálně trpících tím, že vidí jako své životní poslání jich co nejvíce dostávat do Norska, přičemž jejich nástroje jsou manipulace, vyhrožování jinak smýšlejících žalobou, jejich zneviditelňování a znemožňování v hlavních médiích. Ano, hovoříme o těch samých ženách, jež jsou zticha jako v hrobě, když jejich milí, prý utlačovaní a znevýhodňovaní spoluobčané, mnohdy muslimského vyznání, stále častěji ničí životy jejich „sestrám ve zbraních“. Vždyť v jejich světě může být utlačovatelem pouze zlý, bílý muž. A tak se oddalují od té jediné skupiny, jež jim může do určité míry pomoci jako kulturně blíže a kteří mohou svou přítomností i zhatit pokus o znásilnění nějakým násilnickým migrantem. Podle jedné dánské studie je třeba takový Somálec podle počtu odsouzených v průměru osmkrát násilnější než je etnický Dán a aby toho nebylo málo, tak potomci 2. generace těchto migrantů mají ještě více násilnické sklony.

V kombinaci s rozsáhlým tzv. sociálním státem se statisíce migrantů trmácejí přes půl zeměkoule, aby se usadili v chladné zemi, kde je na ně jen málokdo zvědav, kromě těch, co je tak horlivě vítají, jenže ani ti by je až na nepatrné výjimky nechtěli ubytovávat u sebe doma na vlastní náklady a nebezpečí.

Během tolik oblíbených a vleklých maturantských oslav se dívky nezřídka chovají jako pouliční děvky, zatímco se popotácejí s nápisy s vulgarismy na svých maturantských kombinézách, přitom se dokážou pěkně vzepřít, bude-li někdo tvrdit, že vyvolávají dojem laciného poběhlictví.

Hlavní je se opíjet a vracet domů bez situace pod kontrolou. Nejednou těchto situací excesního chování využijí migranti s opovrženlivým postojem vůči takovým ženám. Titíž migranti, o jaké kolikrát ty samé ženy usilovaly, aby je Norsko stůj co stůj přijalo, jsou nadprůměrně zastoupení, pokud jde o znásilnění a sexuální obtěžování. Podle policie a norské televize TV2 migranti tvoří 61 % všech odsouzených za sexuální delikty, a to jen v rámci Osla.

Kromě toho vlivem styků s osobami kultur nám velmi vzdálených stoupá počet nakažených pohlavními nemocemi (Oslo je v posledních letech přezdíváno hlavním městem chlamydií).

Je pro ženy typické ničit tu zemi, v níž žijí, ptá se komentátor norského serveru www.frieord.no. Co ho k tomu vede? Protože podle norského statistického úřadu volí většina Norek a migrantů z mimoevropských zemí rudozelené strany. Rozbory zveřejněné během norských Dní médií ukazují, že se tyto skupiny staraly o to, aby mohlo být dosud desítky let navazováno na zhoubnou politiku masové migrace do Norska, jež započala za vlády sociální demokracie.

Tato zrůdná a zcestná politika dosud za ta desetiletí přinesla stovky, možná tisíce obětí a přináší stále další. Zejména v hlavním městě Oslu, ale i jinde v Norsku se šíří epidemie útoků nožem, mnohdy s loupežným motivem. Gangy nezletilých si nikoho ani ničeho neváží, jsou sprosté a troufnou si i na zasahující policejní hlídky.

Řada mužů se tomuto stavu již bojí cokoliv namítat, natož ty feministky utržené ze řetězu usadit a napravit neutěšené poměry, aby jim nevytvářeli další nepodložené argumenty. Muži mají pocit, že přišli o svou úlohu jakožto silného pohlaví a ochránců tradiční rodiny. Na jejich místo jakožto silné protějšky žen a jejich záchranná síť nastupují sociální úřad, úřad Barnevernet na ochranu dětí, psychologové, terapeuti, lékaři ad.

Podle norské veřejnoprávní televise NRK jsou to stále muži, jež podstupují suverénně největší rizika na pracovišti, která mohou vést k úrazům či smrti. Podle časopisu Kvinner og klær jsou to muži, mezi nimiž je největší počet sebevražd, v nichž Norsko hraje prim. O tom se masmédia šíří opravdu poskromnu. Málo až nic se neuvádí muži žijící v domácnosti v režimu strachu, s nimiž je nedůstojně a ponižujícím způsobem nakládáno, na nichž je ze strany žen bezdůvodně psychicky a emocionálně pácháno násilí. Případně vyhrožováno rozchodem, nevěrou, tím, že své děti již neuvidí, či rovnou odebráním dětí atd. Muži chodí zřídkakdy až nikdy k psychologům, a pokud ano, tak bývá mnohdy již pozdě.

V Norsku jsou dva povolené terče: Norové obecně a muži. Migranti a ženy ne. První mohou být štváni, uráženi na cti či jim může být podsouvána vina za vše. Mezi feministkami je cítit hněv, rozzuření vůči mužům, Norsku a celé západní civilizaci. Pakliže se to dost upevňuje, tak je možnost budovat společnost na rozumu, logice a tvrdých faktech znemožněno.

Mimochodem do Norska na podporu těchto žen a jejich tiché nebo alespoň méně hlasitě burcující spoluhráče zavítala Hillary Clintonová, které Norsko uštědřila stovkami milionů norských korun na její nadaci. Jenže vítáte vy ji?

Proč neznamenají práva žen tolik, pokud je deviantem nějaký migrant? Proč se o tom, jakožto i o právech žen-migrantek v honosných projevech řečnice nezmiňují ani náhodou? Neříkejte, že nevědí, že islám a práva žen se navzájem vylučují? Není to náhodou proto, že se feministky dívají na práva násilnických migrantů jako důležitější než práva žen?

Samozvané falešné, zatrpklé, nelogické a nepoctivé feministky páchají obrovské škody na štěstí žen, mužů i dětí. Co chtějí víc - práva žen, či islám, jenž se pod pokutou již nesmí veřejně kritizovat?