Zvyky Norů, pokud jde o média, se prudce mění.

Ještě před deseti lety četlo papírové noviny sedm z deseti Norů. Nyní jsou to jen tři z deseti. Jen během posledního roku podíl čtenářů, kteří denně četli papírové noviny, poklesl z 39 na 32 procent. Uvádí to norský statistický úřad. Nicméně více než polovina Norů denně čte alespoň jedny internetové noviny, takže celkový počet osob, které čtou denně nějaké noviny činí 68 procent.

Takřka polovina norských dětí a mladých lidí ve věku od 9 do 18 let, o něco více dívek než chlapců, upřednostňuje jako zdroj zpráv sociální sítě, především Snapchat a Instagram a v menší míře také Facebook. Svědčí o tom průzkum norského úřadu pro inspekci médií. Pro děti a mladé lidi představují tato média socializaci a zábavu. U mládeže ve věku kolem 18 let představují sociální sítě denně zdroj cca. 60 % zpráv, které si čtou. 40 % jich čte noviny na internetu. Jen 10 % se denně dívá na zprávy v televizi a pouze 7 % jich čte denně papírové noviny.

Jedna z pěti žen mladších 30 let je tak špatně informovaná, že je to hrozbou demokracie, uvádí šetření informační služby Medianorge. Místní noviny bývaly nejdůležitějšími zdroji zpráv místních komunit a institucemi živé místní demokracie. Avšak jsou to právě místní noviny, které nejvíce zasáhly tržní a hospodářské změny. Zaznamenaly největší poklesy příjmů a musely vypovědět nejvíce zaměstnanců.

Norsko má systém podpory médiím, jenže jen deset procent z ní prospěje místním novinám. 76 % těchto dotací přitéká veřejnoprávní televizi i rozhlasu. Jen 24 % připadá 222 novinám v Norsku a největší obnos těchto peněz jde na 15 celostátních novin.

Bude-li se roznášet pošta pouze obden tak, jak se navrhuje, může zaniknout cca. 200 místních a regionálních novin. Nejvíce zasažena bude západní část Norska, kde je téměř polovina novin zasílána poštou.

Nehledě na to uvažují velké noviny jako třeba Dagbladet či Verdens Gang o snížení počtu dní, kdy deníky vycházejí v papírové podobě. Papírová podoba listu Dagbladet nyní generuje 60 % obratu. Je možné, že v budoucnu kromě sobot nebude tento list vycházet na papíru. Především jádro starších a věrných čtenářů to bude velice mrzet.

Ovšem definitivní smrt papírových novin se odkládá. Existují rentabilní noviny, jež vycházejí v malých nákladech. Digitalizace snižuje náklady spojené s výrobou papírových novin. Jenže papírové noviny se mění a otázkou zůstává, jestli se to bude čtenářům líbit. Stále méně Norů plánuje předplatit si noviny.

Byly časy, kdy práci novinářů financovaly inzeráty. Dnes to jsou platby uživatelů. Za poslední čtyři roky norské noviny přišly o 3,2 miliardy korun z inzercí v prospěch obrů jako Google a Facebook, kteří nemají v Norsku jediného novináře. Proto se za toto období snížil počet novinářů v Norsku o 20 %.

Růst počtu předplatitelů nevykompenzoval propad příjmů z inzercí. Poměr sil se proto mění. Každý 3. novinář mimo Oslo nyní pracuje pro veřejnoprávní televizi a rozhlas. I přesto, že od r. 2001 do r. 2015 klesl počet diváků zpráv v televizi z 69 % na 46 %.

Veřejnoprávní televize a rozhlas na jedné straně a místní noviny na straně druhé se scházejí v té samé digitální aréně a konkurují regionálním internetovým novinám textem, fotografiemi, přímými přenosy a video-záznamy. Takhle jsou veřejnoprávní televize a rozhlas sokem v rozmanitosti a společenské úloze místních novin. Zatímco obsah veřejnoprávní televize a rozhlasu je financován poplatkem ode všech majitelů přijímačů, obsah místních a celonorských novin z větší části skrývá za platebními branami.

Byly časy, kdy se rádio rovnalo pohodě a dobré náladě. Ovšem nikdy se veřejnoprávnímu rozhlasu nevedlo tak špatně jako v posledních letech. Posluchači prchají i nadále a poprvé poslouchá rádio ani ne polovina Norů a veřejnoprávní rozhlas s jeho pestrým portfóliem kanálů poslouchá ani ne 1,5 milionů lidí. V době, kdy byl minulou rudozelenou vládou zrušeno pásmo FM a zavedeno DAB, které se mělo stát budoucností, přestalo poslouchat rádio 540 000 lidí. Statisíce rozhlasových přijímačů v domech a autech byly najednou nepoužitelné.

Kanál P4, čili 4. kanál veřejnoprávního rozhlasu, si stěžuje na konkurenci z místních rádiostanic, které přežívají dále na místech, kde se kupodivu i přes zrušení dá ještě naladit pásmo FM. Místo toho, aby utráceli z balíčků dat na poslouchání rádia přes mobilní telefon, si Norové ukládají seznamy skladeb na Spotify. Rádio nahradil Mp3 přehrávač.

Od špatné analogové sítě se přešlo na špatnou digitální síť. Ach jo, tam a zase zpět, to jsme se tedy nikam moc nepohnuli. Navzdory tisícům korun, jež posluchači utráceli za nové přijímače, není situace na venkově lepší, vysílání jsou neustále přerušována. Ironií osudu je, že někteří politici ze stran, které zrušení a demontáž pásma FM prosazovaly, nyní požadují návrat k němu.

Lidé čtou ve stále menší míře tytéž případy/kauzy. Někteří mají pocit, že aktualizace těch samých případů probíhá tak rychle a často, že se ztratí nit. Proud informací je tak ohromující, že se mu mnoho lidí začíná aktivně bránit s přesvědčením, že jim to nestojí za to. Kdyby se bývalo stalo něco opravdu důležitého, prý by jim to partner/ka sdělil/a.

Občasní spotřebitelé zpráv se dělí na ty, kteří jsou odpojení proto, že jim jde o vztah k blízkým lidem a věcem. Druhou skupinu tvoří ti, kteří mají zapotřebí z časových důvodů dávat přednost určitým činnostem: Čas je omezený a vzácný zdroj. Pro tyto skupiny lidí není konstruktivní sledovat zprávy. Sledují je pouze, pokud se jedná o něco, na co musí sami aktivně reagovat. Třetí kategorii tvoří ti, kteří nemohou vystát či nevydrží sledovat zejména veřejnoprávní televizi a rozhlas v Norsku. Je to emocionálně náročné. Politizovanému obrázku utrpení a bídy lze snadno podlehnout. Jenže morální povinnost být v obraze již není tak silná jako dříve, a proto je pro mnoho lidí snazší vybírat si energii, kterou se chtějí nabíjet, zda negativní, či pozitivní. Aby jeden nebyl pouze součtem zpráv, které vstřebal.

Proto se stále častěji stává, že lidé v Norsku neznají různé kauzy a nediskutují o nich. Vytrácí se to, co lidé mívali společného, co desetiletí i déle fungovalo jako pojítko a navzdory vzdálenostem a ohromným regionálním rozdílům drželo zemi pohromadě.

Přesto je v Norsku rozšířená představa o tom, že člověk, kterého nezajímají zprávy, se plnohodnotně neúčastní života ve společnosti a nepřispívá dostatečně jako spoluobčan. Mnozí stále věří v sílu médií i přesto, že význam účasti jednotlivce v politice je stále menší, mimo jiné kvůli stále většímu vlivu zájmových organizací. Je stále těžší zapojit se do procesu rozhodování, což je dojem vytvářený médii.