Ať již začínáte svůj den šampaňským na lačno či jinak: kvůli čemu dnes Norové vlastně slaví?

Každý národ má státní svátek, jenže pravděpodobně velmi málo z nich je slaven tak nadšeně a jedinečně jako v případě Norů 17. květen. Mnohdy je pro turistu či nováčka v Norsku matoucí a těžce pochopitelné, co vše se v tento den vlastně odehrává.

Právě v tento den totiž Norsko dostalo vlastní ústavu. 17. května 1814 byla jejich ústava sepsána v národním shromáždění v Eidsvollu, městě nacházejícím se asi 40 km od hlavního města Osla. Rok 1814 je označován za nejdůležitější v dějinách Norska.

Norský státní svátek se prosadil i přes odpor a zákazy ze strany Švédů, jež ho považovali za provokaci. Počínaje rokem 1947 je dnešní den oficiálním svátkem, kdy se mají u veřejných budov vztyčit vlajky a prapory a kdy mají volno. Oslavování je dnes silně zatíženo norskými tradicemi jako písněmi, kroji a tradičními pokrmy. A vlajkami. Norové brojí proti prosazování cizích vlajek v tento den a neradi je vidí.

V dnešní den je také Norsko manifestováno jako samostatný právní stát s demokratickými právy pro všechny. Zároveň jde o den maturantů a v nemenší míře dětí, což symbolizuje např. patnáctiletá princezna Ingrid Alexandra, jež je pátou generací, co se týká tradice vítat průvod dětí z balkonu královského paláce v Oslu. První třídy škol dorazí ke královskému paláci kolem 10:45 a poslední kolem 13:30 hod., o tak dlouhý průvod se jedná. Tento zvyk zdravení se s žáky oselských škol v den státního svátku založil v roce 1906 král Haakon a královna Maud. Kromě toho rodina korunního prince Haakona zdraví průvod dětí před svou vilou v Askeru kousek od Osla.

Před dvaadvaceti lety prohlásila v deníku Verdens Gang tehdejší ředitelka sítě obchodů Heimen s místními výrobky z příze, textilu, dřeva, skla, kovů atd. a s dodavateli mezi řemeslníky a kutily po celé zemi, že by bylo potvrzením selhání, kdyby se musely vyrábět tyto národní poklady v cizině. O dvaadvacet let později se obavy naplnily. Většina Norů se domnívá, že je důležité, aby byly kroje jako součást kulturního dědictví a textilnictví vyráběny v Norsku a tudíž tyto výsady udržovány u nás.

Vyzývá se k tomu, aby si lidé na něj šetřili o něco déle a zvolili norský kroj na zakázku a ne levnější masově vyráběné kopie vyrobené v zahraničí, mnohdy v Estonsku, Ghaně, Thajsku či Číně. Je důležité, aby se chránilo a navazovalo na natolik zásadním řemesle jako jsou výrobci krojů. Dnes se totiž podle deníku Verdens Gang dva ze tří krojů částečně vyrábí v cizině. Když nadejde den, kdy země již nevyrábí takové oblečení sama a neudrží toto řemeslo doma, přišla v ten den o něco zásadního.

Někteří si svůj kroj ušili nebo na něj vyhotovili výšivky sami. Navozuje to specifický pocit sounáležitosti a hrdosti pracovat na vlastním kroji sám/sama. Celých 70 % norských žen má v šatníku kroj. Druhů krojů je v Norsku několik set a celkově mají peněžní hodnotu, která je odhadována na víc než 40 miliard norských korun – jedná se tedy o „rodinné stříbro“ v pravém slova smyslu. Do 19. stol. byly kroje užívány při každodenních činnostech i na oslavách. V dnešní době jsou nošeny téměř výhradně jako společenský oděv při slavnostních akcích a někdy při návštěvách. Lidé jej dědí, darují dětem ke konfirmaci, když je jim kolem 13 let nebo si pořídí kroj z oblasti, odkud pochází oni anebo jejich předkové. Ženy nosí ke krojím často vysoké šněrovací boty, zatímco muži se obouvají do bot s velkými, výrazně ozdobenými přezkami. Podobná varianta existuje i pro ženy.

Kromě toho ženy ke krojům nosí stříbrné brože ozdobené filigranovými tvary. Brože mívají mnoho podob. Jaké brože se používaly, to záleželo na oblasti, společenském postavení, zda byla nositelka zadaná či ne a také na financích. Výzdoba bývala jak k užitku, tak pro parádu. A také držela kroj po hromadě. Stříbro svědčilo o blahobytu a chránilo proti zlým mocnostem. Vyšší význam: Je-li stříbro rozděleno na tři, tak ukazuje k trojici v křesťanství. Děleno na čtyři ukazovalo ke čtyři koutům světa.

Jenže nyní hovoří průzkum o tom, že čtyři z deseti norských žen zažívá nátlak na to, aby si obstarali kroj navzdory tomu, že si ho nemohou dovolit. Stojí 40000 norských korun a více vč. doplňků a někteří ho používají jen několikrát ročně, dokonce jen dnes, 17. května. Slavit svátek může být den radosti, avšak pro řadu lidí to vychází příliš draze. Čtyři z deseti utrácejí příliš, nestravují-li se v tento den doma nebo v rámci akcí uspořádaných rodiči ve školách, kam chodí jejich děti. A více než třetina má pocit/dojem, že slavit dnešní den je každým rokem nákladnější. A jak to v Norsku v mnoha situacích chodí, tak je skupinový nátlak velký a nemáte-li ten kýžený kroj, tak můžete znejistit proto, že váháte jestli vás budou přijímat za to, co máte na sobě, nemáte-li kroj, nýbrž něco jiného, což se v Norsku málo nosí. Mnozí vás přijímají pouze tehdy, máte-li správně kroj, nově uzpůsoben i nositelkám hidžábů.

Poprvé bude norská policie o dnešním svátku po celé zemi ozbrojena, což mnozí vnímají jako významný posun k horšímu. Zejména má jít o ochranu dětí. Rozhodnutí bylo přijato na základě obecného vyhodnocení situace hrozeb.

Je dost možné, že nejen Norové budou muset, pokud o to vůbec budou stát, časem (a to třeba i zanedlouho) bojovat o nezávislost a svobody znovu poté, co desítky let vlastní vinou, ignorancí, zpupností, zbabělostí a nezájmem stali nezávislými ve vlastní zemi. Aby politici nejen vystupovali v krojích svých regionů a vyzývali k zachovávání jejich výroby ve vlastní zemi, nýbrž také aktivně chránili vlast a hájili její zájmy a zájmy jejích potomků. Že by jisté v dobré společnosti nezminitelné náboženství nebylo tak umírněné, jak nám naši předáci prohlašují?

Abychom to shrnuli, kritici se snaží nám sdělit následující: Buďme sami sebou a nezkoušejme dále být někým jiným, než jsme. Naše domovina je nedotknutelná a pozveme-li domů hosty, tak budeme očekávat, aby se chovali a jednali podle toho, co určujeme my a podle naších podmínek, a ne v protikladu k naším hodnotám a zákonům. Naši zástupci nám nastražili neřešitelné problémy s rizikem, že se vymknou z rukou.

Kdyby jen politici a vlivné osoby žili podle ideálů těch, jež sepsali ústavu v r. 1814 a byli skutečnými demokraty, slyšeli na věcné argumenty a nejen na svůj vnitřní autoritářský pud a nedělali svou zemi méně bezpečnou, zatímco přibývající měrou sahají po cenzuře a užívání policie a soudů pro potlačování kritiků a nás k tomu ještě zaprodali smlouvou o EHS, jež je v rozporu s ústavou. Ovšem nakonec jedinými lidmi, jež nemohou přenést přes srdce, píšete-li pravdu, jsou ti, jež sami žijí lží.

Kdysi bylo Norsko ještě Norskem, zato dnes raději nechávají dívky a ženy být znásilňovány a lidé napadáváni, obtěžováni, okrádáni a pobodáváni či stříleni, než aby přiznali své chyby. Proč nás tzv. elita nutí k tomu, abychom žili s lidmi, jež nám chtějí uříznout hlavu? Je nás hodně, kteří se stydíme a cítíme zkroušeně za to, že žijeme v zemi, kde se na seniory dívá jako na zátěž a na migranty výhradně a za všech okolností bezohledně jako na přínosy a obohacení.