Důvěra v právní stát je silně nalomena. Obrátili lidem život vzhůru nohama. Mnozí byli neprávem odsouzeni.

Léta, podle některých ukazatelů snad již od r. 1994, měli zaměstnanci NAVu, norské organizace poskytující dávky a sociální služby, za to, že se špatně vykládala pravidla na pobírání dávek Nory za nemocenskou a podobné dávky, zatímco oni uživatelé systému prý neprávem pobývali v zemích EHS. Mnozí byli ve více ohledech v úzkých a různou měrou nesnadných životních situacích, a proto obzvlášť zranitelní, mj. jich mělo mnoho těžké duševní choroby, jiní zase trpěli na rakovinu. Někteří žádali o povolení vycestovat, většina ne. Některým byla žádost zamítnuta i tehdy, jednalo-li se o návštěvu umírajícího člena rodiny.

V rozporu s vlastními oběžníky ti, jež ona pravidla řídili, označovali klienty za podvodníky a chtěli po nich, aby vyplácené dávky vrátili. Zatím se jedná o desítky osob, ovšem číslo bude patrně daleko větší, jelikož je šetření případu ještě v plenkách a bude se rozšiřovat o stále další druhy dávek a příspěvků rovněž např. nezaměstnaným. Podle Olava Lægreida, odborníka na sociální služby a prostřednictvím listu Dagbladet může jít až o několik tisíc lidí, jež možná kvůli zastaralým počítačovým systémům nepůjde všechny vypátrat. Jedinečné a soustavné selhávání systému takovou dobu nemá obdoby.

Aby zjistil, kde se kdo nachází, NAV vypátral jejich IP adresy či prošel výpisy z účtů. NAV, jenž sám je označován za neproniknutelnou organizaci, lidi tak kriminalizoval svými odposlechy a dělal z lidí podezřelé a vystavoval je kontrolnímu režimu a chtěl, aby se styděli, místo aby se staral o jejich práva. Christoffer Conrad Eriksen, profesor veřejného práva Univerzity v Oslu se prostřednictvím deníku Dagbladet domnívá, že Norové mohli kvůli chybám NAVu přijít o svá práva v EU, jelikož ten mohl chybovat i v dalších oblastech správy, např. pokud jde o práva pacientů vybírat si a kupovat zdravotní služby/léčbu po celé EU na účet norského státu.

I v celé té hrůze se Norsko baví mj. parodií na NAV. Ve videu si z něj bezuzdně střílí a u toho zpívá „fešák“ z kapely hrající hudbu ve známém až kýčovitě lidovém stylu: „když mi bylo 23 let, pamatuji si, že se mě táta ptal, čím se chci stát, co ze mě bude, ze čeho budu žít. Jestli chci dělat v továrně či třeba v obchodě s obuví. A já odpověděl, že to vím velice dobře, že si vzdělání pouštím k vodě, jelikož chci „navovat“ (novotvar v norštině označující život na dávkách od NAVu), dokonce je to to jediné, co chci, to pravé štěstí mého života, vždyť je to tak jednoduché, tento systém je tedy třída: stačí, když budete pravidelně posílat formulář, prohlášení, podle něhož se určí výše Vašich dávek. Je nás více, než si myslíte, co nechtějí dělat někde na úřadě, aby byl každý den jako parádní den na dovolené, poněvadž vy jste si přece zasloužili odpočinek, tak dejte si ze starého zaměstnání výpověď i vy a pojďte také „navovat“.

Ovšem zhrzení, frustrovaní či rozlícení uživatelé vědí, že se věci mají diametrálně odlišně, že se diskriminuje a na hodně lidí nedostává, jelikož podle pravidel systému spadají mezi dvě židle. Platí, že co si sami jakožto uživatelé systému nedopátráte, že na to máte nárok, tak to nemáte, nikdo jiný vám to neřekne. Však nejde jen o sociální služby, nýbrž i o nevymahatelnost práv a soudnictví, jež lidi chybně odsoudili, či odmítlo jejich odvolání. V neposlední řadě jde o neschopnost politiků a také lidí, jež je opět a zas volí, byť se znovu a znovu ukazovali jako nehodní jejich důvěry.

Stejně jako každá mafie si zavazuje další a další lidi a jeden kryje druhého. Jeden za každého, každý za jednoho. Z četných článků, reportáží a komentářů posledních dnů jeden nabývá dojmu, že Norsko je naskrz prostoupeno chybujícími-diletanty rozesetými na místních odděleních po celé zemi, jež pokračovali v porušování zákonů i dlouho poté, co se dozvěděli, že jednají protizákonně. Toto dělávají ve své každodenní činnosti řádní zaměstnanci a ne jejich nadřízení. Proč by někdo dělal něco jinak, když to nemá osobní následky. Vždyť každému jinému hrozí postihy za nezodpovědnost a porušování, jen zaměstnanci norských institucí, skrze naskrz celý sektor veřejných služeb, celou veřejnou správu, nemusí uznávat etiku, morálku, svědomitost, jsou nad pravidla, zákony.

Stejně jako za chyby v Barnevernetu, zdravotnictví, školství, psychiatrii, péči o seniory atd. nenastane žádná změna, dokud se nebude veřejnost důrazně a masivně dožadovat, aby byli popotahováni za svá rozhodnutí jednotlivci. Stejně jako dozorci v koncentračních táborech a další přisluhovači nejednoho totalitního systému, jež byli dovlečeni před norimberský a další tribunály, se dovolávají toho, že tu jen mají své zaměstnání, dělají svou práci, to, jen konají to, o co jsou požádáni a co jim přikazují jiní. Avšak v Norsku jsou, jak se lze dozvídat skrze místní masmédia, i chroničtí diletanti, zrádci a lháři povyšováni lepšími pozicemi, či zlatými padáky. Nic se netrestá, vše může vesele pokračovat. Někdo na tom získává, dokud nic z jejich jednání nemá následky.

Premiérka, ministryně prací a sociálních věcí atd. uvádí veřejnost v omyl klamáním ohledně toho, že musí být pokorní a omluvit se, zatímco si dušují nápravou chyb, zavedením bezplatné právní pomoci nezávisle na příjmu a jmění pro lidi postižené NAVem dožadující se náhrady škod a nastolením spravedlnosti. Přitom několikrát při podávání vysvětlení již stihli lhát.

Pohodlnější je ale nechat se klamat a nedělat referenty a referentky zodpovědné za konkrétní porušení zákonů a lidských práv. Bohužel všichni politici se drží téhož myšlení v rámci stejného „boxu“, nikdo se nesnaží o žádnou nápravu, prioritu má konzervaci chybujícího, diletantského systému. A titíž lidé, co problémy způsobovali jsou na jejich nápravu nepoužitelní.

Zatím bylo zjištěno, že se skandál NAVu týká Norů, Švédů a Poláků, ovšem podle toho co odhalí vyšetřování se ještě uvidí, zda nebudou mezi poškozenými zastoupení mimo jiné i nejeden Čech, či Slovák a další národnosti. Zato se spousta rádoby uprchlíků-uživatelů sociálního systému pravidelně vrací do zemí, jež opustili právě údajně kvůli tomu, že tam byli perzekuováni a jejich život byl v ohrožení. Vrací se tam na účet NAV, avšak nikdy za to nepadl jediný rozsudek. Navíc jezdívali několik desítek bojovníků domů do zemí jako jsou Sýrie, Somálsko a Afghánistánu a přitom toto protiprávní jednání nepředstavovalo pro NAV žádný problém, aby jim hurá do toho vyplácel dávky. Jediný problém pro celé politické Norsko představovali ti, jež na toto rozdílné zacházení upozorňovali, neboť byli za rasisty a nebyl jim poskytnut prostor v masmédiích a třeba alespoň na čas jim byl zablokován Facebook, či Twitter. Ke skutečnému rasismu vykonávaného pracovníky NAV, policií, soudy, politiky a mnohými dalšími se dosud nikdo nechtěl znát, natož aby tyto nespravedlnosti někdo vyslovoval nahlas, vždyť pro jistou nevyslovitelnou skupinu tzv. „nových krajanů“ platí vlastní pravidla.

Závažné je podle mnohých také to, že kauza NAVu dokázala, že v Norsku rozhoduje nikoliv norský parlament či norští politici, nýbrž Evropský hospodářský prostor /EHS/ a smlouva o něm. Podle Elin Ørjasæterové, spisovatelky a přednášející a serveru Nettavisen obnáší demokracie to, že plátci daní rovněž volí ty politiky, jež schvalují zákony. Nicméně tomu v Norsku tak není, jelikož smlouvá o EHS obnáší to, že si musí Norsko osvojit většinu zákonů EU. Plátci daní musí tedy poklonkovat před postoji, jež zastávají Francouzi, Lotyši a Rumuni, to co si myslí politici EU, že je pro ně to nejlepší, to se stane zároveň i norským právem. To údajně ničí norskou demokracii, poněvadž již nemá smysl se v politice angažovat. Kdyby bývalo mělo Norsko s EU ryzí dohodu o obchodu, pak by nebyla tato poslední kauza s oběťmi. V Norsku přece musí platit norské zákony!

Kdyby bývali museli čelit pracovníci NAVu, politici, soudci a další stejným požadavkům, jaké sami kladou na příjemce dávek, tak by nyní padaly hlavy. Je ještě možné, že bude Norsko odsouzeno u dozorčího orgánu ESA Evropské organizace volného obchodu, či to, že opozice vysloví nedůvěru ministryni práce a sociálních věcí, třeba bude muset odstoupit také ředitelka NAVu. Jenže vyřeší to snad něco?