Norsko je jednou ze zemí s největším výskytem zbraní a též jejich významným producentem a vývozcem.

Podle webových stránek www.gunpolicy.org Univerzity v australském Sydney se totiž mezi Nory (podle údajů z r. 2017) najde přes 1,5 milionů zbraní, což Norsko řadí na 12. místo na světě v počtu držení zbraní na obyvatele. K tomu je třeba připočítat odhadovaný počet neevidovaných a nezákonně držených zbraní, jichž má být okolo 300 000 a především zbraně zákonně evidovaných a držených zbraní získaných před rokem 1990, kdy byla zavedena registrační povinnost. Reálně je tak počet zbraní daleko vyšší, někteří jej odhadují až na dvou milionů.

Myslivost je jedním z důvodů, proč je zbraní tolik, dalšími důvody jsou střelné zbraně jako druhý největší masový sport a koníček v Norsku a zřízení tzv. střelectva dobrovolníků (Det frivillige skyttervesen) v r. 1892. Původním cílem snažení této organizace byla podle jejího webu propagace praktických střeleckých dovedností mezi Nory a tím jejich schopnost bránit zemi. Podle upraveného poslání s účinností od r. 2017 je cílem podporovat kloudnou kulturu zbraní a praktických střeleckých dovedností, jakož i zabezpečený přístup k decentralizované síti střelnic ve prospěch ozbrojených sil a zbytku společnosti. Sdružení je největší praktickou dobrovolnickou organizací na podporu norské armády, skládá se z více než 850 místních oddílů a přes 138 000 členů, z toho 15 000 mladších 18 let. Tato a další podobné organizace přispívaly nemalým podílem k tomu, že norští soutěžící se při utkáních uchází o medaile zdatně konkurující světové špičce.

Střelectvo dobrovolníků spolupracuje s norskou domobranou (Heimevernet), speciálním útvarem rychlého nasazení norské armády o síle 45000 dobrovolníků/dobrovolnic i branného personálů a to jak co se týče výcviku, tak operativně. Domobrana má především plnit úkoly v rámci hlídání a zajišťování, vypořádat se s vojenskými misemi a zároveň pomáhat civilnímu obyvatelstvu při neštěstích.

Norsko je 17. největším vývozcem zbraní na světě. Podíl na celkovém vývozu tvoří 0,6 % a k největším odběratelům patří Finsko (29 %), Omán (23 %) a Spojené státy (18 %). Největší zbrojovka je Kongsberg Gruppen dodávající zbrojní systémy a výzbroj do celého světa. Může se chlubit stále více zakázkami a stoupajícím akciovým kurzem.

Nor Magne Nerheim a společnost Axon podle deníku Dagens Næringsliv prosadil vše a nyní má jeho firma hodnotu 35 miliard. Nerheim stojí za elektrošokovou pistolí, též nazývána taserem, jež je prodávána do 107 zemí a spojována s více než tisícovkou úmrtí. Nyní je používána též norskou policií.

Svým obětem pistole nasadí 55000 voltů, což je ochromí a tělo „zafixuje“, aniž budete muset hnout prstem, a to přesně tak dlouho, aby kontrolu převzala policie. Což je účinné, pokud se k vám někdo blíží třeba s nožem v ruce. Obušky se lámou kosti a po nasazení pepřového spreje bolesti setrvají hodiny. Taser navíc pomůže ženám překonat nepoměr sil. Zbraň, jež Amnesty International, organizace za lidská práva, nazývá nástrojem na mučení, a před jejíž používáním varuje OSN, způsobila výrobci mnoho prohraných soudních řízení. Nicméně se firma představuje jako technologická společnost, jež dělá ze světa lepší místo a že taser dosud pomohl zachránit přes 200 000 životů. S tím ovšem nemohou souhlasit pozůstali obětí.

I přes hustotu zbraní se norská kultura zacházení se zbraněmi liší od té třeba v Spojených státech. Za běžný rok je šest až sedm vražd v Norsku spácháno povětšinou ilegálně drženou střelnou zbraní. Kromě Breivikova řádění v r. 2011 se od 2. světové války nic takového nestalo. Ovšem z dějin se nijak nepoučili a do země pouští lidi, jež si chtějí užívat na náš úkor a nám ubližovat a škodit. Někteří, mnohdy velmi neznalí, odpůrci zbraní by dokonce chtěli zakázat uchovávání zbraní v soukromí a napadávají to, že jsou poloautomatické pušky a pistole vhodné na lov povolené, přestože nože a auta zabíjí daleko více lidí.

Hrozí, aby se z lovce najednou nestala kořist. Odevzdáte svou zbraň, abyste učinil přítrž útokům zbraní, je prý stejně pošetilé jako uříznout si přirození, abyste utlumili znásilňování. Není lepší vlastnit zbraň a nemuset ji používat, než ji muset používat a nemít ji? Mnozí z vlastníků zbraní je má z téhož důvodu jako proč mají hasičský přístroj: Pro případ tísně. Zbraň v ruce má někdy vyšší hodnotu než celý policejní sbor po telefonu. Nemusíte nikoho přesvědčovat a přemlouvat, ne-li se s ním hádat, aby vůbec vyrazili do akce. Dnes je poslíček s pizzou mnohdy rychlejší než policie, a to ji předtím ještě stihli připravit a upéct...

Byť je primárním cílem získání zbrojního průkazu a zbraně sportovní či myslivecký, příp. sběratelský zájem, tak je mezi střelci rovněž řada těch, jež hodlají bránit sebe a své rodiny proti vetřelcům a jiným násilníkům. Následkem přibývajícího počtu incidentů ohlašovaných médii se toto stává pro mnoho lidí čím dále naléhavější nutností i na severu, jenž bývával spojován s klidem a harmonií.

Pokud se to ve Švédsku převrhne ještě ve tvrdší násilnosti, tak se to podle některých odborníků citovaných norskými masmédii může přelít i do Norska. Ve Švédsku to pod povrchem vře více než dost. To poslední, co většina chce, je o rostoucích problémech vůbec mluvit, to si raději nechají brát svobodu a nasazovat náhubek. Sem tam ovšem některé blogy a alternativní média odhalují nesmírné zoufalství a hněv obyvatel kvůli tamní prý prolhané politice umožňující návaly lidí, jež se zatím ještě většinovými Švédy nechtějí mít nic společného a nenávidí je a jejich kulturu, což se předtím v dějinách Švédska ve vlastní zemi ještě nestalo.

Několik směrodatných hlasů je přesvědčeno o tom, že se nikdy nedočkáme žádného doznání se k chybám, poněvadž je v sázce čest politiků. Výjimku tvoří třeba dánský myslitel, kreslíř a umělec Lasse Hedegaard, jenž stejně jako profesor a umělec Lars Vilks se podle norského alternativního média www.hrs.no domnívá, že kultura lží se musí jednou zhroutit. Švédsko je podle Hedegaarda již ztracené. Policie a soudnictví podlehly pod tíhou případů zejména ze strany migrantů a jejich zločinných mládežnických gangů. Pro svrchovaný stát je příznačné, že má na násilí/donucovací prostředky monopol. To se již ve Švédsku změnilo a oblastí mimo kontrolu právního státu a tzv. vyloučených lokalit a paralelních společností (států v státě) je stále více. 25 % žen se bojí vycházet ven. Hedegaard tvrdí, že v Dánsku by byla obroda ještě možná, zato ve Švédsku a Norsku budou spíše vznikat enklávy původních obyvatel. Odůvodňuje to větší tolerancí satiry a k moci neuctivé kritiky v Dánsku než ve Švédsku a Norsku.

Ve Švédsku pravidelně zaznívají obavy z toho, že země míří k občanské válce, podle jiných již vypukla (např. počet pumových útoků v zemi je považován za ojedinělý ve světě). Již se k tomu vyjadřoval mj. Olle Fjordgren, mezinárodní bezpečnostní poradce, Anders Lugn, bývalý velitel modrých přileb v Libanonu, také bylo toto téma diskutováno na hojně navštěvovaném švédském blogu www.petterssonsblogg.se, a minulý týden před poměry připomínajícími občanskou válku prostřednictvím několika severských masmédií varoval Leif Östling, bývalý ředitel světoznámé firmy Scania.

Švédský spisovatel Björn Ranelid má za to, že se Švédsko nachází ve válce mezi svobodou a nucením. Hořících aut, vražd, šikany, vyhrožování a výbuchů je stále více, přitom jsou zločinnost a násilí etablovanými masmédii a politiky vysvětlovány frustrovanými, rozlícenými a desorientovanými dětmi a mladými a rasismem ve společnosti. Dokud budeme vést šarvátky mezi sebou, prý neuvidíme přicházet skutečného nepřítele, jehož si chováme uprostřed společnosti.