Stejně jako každý rok mohou nyní Norové procházet daňové seznamy za minulý rok a zjišťovat, kolik kdo odváděl na daních a jaké má čisté příjmy a jmění, kdo je ve vašem okrese či kraji anebo v celé zemi nejbohatší, co kdo má či nemá či se podivovat nad tím, proč tamten či tamta nevydělal/a více či proč nemá vyšší odvody či jmění.

Ať již sousedé, kolegové, či nadřízení: není možné se proti tomu ohradit se, aby se o vás nikdo nepokoušel zjistit informace o osobních financích. Podle serveru www.dinside.no je proti jejich zveřejňování šest z deseti Norů, přesto je neuvěřitelně moc takových, kteří se po nich pídí.

Rok co rok přispívá zveřejňování daňových seznamů k mystifikaci poměrů ať již celebrit, politiků či příbuzných a důvěrně známých. Vyhrajete-li či zdědíte-li větší částku, tak si můžete být poměrně jistí, že to neunikne pozornosti veřejnosti. Již bylo takto nabouráno nejedno soukromí. Jelikož jsou dostupné lidem z celého světa, slouží podle kritiků zveřejňování osobních financí nekalým živlům jako nástroj k plánování páchání trestných činů, třeba vloupání a krádeží totožnosti.

Seznamy zahrnují všechny žijící osoby starší 18 let kromě osob se zablokovanou adresou, bez stálého bydliště. Mnozí jsou v nich uvedeni s nižším příjmem než ve skutečnosti: ne vždy seznamy uvádí pravdu a nejsou nutně spolehlivými ukazateli toho, kolik se v té které branži vydělává.

Zdanitelný příjem není totéž, co plat/mzda. Podle serveru www.e24.no daňové seznamy ukazují příjmy po odečtených minimálních, osobních či úrokových odpisech, příp. třeba za ztráty hodnot akcií a podílů. Jen na základě daňových seznamů je nemožné si udělat obrázek o tom, jak daná osoba přišla k příjmům a z čeho se ony příjmy skládají, nevyplývá z toho, jaké měl kdo příjmy před odečty a ani, co ony odečty činí. Protože Norové mívají velké a dlouholeté půjčky a hypotéky, mohou odpisy také třeba kamuflovat reálné příjmy za pracovní cesty a hlídání dětí. Navíc se nemusí nutně jednat o konečná čísla, jelikož mohou být posléze upravena kvůli stížnosti na vyměření daní.

Také se stává, že čistý příjem je zveřejňován v daňových seznamech vyšší než faktický hrubý příjem za dotyčný rok. V takových případech se jedná o osoby bez dluhů (tedy bez nároku na odpisy kvůli úrokům z půjček a hypoték), nýbrž s jměním, jelikož kapitálové příjmy z úroků ze zůstatků, pronájmů, výnosů z podílů a akcií atd. jsou vyšší než odpisy a uhrazená daň z jmění povede k vyšší vyměřené dani. Případně jde o osoby, jež si zorganizovaly své osobní finance jinak, většinou skrze akciové společnosti, z čehož nevyplývá celková daňová zátěž. U lidí s podíly na společnosti kótované na burze se při stanovování hodnot vychází z tržní hodnoty společnosti. Ovšem jedná-li se o společnost nekótovanou na burze, tak se řada hodnot neeviduje a neodráží na jmění, jelikož jste v tom případě „vlastníkem nehmotných hodnot“, jež se projeví až tehdy, jakmile je společnost kótovaná na burze.

Odhadní hodnota nemovitostí a dalšího majetku je daleko nižší, max. o 30 % nižší, než je tržní hodnota a sezdané páry mohou hodnoty volně převádět mezi sebou, a tak může být vše uvedeno na jednoho z nich.

Průměrný příjem činil v r. 2018 322 879 norských korun a z okresů je na prvním místě Bærum, na posledním Trysil. Největší jmění najdeme v okrese Austevoll a nejnižší v okrese Verran. Osoby narozené v r. 1923 mají v průměru největší jmění.

Podle Skatteetaten, tedy norské daňové správy za 2018 4,2 miliony daňových poplatníků /zaměstnanců, OSVČ i důchodců/ a 332000 firem zaplatilo na daních 600 miliard NOK. V Norsku tvoří daně a poplatky zhruba 42 % HDP, zato třeba v takových USA je to jen 24 % HDP.

3,2 milionům Norů bylo v roce 2018 vráceno v průměru 12 800 norských korun na přeplatcích, zato 800 000 Norů muselo v průměru doplatit 32000 norských korun.

Podle serveru e24 žádné daně neplatí 14,9 % Norů. Být na seznamu uveden bez příjmů není až tak těžké. Velké odpisy v poměru k letošním příjmům a trochu jmění z dřívějška a již vás takhle uvedou. Daňová úleva není něco, co poskytujeme, jsou to daně, které nevybíráme, uvedla ve svém prvním projevu jakožto ministryně současná ministryně financí Siv Jensen. Sotva by byl někde v nějaké demokracii jiný ministr financí, který by zastával postoj, že daň je zlo a zabavení majetku.

K dosti složitému daňovému systému a samotným daňovým sazbám se rozepíši raději v samostatném článku někdy později.

Těžko říci, jestli by bylo bez zveřejňování méně závisti, či spekulací o tom, proč třeba tamten sportovec měl loni oproti předchozímu roku poloviční příjmy. Buď jak buď, pro umožňování nahlížet do daňových seznamů v naději na větší transparentnost je v Norsku dlouhá tradice sahající až do 19. století. Zveřejňování si tradičně přáli hlavně sociální demokraté a středové strany. Chtěli, aby se novináři zabývali nepříznivými rozdíly mezi lidmi a rysy společenského vývoje. Údaje o příjmech a daních byly podle nich ve společenské diskusi podstatné. Utajování by tak, jak to vidí mohlo být živou půdou pro spekulace kolem zpracování a zveřejňování prý naopak zabraňuje nespravedlnosti a posiluje důvěru v práva. Takhle se údajně ví, kdo přispívá kolik k financování „společných úkolů“ či „skládání se“ pro pospolitost, či „norský model“ v rámci „svépomocné pomoci“ tak, jak to rádi nazývají zástupci nejen levice, nýbrž i třeba současná premiérka a další členové pravice. Obhájci systému také poukazují na to, že transparentnost dodává legitimitu a věrohodnost daňovému systému v zemi s vysokými daněmi. Avšak některým lidem zveřejňování vadí a nazývají ho veřejnou prostitucí. Co je komu po tom?

Můžete zjistit, kolik vydělávají a vlastní jiní, ovšem zároveň můžete zjistit, kteří tyto údaje vyhledávali o Vás: od r. 2013 je vše zaznamenáváno.