Věděli jste, že podle Norů není nic lepšího než čtení knih a že tento národ patří v této «disciplíně» na světovou špičku? Letošní rok 2019 byl v Norsku vyhlášen národním rokem knih.

Nejen v uplynulých týdnech a nejen Německem se nesla ozvěna jmen a děl norských autorů. Dlouholetý sen norských kulturních politiků, byrokratů a dalších činitelů se letos splnil a Norsko se stalo čestným hostem a hlavní zemí na největším knižním veletrhu ve Frankfurtu, jenž norští představitelé v čele s korunním princem Haakonem Magnusem a jeho chotí Mette-Marit také slavnostně zahájili před prominentními hosty, kterých se sešlo kolem 2000.

Též přítomná Erna Solbergová, norská premiérka, podle norských masmédií připustila, že šlo o největší kulturní projekt Norska celkově. Motto letošního veletrhu bylo «To je ten sen, jenž nosíme v sobě, že se stane něco překrásného», což bylo převzato od básně norského básníka Olava H. Haugeho. Norské úřady prosadily ve Frankfurtu 51 milionů norských korun v naději, že to přinese kýžené účinky řadu let. Z norštiny totiž bylo (nejen, ale zejména) do němčiny přeloženo rekordně mnoho knih.

Trine Skeiová Grandeová, ministryně kultury, míní, že v Norsku patrně asi nechápou, nakolik je to velká akce a o jak velký jde trh: «Nikdy jsme neudělali nic podobného jako letos v Německu.»

Podle listu Klassekampen na základě šetření spolků knihkupců nakladatelů kupuje každý Nor ročně v průměru 10,2 knih, Norové si tedy celkem pořídili 54 milion knih, ovšem četli jich cca. 17 - a to v mediálním světě, jenž se jinak většinou nenávratně mění rychleji než dříve.

Chuť si číst podle norského statistického úřadu od začátku tohoto tisíciletí roste. V průměrný den si ve volném čase čte papírové knihy čtvrtina Norů, a to v průměru hodinu denně, zato na konci 90. let to bylo mezi 17 a 20 %. Týdně si podle několika ukazatelů čte o něco přes 40 % dotázaných. Četbě se věnuje jednou tolik žen (32 %) než mužů (16 %) a rozdíly mezi pohlavími rostou. Největší je ve věkové skupině 25 až 44 let, kde si čte knihy pouze 10 % mužů oproti 26 % žen.

Audioknih, digitálního učiva a další digitálních výrobků se prodává čím dál více: jen za minulý rok o 56 % více, a to hlavně před létem, nicméně si během dne čtou e-knihy jen dvě procenta Norů. Noviny, časopisy i ostatní tištěná média jsou čtena čím dale méně, ovšem zajímavé je, že je čtení knih oblíbenější kratochvílí než sportovní události, jimž nejvíce holduje 20 % respondentů, tak koncerty, jež jsou s 21 % druhou nejoblíbenější volnočasovou činností Norů.

Ač stále hrozí, že to sklouzne k obecnému klábosení, najdou se literární kroužky knihomolů většinou čítající čtyři až deset osob, jež se scházejí, aby se v knihovně či v soukromí u dobrého jídla a pití diskutovalo o tom, jak kdo prožíval a jak si vykládá určitou knihu, jež si na minulém setkání vybral/a člen/ka kroužku, jež o další schůzce moderuje. Předem si vyjasnili oblíbené autory a žánry na volení knižních titulů. Pevné časy schůzek v dlouhém předstihu zajišťuje pokroky bez stresu. Takhle si postupně přečtou řadu knih, které by si jinak ani neotevřeli. Vkus se liší a soud skupiny nad jednotlivými děly nebývá jednotný.
Také přes letní relaci Reiseradioen se o své zážitky z knih a co s nimi dělaly a tipy dělí spousta posluchačů.

Navzdory menšímu počtu vypůjčovaných knih /byť se ty dětské stále drží jako ty, jež se vypůjčovávají nejvíce/ se díky rostoucímu počtu akcí na podporu radost ze čtení a zprostředkovávání literatury zvyšuje počet osob užívajících knihovny. V průměru navštívil Nor knihovnu 4,6krát za rok. V 647 knihovnách po celé zemi se konalo takřka 50000 událostí, vč. kulturních akcí, rozhovorů a debat.

Statistiky průzkumů hovoří o klesajícím čase tráveném návštěvami u příbuzných či přátel, jež jsou částečně nahrazovány častějším čtením knih. Jedním z norských fenoménů je vášnivé až horečnaté čtení detektivek o Velikonocích, kdy si Norové berou detektivky s sebou na chaty či na lyžařské túry, kdy si je čtou po závějích sněhu, zatímco odpočívají nebo se opalují. Větší prodej a půjčování knih se zaznamenává též v obdobích dlouhodobě vytrvalých srážek.

Nejčtenější autoři detektivek jsou u Norů v posledních desetiletích Jo Nesbø, Anne Holtová, Gunnar Staalesen, Jørn Lier Horst a Unni Lindellová a kromě toho Švédové Stig Larsson a Henning Mankell. Ukazují to výsledky šetření Kulturvaner (Kulturní zvyklosti). Avšak neustále se objevují další a další sokové, jako např. Jørgen Jæger, John Kåre Raake, Ingar Johnsrud, Samuel Bjørk, Gard Sveen, Aslak Nore, Heine Bakkeid, Ruth Lillegravenová, Trude Teigeová, Ingebjørg Bergová Holmová, Myriam H. Bjerkliová og Marit Reiersgårdová. A nejen oni, nýbrž celé zástupy dalších.

Norští knihkupci nominovali deset (dle svých hodnocení) nejlepších knih roku 2019 na Cenu knihkupců a devět z deseti jich je napsáno ženami. Podle Sindreho Hovdenakka, recenzisty deníku Verdens Gang, je to senzační, vždyť to ukazuje, že nejenže ženy čtou nejvíce, ale také píšou právě ty knihy, které jsou lidé odhodláni číst. Je také skvělé, že jsou zde dvě nová jména, Helene Floodová a Linn Strømsborgová, ovšem mám-li vyzdvihnout jednu oblíbenkyni, tak to možná bude Ninu Lykkeovou, jež v posledních letech obecenstvo opravdu oslovila svou knihou „Nei, atter nei“ („Ne a ještě jednou ne“).

Dům literatury v Oslu je rozlohou i počty návštěvníků největší v Evropě a je věnován dialogům, diskusím a zprostředkovávání literatury. Jedno z pater je vyhrazeno činnostem zaměřovaným na děti a mládež, kromě toho se v budově nachází kavárna, knihkupectví, šest jevišť atd. Najdeme tu byt pro autory a podkroví, s místy na psaní pro lidi, jež pracují na literárních či pisatelských projektech. Aby toho nebylo málo, tak v budově sídlí různé organizace jako Norský PEN klub, norské centrum spisovatelů a norský svaz časopisů a magazínů.

Nápad na takovou instituci byl inspirován podobnými domy literatury v Německu. Je provozována nadací zřízenou Fritt Ord (Svobodné slovo), což je další soukromou nadací vyvíjející činnost za účelem budit zájem o literaturu v nejširším slova smyslu a podporovat čtení a být místem setkání autorů a jejich čtenářů.

A další díla norských autorů jsou nablízko, jen být ve střehu a objevovat rozjíždějící se literární lokomotivy a otočit list. Jen škoda, že se nepřekládá vše, co je čtivé a hodné četby.