Ceny potravin jsou v Norsku jakožto nejvyšší v Evropě často předmětem diskuzí. Kdyby bývala zdravá konkurence cen a výběru, tak by si řetězce prý nedovolovaly mít tolik prodejen. Spotřebitelé platí vysokou cenu za to, aby měly řetězce přebytek poboček s omezeným výběrem.

Do té míry, do jaké jsou potraviny příliš drahé, kdo za to nese hlavní zodpovědnost? Jsou to zemědělci, výrobci/zpracovatelé, velkoobchodníci, řetězce, či politici?

Nástup diskontních prodejen do Norska není starší o moc více než třicet let. Nyní ovládají sedmdesát procent trhu. To, že norští spotřebitelé přijímají norský výběr a ceny je mi záhadou. Uvádí to komentátorka deníku Dagens Næringsliv a míní, že jsou Norové potravinářskými obry kolem dokola oklamáváni a nejsou bandou kverulantů, kteří jsou "těžce za vodou".

Norové platí za potraviny podle zmíněného serveru www.oslomet.no o 63 % více, než je v EU průměrem. Zda jsou výhrady Norů k těmto cenám oprávněné, to je na samostatnou diskusi. Abych to celé dával do patřičných souvislostí, snad bych tu měl uvádět celistvý přehled platů i mezd, dávek, daní a poplatků a stálých výdajů a k tomu cen všeho možného, od toaletního papíru přes čokolády až po nemovitosti.

Podle serveru www.nettavisen.no činí cenový rozdíl vlastních značek řetězců přibližně deset procent, ovšem před Vánocemi bývá řada výrobků oceněna velice podobně. Nicméně činil celkový rozdíl vyplývající z listopadového testu cen vybraných položek až osmnáct procent, což bylo nejvíce od r. 2016. Na výběru správného řetězce si mohou Norové ušetřit až 20 000 norských korun ročně, a to je již co říct, utrácí-li průměrná rodina s dvěma dětmi za potraviny podle norského ústavu pro konzumní výzkum okolo 120 000 norských korun ročně.

Velká část toho, co Norové nakupují v sousedních zemích je důkazem toho, že si potřebují zpříjemňovat život za přijatelnější ceny. Podstatná část Norů je ochotná pro lacinější potraviny, léky, či opravu aut a další služby jezdit poměrně daleko, zároveň se vždy najdou i tací, jež kupují více, než (s)potřebují a nemalou část toho vyhodí. Avšak pro spotřebitele hraje prim výsledná cena na účtence a ta bývá ve Finsku o dvacet až třicet procent nižší než v Norsku, ve Švédsku dokonce až o čtyřicet procent. Podle serveru www.nettavisen.no jen v průběhu posledních tří měsíců do Vánoc provedli Norové přes tři miliony cest do Švédska za levnějším zbožím. O tomto zbytku Norů jsem psal již v minulosti. Jen připomínám, že největší supermarket na Severu se nachází pár minut autem za norsko-švédskými hranicemi a byť jde o švédský obchod jsou téměř všichni zákazníci Norové. Výběr průměrné norské prodejny je podle údajů serveru www.oslomet.no pouze 60,9 % ve srovnání se švédskou prodejnou. Ovšem nevyplatí se ve Švédsku nakupovat cokoliv, alespoň třeba ne plenky, ale též některé běžné potraviny jako třeba máslo, mouka, či rajčata.

Rekordně brzy vypukla letos mezi řetězci cenová válka a ti, jež ceny srovnávají jako třeba prostřednictvím serveru www.enhver.no jsou přesvědčení o tom, že prodělávají na prodeji tohoto zboží. Jde nejen o tradiční vánoční zboží: mouku, hotové polévky, sýry, pizza oblíbený vánoční nápoj gløgg, kysané a červené zelí, marcipánová prasátka, či tyčinky atd. Není to výjimkou, že pobočkám dojde zboží z toho důvodu, že se lidé nakřečkují.

Mluvčí zájmů zemědělců nešetří kritikou těm řetězcům, jež prodávají potraviny pod výrobní ceny, v některých případech alespoň tehdy, žijete-li na správném místě. Klasikou je tradiční štědrovečerní vepřový bok, jenž byl letos řetězcem Rema 1000 prodáván za pouhopouhých třicet norských korun. Každá potravina má svou hodnotu a dumpingové ceny jsou prý neuctivé vůči zemědělcům a výrobcům.

Podle Národní rady pro výživu a server www.nettavisen.no vedou lidi za nos ti, jež ztrácejí hlavu tehdy, sníží-li ceny nezdravých dobrůtek plných cukru a tuku konkurenti. Prý zapomněli na svou společenskou zodpovědnost a mohou za to, že lidé přiberou kila, jichž se pak těžko zbaví. Národní rada obviňuje řetězce za porušování slibů v dohodě o záměru sázet na zdravější potraviny, jež podepsali v r. 2016. Podnět k ní dala sekce živnostenské organizace Næringslivets Hovedorganisasjon. Tím, jak šlo zboží na odbyt trh i letos tak, jak před minulými svátky, dali spotřebitelé najevo, co si přejí: nestojí o příkazy a zákazy nikoho, ani ze strany politiků a úřadů, odborníků ani nikoho jiného.

Řetězec jako Kiwi, jenž nejčastěji letos vyhrál pravidelná srovnání cen potravin, se brání tím, že po celý rok propaguje takřka výhradně zdravé výrobky a jako jediný řetězec neinzeruje sladkosti, a navíc snížil cenu veškerých ryb o částku odpovídající DPH a že limonády bez cukru jsou dražší než ty obsahující cukr. Stejně jako ostatní řetězce si nemůže zvolit nezúčastňovat se cenové války, jelikož slibovali zákazníkům, že budou nejlevnější. Údajně vnímá řetězec Extra, jež je součástí skupiny Coop, závazek jako zvlášť závazný, poněvadž je vlastněn svými zákazníky a těm řetězec vyplácí podíl ze svých zisků.

Norská obchodní inspekce udělala zátah na některé norské dodavatele, aby zajistila důkazy toho, že své zboží prodávají laciněji některým potravinářským řetězcům než jiným, v těchto případě šlo konkrétně o největší norskou skupinu Norgesgruppen, na rozdíl od řetězců Coop a Rema 1000 a ten rozdíl činí až přes 15 % za některé zboží. Avšak není nezákonné od odlišných činitelů požadovat odlišné ceny, pokud ceny nejsou tak nízké, že to brání dalším činitelům v proniknutí na trh.

Proč nevstoupí na trh s potravinami další činitelé? Důvodem nejsou jen rozdíly v cenách. Hustota potravinářských obchodů je v Norsku podle deníku Dagbladet a spotřebitelskému serveru www.forbrukerradet.no jednak kvůli roztroušenému osídlení, jednak (v městech) kvůli konkurenci o vhodnou polohu a přednost lokálních zákazníků extrémní /nejhustší na světě/ a jelikož je mezi městečky daleko a v nich je třeba jediná či dvě prodejny je pro řetězce snadno navyšovat ceny, a tak místní krám zachraňovat. Příliš mnoho obchodů vede k nižšímu počtu zákazníků a obratu pro každý z nich na úkor výběru i cen. Zmíněná skupina Norgesgruppen je osočována za skupování atraktivních pozemků na stavbu nových prodejen třeba pouhých dvě stě metrů od sebe. Prý kvůli takové neefektivitě jsou ceny podobnější, než by měly být a to v případě Norgesgruppen, jíž patří řetězec Kiwi, navzdory tomu, že odebírají zboží od dodavatelů levněji.

Výrobní ceny za potraviny v Norsku rostly v letech 2005 až 2018 mnohem více než v ostatních severských zemích a sice o 57 % oproti 37 % ve Švédsku, 27 % v Dánsku či 26 % ve Finsku. V období od 2005 až 2016 stouply norské ceny potravin pro spotřebitele v průměru více než inflace a to o 4,4 % za rok, v r. 2017 o 0,7 % a v r. 2018 o 1,7 %. Podle norského statistického úřadu k tomuto růstu přispívala norská ochrana proti dovozu např. masných a mlékárenských výrobků, jež činí 42 % celého norského potravinářského průmyslu na domácím trhu. I norská vláda míní, že vysoká cla kazí konkurenci i efektivitu, ovšem nechce s tím nic dělat. Jak švédský řetězec Ica, tak německý Lidl to v Norsku zkoušely, ovšem to vzdaly kvůli tomu, že nebylo možné využívat výhod velkoprovozu s předem vyjednanými smlouvami s dodavateli ani dovážet levnější klíčové nejprodávanější potraviny ze zahraničí. Ze zahraničních řetězců je v Norsku zastoupen pouze Spar (Eurospar).