Již v minulosti jsem v článku líčil, jak řada Norů hltá léky po soustech, jako kdyby to byly bonbony - od té doby se to omílá a již nějaký čas je situace taková, že nikdy nebyl takový nedostatek léků. Norové se ptají proč ji neřešili dříve?

Norský státní úřad pro léčiva, prý ztrácí (společně s Národním střediskem pro nedostatky léků a lékovou pohotovost - zásoby) o všech vznikajících nedostatcích přehled a varuje prostřednictvím serveru www.nrk.no, že během jednoho až dvou let mohou dojít zásoby např. léku heparin, důležitého léku na ředění krve. Bez tohoto léku nebudou moci v nemocnicích operovat srdce a lidé budou umírat.

Norské úřady nemají pod kontrolou dodávky léků norským pacientům, životně důležitou pohotovost. Není důvodu věřit, že budou moci v budoucnu ručit za bezpečné dodávky léků. Norsko je zcela vydáno na pospas mezinárodnímu trhu mocných farmaceutických firem, organizaci s centralizovanou výrobou činidel, zatajování a honící za ziskem. Byť Norsko ročně dováží léky za okolo 20 miliard norských korun, je to stále země s malým trhem, jenž mohou velké společnosti snadno přehlédnout vzniknou-li potíže s dodáváním.

Poplach byl spuštěn proto, že nedostatek léků je akutnější než dříve. V r. 2008 bylo zaznamenáno 34 případů nedostatku, zato za r. 2019 jich bylo 1245. Do značné míry jde o nahlašovanou krizi. Podle čísel norského úřadu pro léčiva se nedostatek léků hodně rozmáhá již od r. 2014.

Vysvětlení, jenž podávají zdravotní úřady, jsou velmi vágní. Poukazují na to, že léky mají dlouhou cestu od činidel k hotovému výrobku a cestou je toho mnoho, co se může stát. Zmiňuje se také ochrana patentů, zatajování, padělávání, tvrdá konkurence, chybně odhadnutý vztah mezi poptávkou a nabídkou, nedostatek surovin a komplikované struktury obratu. Ani se neví co mají dodavatelé skladem.

Transparentnost by byla důležitá k tomu, aby se daly pochopit potíže. Nedostatek vědomostí a nástrojů je bezpochybně důležitou příčinou na to, že norská vláda a ministr zdravotnictví jsou ochromení. Podle norských médií žádná země kromě Ruska nemá dodávky léků do svých zemí pod kontrolou. Klíčovou úlohu hrají Čína a Indie, pokud jde o výrobu surovin a hotových výrobků, často na zakázku velkých farmaceutických firem. Než se dostanou do zemí, kde se prodávají, vystřídají léky mnohdy několik dalších zemí, kde jsou baleny či přebalovány a odkud jsou distribuovány dále. Výpadky mohou způsobit třeba požáry v továrnách i rozkvět bakterií. Nevydělává-li velká firma na určitý lék, může prodat práva na jeho výrobu menší firmě s nedostatečnou kapacitou a potížemi dodávat dostatek léků. A slučování vede k ještě méně dodavatelům surovin pro výrobu těchto léků. Je to údajně velmi nešťastná a potenciálně hrozivá mocenská situace. Jako hrozba je v této souvislosti zmiňován také Brexit.

Bent Høie, ministr zdravotnictví a homosexuál z nějakého důvodu nebyl dotázán, proč chce finančně podporovat preventivní léky zdarma pro zdravé homosexuální muže, jež provozují anální sex a přitom nechtějí používat kondom, což vede k tomu, že nemocnice musí ztrácet více času na zdravé pacienty, zatímco tentýž ministr chce, aby si pacienti s rakovinou platili své léky sami a nechce finančně podporovat léky třeba utišující bolesti až 25 000 Norům s chronickou migrénou (celkově ale migrénou trpí okolo 900 000 Norů). Většinou jde o ženskou chorobu a někteří kritici proto míní, že úřady neberou choroby žen dostatečně vážně.

Tito lidé zoufají po opakovaném zamítnutí toho, o co si žádají, že to je jejich jedinou nadějí. V norských masmédiích koloval třeba příběh sedmnáctileté Signe Emilie, jež každý třetí týden platí 5462 norských korun, aby v každodenním životě fungovala. Lidé jako ona pociťovali, jaké to je žít normálně, ovšem k budoucnosti hledí s obavami a jiní přestali lék brát, jelikož jim došly peníze. Navíc každý na to nemá, hlavně pokud již kvůli bolestem jako kdyby je někdo bodal nožem zevnitř hlavy, nemůže pracovat. Není to lepší pomáhat nemocným, aby mohli pracovat, než aby se utrácelo za jejich pracovní neschopnost?

Dále chce tentýž ministr utratit 280 milionů norských korun na heroin pro až 300 drogově závislých v rámci zkušebního léčebního projektu v městech Oslo a Bergen. Norsko je na špici Evropy v případě počtu úmrtí z předávkování drogami a každoročně v zemi umírá dva a půl krát více oproti průměru v Evropě. Mnoho z úmrtí souvisí s heroinem a od nového projektu si slibují pomoc těm, jež nemají z tradičních metod léčby užitek. Argumentuje se záchranou životů a posílení důstojnosti drogově závislým.

To vše, zatímco Norsko podle serveru www.steigan.no od r. 2013 (od té doby, co je norskou předsedkyní vlády Erna Solbergová) dosud na tajné válčení v Sýrii prostřednictvím vojáků IS, Al-Kájdy, svobodné syrské armády, bílých přileb a fronty Al-Nusrá a norských speciálních sil utratilo zatím 13,5 miliard norských korun. Kromě toho Nettavisen a další servery i papírové noviny odhalily, že třeba sociální úřady utrácely podle mnohých zbytečně miliony za poradce vztahů k veřejnosti, za luxusní hotely a restaurace pro své ředitele a že ředitelům státních úřadů a firem vypláceli nebývalé odměny zlatým odstupným, skrze padáky a důchody (o tom se brzy rozepíši v samostatném článku). Anebo představte si svět, kde lidé věří, že teplota planety může být ovládána darováním peněz OSN (Norsko je významným přispivatelem do nejrůznějších fondů nejen OSN, nýbrž i EU a v rámci bilaterálních dohod). Peníze se na každý účel dají používat jen jednou, vícekrát ne.

Přitom pokud stojí norský stát jakkoliv lék přes sto milionů norských korun ročně, tak se musí schválit parlament. Podle deníku Verdens Gang byla vážně nemocným pacientům s rakovinou kostní dřeně dvakrát během jednoho roku zamítnuta jejich žádost o nový životně důležitý lék, jenž by jim mohl prodlužovat život. V Dánsku ho schválili dávno a tam je pro uživatele bezplatný, do Norska se ani nebude dovážet. Čemu se diví norské úřady, čemu nerozumí? Dramatický záporný vzkaz byl vmeten do tváří lidem s chabými nadějemi. Ve srovnání s účinkem tento lék prý stojí příliš. Takových léků je více, na něž mají nárok obyvatelé sousedních zemí, aniž je to stojí korunu, ovšem Norové nikoliv.

Podle tzv. WAIT zprávy organizace IQVIA a serveru www.healthtalk.no je Norsko daleko od předních příček na seznamu dostupnosti léků (nejen) proti rakovině pro místní obyvatele. Pouze některé země východní Evropy jsou na tom ještě hůře, než je Norsko. V jedné z nejbohatších zemí světa, v bohatší zemi, než jsou její sousedé, se lidem nepřímo dává najevo, že jelikož jsou Norové, tak vám nebude poskytnuta život zachraňující léčbu léky, jež potřebujete, abyste přežívali.

Norsko je na 27. místě ve srovnání cen za vybrané léky v padesáti zemích světa. Jak v Dánsku, tak na Islandu se platí více než v Norsku. Nejdražší jsou léky v USA, na druhém místě je Německo. Mnohdy jsou ceny životně důležitých léků tajné proto, že farmaceutický průmysl se chce vyhnout tomu, aby poskytoval slevy dalším zemím. Zjistil to Medbelle, poskytovatel digitálního zdravotnictví a výsledky představil výzkumný server www.forskning.no.

Někteří Norové jezdí do ciziny, aby léky nakoupili ve velkém. Narazíte na norské lékaře, jež pro případ krize mají vlastní zásoby. Rekordní nedostatky mohou v Norsku podle návrhu nového zákona vést k zavedení rovnoměrného zásobování pacientům na příděl jako opatření proti nakřečkování, dále zákazu vývozu již dovezených léčiv a zajišťování dozoru státního úřadu pro léčiva do stavů skladů, aby měl o celkových zásobách přehled za účelem zavedení opatření. Může se klást přísnější požadavky na dodavatele a zavést tendrové systémy. Někteří navrhují řešení jako vyrábět a skladovat činidla na výrobu nejdůležitějších léků třeba v některých větších nemocnicích. Hovoří se o pohotovostních skladech s více než padesáti léky a poukazuje se na vynucující se potřebu posilovat soběstačnost u hlavních léků a tradiční vysoké kompetence Norska samotného, a to i na tomto poli, byť výroba léků v zemi prakticky skončila.