Norsko a velká část světa jsou již nějakou dobu rozděleny na ty, jež hledají bezpečí a ty, jež hledají pravdu: Ten pocit bezpečí spočívající v tom, že se věří masmédiím, vládě a úřadům, je pro řadu lidí důležitější a pohodlnější než klást (byť nepříjemné) dotazy ohledně toho, co se děje.

Je tak snadné být politikem a rozhodovat o osudech lidí. Zaměstnanci nesoukromého sektoru požívají platů v plné výši, banky a velké firmy, které nejsou ani norské, dostávají dotace, zatímco základní živobytí malých firem se drolí a mizí do ztracena. Zato soukromé i nesoukromé monopoly na vrcholu pyramidy na situaci vydělávají. V okresech, kde není žádná nákaza Covid-19, připravuje lidi o práci a příjem zcela bez důvodu.

Nikdy více lidí nepodporovalo, že ostatním nemá být dovoleno žít si své životy, aniž by si mysleli, že tak či onak je zasáhne to, co dělají tito ostatní. Podle diskusí ve všech masmédiích Norsko nikdy nemělo více samozvané policie a udavačů. Je mnoho těch, jež ostatním namlouvalí to, co mají myslet a věřit, aniž by žili podle toho, jak sami kážou. I tak obměkčili většinu lidí, mezi nimiž je mnoho těch, jež jsou připravení dělat téměř cokoliv, aby se jim vrátil každodenní život. Je třeba si hájit to své, a proto ty neustálé tiskové konference a ta masáž masmédií. Ta již rok úřady a politiky zprošťují veškeré zodpovědnosti.

Ať se každý rozhoduje, jak chce, tak se mnozí Norové pohybují v šedé zóně, kde ač ví, že něco není správné, nestojí o dodatečné info z alternativních zdrojů, jelikož by je to donutilo si vybrat, na čí straně budou stát, což může být pro ně jak nepříjemné, tak nebezpečné.

Kdo má právo rozhodovat o tom, co je nutnou nebo nežádoucí cestou, jak se to nyní dělá? Policie? Vždyť samotný vir mezi nezbytností a zbytečností nerozlišuje. Je smyslem „karanténních hotelů“ snad trest, a ne ochrana před nákazou, jelikož v takovém hotelu je větší potenciál nákazy než doma u někoho, kdo bydlí sám? Několika lidem, jež byli vybraní a internováni v „karanténních hotelech“, jenž si musí platit sami, byla odmítnuta vlastní žádost strávit karanténu doma. Kdyby šlo o ochranu před virem, museli by do takových hotelů všichni bez rozdílu. Několik osob dokonce uteklo z těchto hotelů a museli zaplatit pokuty ve výši 20000 norských korun. Hans Petter Graver, profesor práv, si myslí, že jelikož není možné odvolání proti rozhodnutí policie, je praxe v rozporu se základními právními principy. Policie není povinna zdůvodňovat rozhodnutí, že musíte do karanténního hotelu. Vymahatelnost práv se tak rovná nule.

Dobrá vůle je zraňována, zejména mladí lidé se cítí zhrzení a začínají ve větší míře porušovat nařízení jako třeba zákaz shlukování se a zákaz tradičních akcí spojených s maturitou a to kvůli tomu, že obětovali práva a svobody a nyní, aby „se postavili do fronty upřednostňovaných a méně upřednostňovaných /čekajících/ znovu“ a to kvůli úvahám o certifikaci na očkování a výhody pro jejich držitele vs. omezením i nadále pro všechny ostatní. Aby certifikaci obdrželi a mohli si tak dovolit větší svobodu tak někteří mladíci dokonce platí, aby se nakazili koronavirem. K tomu nutno uvést, že jim politici, vč. premiérky, nešli zrovna příkladem a pořádali mejdany o více lidech, než je povoleno. Bez reakcí anebo „jen, aby něco“ skončilo několik těchto případů, stejně jako mnoho ostatních případů porušení. A tak podpora myšlenky, že „mohou-li elity, tak může i spodina“ stoupá rychle.

Řadě lidí vrtá hlavou toto: Od té doby, co přišli na tento svět, byla očkování vždy dobrovolná, a to i tehdy, když šlo o očkování proti závažným chorobám. Proč je tak důležité nechat si píchnout toto očkování za situace, kdy se výrobci zříkávají odpovědnosti a někteří naočkovaní onemocní skončí s vážnějšími projevy, než by měli od viru? Aneb lidé, jež rok nebyli nemocní, jsou svolní k tomu, aby onemocněli skrze píchnutí něčeho, aby se cítili chránění před něčím, čím za rok neonemocněli.

Povinné týdenní (na některých školách dvakrát týdně) testování všech dětí v mateřských školách a žáků vylučuje odmítače testování ze školní docházky a ty rodiče žáků, jež kvůli scházejícím testům do škol nechodí, jsou nuceni snášet pokuty za každý den absence. Ředitelé škol rozesílali rodičům zprávu o tom, že děti mají zůstávat doma nejen tehdy, jsou-li nemocné samotné děti, nýbrž i tehdy, jsou-li nemocní členové jejich domácností. Žáci jsou vítáni zpět ve školách až poté, co se člen domácnosti prokázal negativním koronatestem. V deníku Dagbladet říká odborník na testování Peter Kamp Busk, že hromadné testování vytváří úzkost, jelikož se děti strachují z pozitivního výsledku testu, např. že si odnesou osobně, že bude třída poslána domů anebo škola uzavřena. Na testované je vyvíjen velký tlak.

Paralelní diskuse se točí kolem toho, zda je důležitější být napřed diplomatičtí, chápaví, hodní, sympatičtí, morálně a eticky lepší a řadu dalších věcí, proto se nejdříve rozdalo spoustu dávek očkování Africe, pak nezbývá čekat, až bude příště něco nabídnuto. A nepohnuli jsme se dál navzdory těm miliardám, jež Norsko zaplatilo za vliv v EU. Není důvodu, aby mělo Norsko, s jedním z největších bohatství na hlavu (jehož populace je přitom srovnatelná se čtvrtěmi v největších městech světa), politiku, která je „na hlavu“. Koneckonců naše schopnost i nadále udělovat štědré dary všem záleží na vlastní udržitelnosti. Drolí-li se tento základ, nezbudou už na nic finance

Vše to, co se dělá vevnitř země, je marné, dokud se neuhlídají hranice od řidičů z povolání co odmítají testování až po ty, pro něž je nutná cesta do Pákistánu na svatbu. I kdyby se každý Nor zasazoval za hašení požárů, tak je stále dost těch, jež přilévají do ohně benzín. Z reakcí je vidět Norsko stále více rozdělené na dva tábory: na ty, jež jsou pro stále drakoničtější sankce a na ty ostatní.

Neustále se mezi migranty zvyšuje podíl hospitalizovaných oproti etnickým Norům. Nyní se jedná o více než 60 % všech hospitalizovaných. Je patrné, že Norsko je rozdělené na různé kultury, jež k situacím ve společnosti postupují jinak i přesto, že jsou tyto znamenají stejné všem a znamenají totéž všem. Tzn. není mezi lidmi napříč původem společné chápání, vyhodnocování a řešení situací. Proč se tak stalo? Na genech záleží, avšak někteří to vysvětlují strukturním rasismem většinového obyvatelstva, kde jsou nově příchozí vytlačováni ven do chladu, jakmile se sem dostanou, zatímco aby vydrželi v příšerném Norsku ti, kteří tu již jsou delší dobu jsou na delší časová období nucení odjíždět do zemí, odkud uprchli. Takže do jisté míry můžou za více než rok uzavřené Norsko.

Pro Nory je důležité, aby se dozvídali, jaké následky má extrémně liberální přistěhovalecká politika. Proto požadují zveřejňování toho druhu informací, stejně jako etnický původ v kauzách týkajících se zločinu v masmédiích. Politici a odborníci se dosud pokoušeli etnické rozdíly neuvádět. Uzavřít Norsko by se mohlo vymknout, kdyby opatření cíleně mířila na tyto skupiny. Bohužel je zdravý rozum marginalizován ve prospěch politické korektnosti s ochromenou a zranitelnou společností. Jde o zářný příklad toho, jak norská společnost, migranti i jejich zdraví padají za oběť následkům strachu z doteku a z rasismu a tím pádem raději omezují svobodu vyjadřování.

Ať mají k opatřením a omezením jakýkoliv přístup, tak nikdo nemá žádnou jistotu v tom, že jim někdo dovolí si alespoň užít dovolené v létě bez omezení. A když už, tak pojišťovny říkají ne očkovaným, kteří doufají v zahraniční dovolenou: Pojištění nepokryje události spojená s koronavirem v zemích, před nimiž norské úřady varovaly, a to i přesto, že jste naočkovaní a máte na to potvrzení. Když se výrobci zbavili zodpovědnosti, proč by ji mělo krýt pojištění…