Zatímco Česká republika řeší své Vrbětice, zažívá Norsko podobně kuriózní aféru, ovšem naruby. Společným jmenovatelem je snaha o infiltraci a úsilí získat to, co by se jednoduše jednou mohlo hodit.

Všechno prasklo, když se norská vláda chystala přihrát firmu Bergen Engines, výrobce strategických klíčových technologií lodních motorů podléhajících utajení, přímo do náručí ruské společnosti TMH International.

Vláda se tedy zase předvedla, a nebýt opozice, zřejmě by si nikdo z jejích členů neuvědomil, že prodej dodavateli ruského námořnictva s úzkými vazbami na oligarchy a politické vedení země, jež bývá označována za úhlavního nepřítele norského státu, by byl porušením zákona o bezpečnosti.

Jak jsem nedávno uvedl v jiném článku, v poslední době prošlo mnoho prodejů rozsáhlého majetku, které měly zůstat veřejnosti utajené. Prodej největšího pozemku v zemi byl méně transparentní, než bývá zvykem při prodeji toho nejprostšího bytu.

Případ Berhen Engines ukázal, že schází demokratická kontrola nad jednáním jednotlivců či firem z nedemokratických zemí, které si dělají zálusk na majetek v zemích Evropy. Na začátku vláda dokonce ani nechtěla prodej zastavit. Musel zasáhnout parlament a pro své jednání použít zákon o bezpečnosti.

Nešlo o žádný pakatel, žádnou ojetinu, přesto vláda usilovala o prodej, jako kdyby šlo o ojeté auto, či motorku. Nebudeme si nalhávat, že přihlížela k jiným zájmům a hodnotám, než aby zohledňovala ty národní. Demokracii jednoduše odstavila na vedlejší kolej.

Část opozice měla za to, že důvěra ve vládu byla oslabena. Podat vysvětlení musela premiérka Erna Solbergová a čtyři ministři. Politici byli donucení odpovědět, proč vláda proces neutnula a jak je možné, že prodej schválila tři ministerstva.

Bergen Engines již vyrobil motory pro řadu lodí norského námořnictva a má smlouvy o údržbě lodí jak s norskou armádou, tak s mnoha dalšími zeměmi NATO včetně Spojených států. Za ruskou společností TMH stojí podle norských masmédií jako např. deníku Bergens Tidende známí oligarchové, u kterých existuje důvodné podezření, že mají úzké vazby na prezidenta Putina a Kreml.
Podle zástupců opozice měla vláda k tomuto obchodu jakožto hrozbě norské bezpečnosti a připravenosti pro krizové situace naivní postoj. Málem zpřístupnila Rusku strojovny lodí naší armády a už už se chystala odeslat dárkové balení technologií velkého strategického významu, kterého by Rusové dychtivě a bystře užili pro vylepšování vlastní obrany. Tím že vláda nechala prodej projít bez bezpečnostní lustrace, selhala v ochraně norských zájmů.

Než došlo ke zvratu a kauza byla nahlášena Ministerstvu zahraničí, vláda o záležitosti věděla několik měsíců. Parlament se ale ještě nedobral k jádru pudla, neboť dosud není zřejmé, jak mohla předsedkyně vlády dovolit, aby prodej postoupil do tak pokročilé fáze, aniž by nikdo ve vládě nezasáhl dříve, než přišla masivní kritika z řad veřejnosti. Premiérka odkazuje na skutečnost, že vláda se ve svých jednáních nacházela ve fázi, kdy se nemohla k případu vyjadřovat.

Dosavadním majitelem společnosti Bergen Engines je anglický koncern Rolls-Royce. Co si myslelo jeho vedení, když měla být firma prodána Rusům? Odborný pracovník Ministerstva zahraničí napsal zaměstnanci Bergen Engines v chatu na Facebooku, který byl posléze zpřístupněn parlamentu, že by sotva bylo možné pomocí norských zákonů prodej zastavit. Ujistil firmu o tom, že vláda prodej Bergen Engines ruské společnosti TMH International nezastaví. Ještě minulý týden vláda odmítla vyzradit jméno osoby podílející se na procesu, který vedl k tomu, že vláda dala „zelenou“ prodeji firmy Bergen Engines Rusům.

Na to, že k zastavení prodeje přesto došlo, zareagovalo Rusko prohlášením, že jde o pobuřující zprávy a chabou argumentaci z norské strany. V prohlášení ruského Ministerstva zahraničí stojí, že smlouva o prodeji byla ryze komerční a cílem bylo dovést norskou firmu k novým trhům. Podle norských regulačních úřadů továrna na motory prý nepodléhala vývozním omezením. Zastavení prodeje se podle Rusů řadí po bok četných podobných případů zablokování z norské strany. Ta se měla zříkávat zahájení nových projektů s ruskými partnery i v oblastech, kterých se sankce netýkají. To, co se stalo, je údajně nevhodné politické vměšování do ryze komerční spolupráce.

Pokud by došlo k prodeji, získali by Rusové rozsáhlý pozemek s velkoplošnými budovami. Strategické umístění směrem k místu, odkud se ze severu vplouvá do Bergenu, a které se zároveň nachází naproti armádnímu výzvědnému zařízení na odposlouchávání Rusů, mělo také nepochybně svůj význam při zamítnutí prodeje. Továrna by mohla být užívána ke špehování a sabotáži. Tvrdila to Monika Mælandová, ministryně spravedlnosti.

Bergen Engines je nejen v druhém největším norském městě, nýbrž v celém regionu největším soukromým zaměstnavatelem. Zaměstnanců je 770. Důvod prodeje měl být ten, že se druhy motorů, které továrna vyrábí, do portfolia společnosti Rolls-Royce již nehodí. Prodeji navíc předcházelo několik kol se škrty a propuštěními, jenž souvisely s koronakrizí, která norský průmysl a živnostníky zasáhla dost tvrdě. Krize ztížila dovoz dílů z ciziny i vývoz hotových výrobků. Zástupci zaměstnanců se báli „vytunelování“ firmy investory či fondy. Ponechali by podnik přežít tři až pět let, načež by ohlásili restrukturalizaci a čerpání synergií, což by se prý rovnalo „vytunelování“.

Rozcházející se výpovědi, bagatelizace, mlžení, pochybnosti ohledně časové linie a k tomu chybějící sebekritika vlády – podle opozice se zacházení s případem rovná frašce. Přesto je v Norsku krajně vzácné, že by vláda padla poté, co opozice vyhlásila vládě nedůvěru. V norských dějinách se to stalo pouze dvakrát, naposledy v r. 1963. Nicméně se o vyslovení nedůvěry hlasovalo celkem šedesát sedmkrát, aniž by se k vyslovení nedůvěry přiklonila parlamentní většina.

Před několika lety si Rusové pronajali již zrušenou, ovšem kdysi patrně nejtajnější ponorkovou základnu Olavsvern nedaleko Tromsø. Její výstavbu financovalo NATO a je vyhloubena do skály. Prodána byla Forsvarsbyggem, správcovskou organizací norské armády. Kupcem byla skupina soukromých investorů z Tromsø. Prodej proběhl přes Internet a to za směšnou cenu 38 milionů. Stavební náklady přitom činily čtyři miliardy! Důvod prodeje? Úspory. Za tento výsměch daňovým poplatníkům zemí NATO odpovídal nynější šéf NATO, bývalý norský premiér Jens Stoltenberg. Po letech se v norské armádě jedná o tom, zda by si měla základnu převzít...