Instituce, která za svoji nevyrovnanost, zaujatost, politický aktivismus a propagandu, kvůli kterým od ní prchají diváci, požaduje a také dostává 6,6 miliard norských korun, má 98 vedoucích pracovníků pobírajících plat přesahující milion a generálního ředitele, který bere dvakrát tolik co norská premiérka.

O fenoménu píše web www.m24.no a další. Jako kdyby ředitelování Norské veřejnoprávní televize, norsky Norsk rikskringkasting či ve zkratce NRK, obnášelo nesrovnatelně více práce a zodpovědnosti než post premiérky celého státu. Mnoho kritiků má jeho plat ve výši 3,4 milionu norských korun ročně za neospravedlnitelný. Zvlášť když přihlédneme k tomu, že NRK má nejen v současné době šetřit.

Norské státní firmy a organizace mívají obecně vysoký počet vedoucích pracovníků. Pár příkladů: v šesti firmách, které jsou výsledkem nedávné restrukturalizace národního dopravce NSB, se jejich počet navýšil z 11 na 49, v zaměstnavatelské organizaci Næringslivets Hovedorganisasjon se jich najde asi 35. Ve zdravotnictví a dalších sektorech je situace podobná. Uvádí to www.nrk.no.

Ovšem vraťme se k veřejnoprávní televizi. Je snad štědré odměňování a přebujelost počtu vedoucích pracovníků NRK způsobem, jakým lze přecházet kritice vládnoucí strany v čele s premiérkou či v krajním důsledku uplácení, aby si loajalitou NRK kryla vláda záda? Buď jak buď, spousta diváků si přijde na své – na programy a pořady, které nenajdou jinde. Časté jsou však i komentáře lidí odmítajících spolufinancovat NRK. Někteří chtějí své peníze zpět. A důvody, které uvádějí, nejsou jen přehnané výplaty ředitelům a plýtvání obecně. Mnohdy jsou důvodem úmorně nudné reprízy starších pořadů, anebo, a to je horší, podíl NRK na „demontáži“ Norska, tedy radikálního odklonu od země, jakou jsme znali, respektive jakou jsme si ji představovali.

Člověk by si mohl myslet, že úloha /jakékoliv/ veřejnoprávní televize je udržovat a pozvedávat národní cítění, povědomí o dějinách a kulturní dědictví. Podle zákona o televizi a rozhlase a dle četných prohlášení má být NRK politicky neutrální, nezaujatá a nemá propagovat, natož protěžovat žádné náboženství. Přesto je NRK častým terčem kritiky proto, že hlášky a podání námětů bývají během vysílání politicky zaujaté. Televize prý vysílá politicky hyperkorektní pořady a propagaci Islámu nepřátelského k ženám, homosexuálům a Židům. Vidět to prý lze napříč vysíláními, od zpravodajských relací přes dětské a zábavné programy až po dokumenty. Norsko musí být dosud jedinou nemuslimskou zemí, která pokaždé během ramadánu, či muslimského svátku eid sází ve velkém na až měsíc dlouhou řadu programů o muslimech. Zatímco pokud jde například o křesťanský svátek Nanebevzetí Krista, anebo svátek k buddhistickému novému roku, televize mlčí.

V dalších programech se mluví o „bělošství“, kultuře bílých a „strukturálním rasismu“. Zde přisuzují všem bělochům špatné vlastnosti, vštěpují jim stud a paušálně je odsuzují na základě jejich barvy pleti. Jaký by byl asi cvrkot, kdyby se jednalo o černochy či lidi se snědou barvou pleti! A což teprve, kdyby došlo na vysvětlování negativních událostí a zpráv, u kterých se vychází z barvy pleti.

Ačkoliv zůstává pojetí osvěty NRK zavrtáno hluboko jako důkaz, námitky kritiků nezabírají. NRK např. opakovaně odmítla a ohradila se vůči výhradám k nepravdám, úmyslným či neúmyslným pochybením, zaujatým a nepřípustným tvrzením v reportážích o námětech, jako jsou migrace, Islám a problémy jimi vyvolávané. O tažení proti Trumpovi a velebení Bidena, BLM a Antifa jsem již psal v jiných článcích. NRK je dále považována za zaujatého zastánce „zelené proměny“, radikální politiky obnášející mj. nahrazování masa v jídle podávaném obyvatelům domů s pečovatelskou službou, rozsáhlou výstavbu větrných elektráren v panenské přírodě a brojení proti automobilům v zemi, kde na mnoha místech neexistují reální alternativy.

Kapitola sama pro sebe je nenávist a nevraživost mnoha zpravodajců NRK vůči Židům, izraelskému státu a jeho vedení, která se projevuje sympatiemi k útočníkům. Ačkoli by si NRK mohla uvědomovat, že Izrael musí tak či onak odpovídat na útoky, které útočníci odmítají zastavit, nečiní tak. Útočníci financují rakety i učebnice plné nenávisti vůči Židům a dalším nemuslimům a mrhají tak penězi, které jim věnovalo mimo jiné Norsko jakožto jeden z největších dárců Palestincům. Brzy se hodlám v samostatném textu věnovat blíže norské mediální válce o přizeň v prospěch Palestinců. Vychovávat prostřednictvím symbolové politiky k určitým postojům a činům, a především k nové identitě, k novému „my“ považuje NRK za své poslání. Někteří lidé však mají pocit, že NRK jako nikdy předtím nemá žádné skrupule a dává najevo demonstrativně bezostyšné opovrhování lidmi. A kdo by nechtěl roli někoho, kdo je něco víc, než ostatní?

NRK má v současné době necelou třetinu televizního trhu a v přízni diváků stále propadá. Zejména mladší generace se dívají na cokoliv, jen ne na NRK. Přesto je i nadále vnucována všem domácnostem v balíčcích předplacených kanálů nabízených jednotlivými dodavateli a není možné se proti ní vymezit. Počínaje loňským rokem je poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas součástí odváděných daní. Znamená to, že platit se musí, ať jste neslyšící, nevidomí, anebo televizi a rádio jednoduše nemáte.

Veřejnoprávní televize byla v Norsku vždy bez reklam, včetně politických předvolebních reklamních spotů jednotlivých stran. Ovšem RiksTV, jeden z největších dodavatelů kanálů na norském trhu, je z 1/3 vlastněn NRK. Jejím prostřednictvím se vysílání tohoto kanálu jen hemží reklamami, vč. v kanálů, které jsou v originále bez reklam. Z této dceřiné společnosti NRK těží.

I přes nařčení, že se norská státní televize stala politickým orgánem či nástrojem politiky, NRK dosud ustála veškerá volání po základních proměnách, privatizaci anebo dokonce zrušení. Navzdory tomu, že si podle průzkumu Ústavu pro výzkum společnosti (Institutt for samfunnsforskning) myslí sedm z deseti Norů, že politická korektnost je v Norsku problém, NRK neodráží tuto skutečnost, názorovou pluralitu ani priority zpravodajství, a to ani výběrem hostů a námětů, které se smí prezentovat v diskusních pořadech.

Z jiného průzkumu uspořádaného think tankem Civitou vyšlo najevo, že téměř polovina všech novinářů, moderátorů a pracovníků masmédií by zvolila krajní levici, kterou v Norsku tvoří strany Rødt, Sosialistisk Venstreparti a Miljøpartiet de grønne. Jedním z nich je i generální ředitel NRK.

Ačkoliv vedoucí pracovníci mají politicky korektní mínění, tak tomu úplně neodpovídají jejich platy, které ujídají z koláče. Levice, která jinak nadělá velký povyk a rozruch kolem údajné hamižnosti, vysokých ředitelských platů, bonusů, padáků atd. a dožaduje se odchodu takových manažerů, taktně přemrštěným platům vedoucích pracovníků NRK přitakává.

Kdo potřebuje více než sto vedoucích pracovníků? Kdo ví, každopádně se vyplatí mít ty „správné“ názory.