Trojnásobný účet za elektřinu v únoru a teď tohle…

Představte si, že by takhle bylo oceňováno veškeré zboží a platili byste v určitém okamžiku za chléb, dejme tomu, 200 norských korun proto, že ho kupujete zrovna ve chvíli, kdy má hodně lidí hlad a ještě k tomu se nedozvíte jeho cenu dříve, než jste svou kartu zasunuli do terminálu, či ji k němu přiložili.

Takhle funguje norský trh s elektřinou a někdo této situace převelice využívá ve svůj prospěch. Přitom je již v Bergenu (a předpokládá se, že další města budou následovat) zakázáno ve starších, “nečistě spalujících” kamnech a krbech topit dřívím, což bývával po staletí nejčasnější způsob vytápění. Ačkoliv je Norsko jeho významným vývozcem (ovšem paradoxně i dovozcem), tak Norové sami plyn na ohřev vody, vytápění a vaření nevyužívají, což by se mělo zohlednit při srovnávání toho, kolik se kde platí za elektřinu.

Může se to zdát nejednomu Čechovi či Slovákovi jako komunistické anebo alespoň levicové smýšlení, nicméně je tomu tak, že vodní energie je v Norsku vnímána jako něco, co vzniká v norské přírodě, a proto ji mají Norové ve svém společném vlastnictví. Dokud nebyl v r. 1991 prosazen nový zákon o energiích, tak pocházela veškerá elektřina z okresních a krajských elektráren a cena byla řízena politiky. Stále povětšinou zůstává vlastnictví samotných elektráren stejné, ovšem vyráběný proud se prodává do «burzy» s elektřinou a soukromé firmy ho prodávají dále spotřebitelům. O to více je štve, chce-li je někdo kvůli tomu vydřít z kůže. Někteří méně, jiní více uvědoměle nechávají někomu, aby je vodil za nos a bývá to přirovnáváno k mafii se zákonem v ruce.

Diskusí v masmédiích na tato témata se zástupci státní společností provozující sítě nikdy nezúčastní. Jako kdyby byli koupení a placení za to, aby se vyhýbali pravdám. Paradoxně to ale byla státní Rada spotřebitelů, jež opakovaně prostřednictvím masmédií srovnáváním cen za elektřinu a smluv mínila, že dodavatelské firmy soustavně podvádějí své zákazníky. Mají skrývat navyšování cen, neuvádět trvání akčních nabídek a přesouvat zákazníky k dražším smlouvám bez předchozího vyrozumění.

Aby toho nebylo málo, tak podvádění zákazníků státem vlastněnou společností provozující sítě jakožto mezičlánkem vám navýší poplatek za pronájem sítě, aniž by vás o to předem vyrozuměli. Jedna účastnice diskuse pořadu Debatten (Debata) norské veřejnoprávní televize NRK tento jev popisovala s tím, že se jeden pracovník oné firmy smál, když jí odvětil «není nic, co byste s tím jakožto spotřebitelka mohla udělat». Požádala o odůvodnění, to se jí nedostalo. Stálý poplatek za pronájem sítě tvoří příjmy společnostem provozujícím sítě i státu na daních, spotřebitel si může pouze střídat dodavatelské společnosti. A tak je každý měsíc oloupen částkou třikrát i více překračující to, co skutečně spotřebuje.

Stát si tak vymáhá daň navíc, ovšem jako vrchol drzosti je vnímáno to, že Norsko je extrémně ve skluzu, co se týče údržby jakékoliv infrastruktury, za niž daňoví poplatníci již dávno doplatili to, co platit měli, aby byla optimalizována podle dnešních standardů, přesto je desítky let neudržována a ponechávána na pospas. Přestože k tomu určený úřad zvaný Norges vassdrags- og energiverk, čili Norský úřad za vodní toky a energii, má dohlížet nad pronájem sítí očividně tuto roli neplní ke prospěchu spotřebitelů.

Jeden podstatný aspekt nebývá nikdy veřejně řešen. Bere-li se v potaz to, že cena za výrobu 1 kWh je stálá (okolo 7 øre, tedy cca 18 haléřů) nehledě na teplotu, tak kam se podělí veškerý zisk, a to zejména za výrobu elektřiny za (velmi) nízkých teplot? Již se v norských masmédiích řešilo, jak někteří spekulanti prodělali rekordní částky, nicméně je třeba odpověď hledat v nenasytnost státu a zájmu takřka všech politiků bez výjimky tento stav udržovat. Většinu toho, co platí spotřebitelé, tvoří poplatky a ze svého zisku energetické společnosti platí státu na daních z energie vyráběné vodními elektrárnami 50 až 80 %, zatímco z větrných elektráren jde o 22 %. Kromě toho je cena elektřiny upravována systémem Norpool propojujícím norský trh s elektřinou s tím evropským, což způsobuje, že kolísání cen v Evropě při momentálním stavu nabídky a poptávky rozhoduje o cenách, jež platí norský spotřebitel.

Průměrná norská rodina s malými dětmi spotřebuje za rok 25000 kWh. Hlavně lidé (často důchodci), jež si žijí sami ve starších vil(k)ách s elektrickým vytápěním, kde byly od 70. let montovány panelové ohřívače, si ve dnech (mimořádně) nízkých teplot připlácejí. A budou-li zavedeny tzv. výkonové tarify, kdy by se platilo více za pronájem sítě v časech dne, kdy mnozí sítě užívají současně, prodělávali by ti, jež elektřinou šetří, zato by se odměňovalo těm s vysokou spotřebou.

Kabely do zahraničí na vývoz elektřiny vyvážejí elektřinu a dovážejí vysoké ceny. Spotřebitelé již slyšeli argumenty ve prospěch vysokých cen jako suché léto, málo srážek či sněhu anebo pozdní tání sněhu a ledu a tak méně vody do přehradních nádrží a toků, příp. dlouhodoběji nízké teploty. Nyní se za vysoké ceny viní málo větru na pohon větrných elektráren, jichž v Norsku v rámci «zelené proměny» přibývá jako houby po dešti. Ovšem i v letech, kdy bylo suché léto a vše nasvědčovalo tomu, že hladina bude v přehradních nádržích a tocích rekordně nízká, tak se do ciziny vyváželo velké množství elektřiny. Optimalizace příjmů ze zahraničí má přednost před starostmi o tuzemské odběratele elektřiny.

Tento týden byl zahájen provoz 720 km dlouhého North Sea Linku, vůbec nejdelšího podmořského kabelu na elektřinu na světě a prvního, jenž propojuje Norsko a Velkou Británii. Stál přes 16 miliard norských korun. Jde o sedmý kabel v řadě z Norska do zahraničí a má kapacitu 1400 megawattů, jinými slovy může teoreticky v průběhu jednoho roku přesunout přes 12 terrawattů elektřiny, což přibližně odpovídá veškerému vývozu za posledního půl roku.

Není třeba se vrátit do minulosti dále než do minulého roku, abychom našli nejnižší ceny elektřiny všech dob. Někteří si našli vysvětlení v tom, že Norsko je prý hnáno nazpátek průměrnostmi/diletanty, jež přestali zemi spravovat a ke všemu nerozumí vědě, energii, ekonomice ani matematice. Premiérka s poradci klamou sebe i voliče. Omezená tuzemská nabídka elektřiny kvůli většímu vývozu znamená vyšší cena v tuzemsku. Kabely do zahraničí tlačí ceny v Norsku stále výše, jelikož ceny v cizině jsou vyšší než doma. Získávají na tom výrobci elektřiny, zatímco domácnosti prodělávají. To ještě neznamená, že vývoz generuje národně hospodářský zisk. Slova patří profesoru Andersi Skontoftovi z technické univerzity v Trondheimu prostřednictvím listu Klassekampen.

Větší kapacita výměn elektřiny s cizinou nestabilizují výkyvy cen mezi «vlhkými» a «suchými» léty a rozdíly cen mezi ročními obdobími nebudou menší než jsou dnes. Doplatí na to především domácnosti. K tomu odborové svazy a další organizace bijí na poplach: vyšší účty za elektřinu do škol, sportovních zařízení a dalších objektů, jež musí hradit okresy a kraje, mohou obnášet škrty v nabídkách služeb.