Co se stalo s bezpečným, sivým severským podzimem? Ptají se, jak je to vůbec možné a že se to navíc někomu děje v práci, a ještě ke všemu v „čelní linii sociálního státu“.

Šok po čase přechází ve vzájemné pře a hrobové ticho. Jako kdyby se na to mělo co nejdříve zapomenout proto, že ten zločin nespáchal etnický Nor. Jeden Libyjec zavražil jednu pracovnici NAVu, tedy norského sociálního a pracovního úřadu v jednom, a další vážně zranil.

Stejně jako všude u NAVu pracují zaměstnanci s menším i větším nasazením, i ti arogantnější, provokativnější, lidé neschopní samostatného uvažování. Někteří, ne všichni, často dělají pro druhé to nejlepší v těch rámcích, jež jim ustanovali politici. Namísto nich ale tito nesou na svých bedrech rozhněvanost, frustraci a rozčarování klientů. Podle klientových mnohdy agresivních komentářů v masmédiích a na sociálních sítích je znát, nakolik odlišné jsou jejich zkušenosti.

I přesto je dlouhá léta šířena mylná fáma o tom, že stačí, když si přijdete na jakoukoliv pobočku NAVu a již čerpáte peníze. Někomu se dostane, popř. dostává bezvadná pomoc, ať už finanční, či jiná, zato dalším vůbec žádná a pro ně je samotné setkání se s odmítavým systémem ponižující. Jednání/boj s NAVem bývají popisován jako neuvěřiteně namáhavý, požadavky na klienty jsou často přemrštěné (jako např. ten na prodej střechy nad hlavou, aby měl jeden nárok na podporu) a k tomu je nutno přičíst nepopsatelný pocit bezmoci, že jste pouhými čísly na něčí obrazovce, anebo že s vámi naloží, jako kdyby šlo o soukromé peníze dotyčného referenta/referentky. Máte-li chatrné zdraví, tak ho může neustále zápolení s NAVem podlomit dále aneb na to, abyste jakožto slabí/oslabení dosáhli na pomoc, musíte být silní. Přes četné reformy NAV zůstává organizací těžkopádnou jako mastodont, kde jeden referent/jedna referentka mívá na starost a „sleduje“ klidně 150 zranitelných lidí pod tlakem v různých životních krizích.

Mezi uživateli najdeme i takové, jež mají dojem, že NAV diskriminuje a dává přednost migrantům bez vazeb na zemi Norů, štítícím se práce a žijícím na vrub zákona a na úkor etnických Norů, třeba takových dříčů, o nichž je přesvědčen, že nejsou dostatečně choří/neschopní prácovat, či chudí. Země by prý měla být jako rodina, jinak se rozpadne. Podle televize TV2 pobírají podporu od NAVu tisíce odsouzených na útěku v zemích jako v Sýrii, Afghanistánu, Egyptě, či Rwandě, jinými slovy norské úřady financují možnost a schopnost těchto osob se vyhýbat norským úřadům.

Kdyby se ještě jednalo o ojedinělý útok a překvapivou příhodu. Za posledních pět let musel NAV podle norské tiskové kanceláře NTB přivolat policii celkem 1230krát a 1405krát byly uživatelé z poboček vyloučeny kvůli násilí, či výhrůžkám. Jen za minulý rok bylo 1702 případů násilí a výhrůžek zaměstnancům NAVu. Zašlo to tak daleko, že se někteří zaměstnanci obávají, že rozšíření jejich řad bude po tolika incidentech již takřka nemožné.

Norsko nebylo zvyklé řešit dostupnost a bezpečnost, ostrahu a fyzické překážky, jež byly doteď na úřadech nevídané. Někteří zaměstnanci NAVu podle deníku Bergens Tidende tají, kde pracují, jelikož se třeba dočtou o tom, že někdo napsal „NAV dostal to, co si zasloužil“ apod., což jim nahání strach o holý život. Špatné zacházení NAVu je některými klienty opláceno stejnou mincí.

Ovšem opět se neřešilo jádro věci: tím stěžejním bezpečnostním rizikem je migrace, což je neřešitelné, jakmile se migranti ocitnou na naší půdě. Mezi nimi je mnoho skrytě nebezpečných osob, dokonce více traumatizovaných, mezi nimi jsou lidé trpící psychózou či dalšími duševními chorobami. Jejich minulost absolutně neznáme a ani znát nemůžeme, což je dalším argumentem pro to, proč takové lidi nebrat, poněvadž jsou načasovanými bombami a přítěží k těm, jež tu žili před jejich příchodem.

Je zvláštní, že se neuvažuje o teroristické akci a o význam pachatelova zázemí pro spáchání činu. Pokaždé, když spáchá muslimský terorista nějaký útok, tak se dočteme/uslyšíme, že to přišlo jako blesk z čistého nebe, jelikož šlo o podle svědectví okolí zcela běžného jedince. Žádný muslim není islamista, dokud nebodne, příp. nezmáčkne spoušť. Nepředstírejme, že jde o osoby z kultur, kde obecně je nižší prah pro agresivitu i to, aby jeden sáhl k násilí, aby si vymohl to, o čem je přesvědčen, že mu přísluší.

Je to jako mluvit/psát o dobrých a zlých nacistech. Není to snad pravou tváří islámu, kterou vidíme v těch zemích, odkud tito lidé pocházejí? Příběh onoho vraha se začíná psát dlouho před tím, než se stali dotyční součástí systému norského NAVu. Proč by se jen přestěhováním do neislámské země stali najednou úplně jinými, dokud je Islám ideologickým a mentálním zázemím pachatele?

Kolik Norů bylo a ještě bude zavražděno kvůli téhle zhoubné politice, jež je v praxi již dlouhých čtyřicet let? Doopravdy si myslí běžný Nor, že je to přiměřená cena, jež jim i tak stojí za to? Svoboda migrantů se láme o životy etnických Norů. Bohužel funguje monopol násilníka i tehdy, stojí-li za hrozbou menšina a zbytek je dost lhostejný a netečný, jak vůči osudu, tak vůči bezpečnosti.

Na sociálních sítích a v masmédiích se často šije a soptí do řádových občanů a jejich zodpovědnost vyjadřování se, rasismu a nenávisti, ovšem jeden specifický druh nenávisti uniká hledáčku: ta proti původnímu obyvatelstvu Norska a Evropy a jejich kultuře. Denně jsou etničtí Norové, Švédové, Dánové atd. vystavováni nenávisti a rasismu „naruby“ ve školách, na ulici, na pracovištích atd., aniž je tomuvěnována jakákoliv pozornost kromě té od alternativních médií.

Schopnost oučenínebyla silnou stránkou ani politiků ani veřejnosti, podobně jako ignorance nikdy nebyla dobrým zdrojem vědomosti. Je-li kultura Norska a dalších severských zemí vyměňována za disfunkční kulturu Středního východu, obohatí to Norsko, Evropu a svět? Bude svět lepší?