Anebo čeho dosáhneme, zřekneme-li se toho či onoho? Vrátili jsme se do věku studu a zostuzování a mnoho novotvarů norského jazyka vzniklo z «povinně vnucovaného» studu z úplně běžných věcí a činností všední potřeby zejména přes masmédia.

Zostuzování je mocný nástroj. A když řekne král, že máme kvůli tomu či onomu asi všichni špatné svědomí, tak mívá leckdo uši na stopkách. Máme mít špatné svědomí i kvůli křivdám třeba z doby vlády Haakona Dobrého (který žil v 10. stol.)? Musí generace cítit stud kvůli něčemu, co patří historii anebo se nemůžeme poučovat z dějin bez studu? A opravdu mají Norové a Norsko oproti ostatním o tolik více věcí, za které by se měli stydět?

Špatné svědomí je podmíněno vinou. Nebývalo zvykem, že je vina přenášena na dědice. S výjimkou takové Severní Koreje. Tam odpykávají zbytek trestu dědici někoho, kdo odpykává trest. Není nic nezvyklého, že tři pokolení jsou trestána za to, co udělal již zesnulý příbuzný. Z toho, že se podobné myšlení najde i v Norsku, někdo puká smíchy, zato jiným zůstává rozum stát.

Vrcholná polarizace: Rozsévat hanbu je u velké části norského národa i v politice folklorem a sportem. Nutkavě potřebné je podle nich stydět se za to, že je někdo normální a žije normálně tak, jak jim to vyhovuje. Hesla dne zní v duchu Bohaté dostaneme! Ti to zaplatí! Přesto žádný rozdíl „chudí“ nepocítí. Stud je vnucován moralisty a dogmatiky seshora bez zájmu a vědomosti o hodnotách a úvahách za rozhodnutími ostatních.

Pozitivně je hodnoceno žití v paneláku, jelikož uhlíková stopa je mnohem menší. A to i v zemi, kde je ještě stále místa více než dost. Ovšem podle deníku Aftenposten není klimaticky udržitelný ani váš mazlíček. Kromě jejich příspěvků ke klimatickým emisím zabírá jejich živení stále větší plochy. Mají být proto pro záchranu planety všichni vymýceny? Anebo postačí zavést pro jejich majitele emisní povolenky? Budou řešením elektroničtí psi a kočky? Budeme žít tak ochuzeně a chladně, jak si přejí tito různí rozumbradové?

To, že je skot jakožto přežvýkavci se čtyřmi žaludky málo ekologický, jelikož prdí a říhají, je zpráva, která obletěla svět, jenže mají-li jíst lidé méně masa, pak dojde k tomu, o čem se nadšenci pro klima nešíří, totiž, že budou vyrábět více střevního plynu, budou prdět více a emise porostou dále. Uvádí to s odkazem na španělskou výzkumní studii server www.nrk.no.

Dojnice jsou součástí norských dějin, bez nich by bylo Norů mnohem méně. Byly v dřívějších dobách záchranou a předpokladem pro to, aby se dalo za neúrodných přírodních podmínek přežívat. Dospělí Norové jsou geneticky přizpůsobení stravě zahrnující mnoho mléka a mléčných výrobků. Ti, jež v prvních letech svého života nemohli strávit mléko a zužitkovat cenné živiny, umírali «přirozeným výběrem», hlady. Ještě kolem r. 1950 bylo v zemi skotu okolo milionu kusů, nyní jich je pětina, ovšem jsou, spolu s ostatními chovanými zvířaty, snad příčinou zla a potíží všeho druhu?

Skutečnému problému, přelidnění, je obcházeno, jelikož se týká náboženství a kultur, jež jsou nedotknutelnými. Proto je snazší otočit stud na krávu a psa. A představte si svět, kde si lidé myslí, že teplota zeměkoule může být ovládána darováním peněz OSN a dalším organizacím s bezednými kapsami.

Strašit a provokovat je v době, v níž žijeme, veledůležité. Mnozí se chtějí cítit uražení proto, že jim to propůjčuje identitu. Něco z fanatického odpojování selského rozumu a smyslu lze snad přisuzovat dlouhodobému trestuhodnému zanedbávání psychiatrie. Někteří vidí určité paralely ve francouzské revoluci: Nakonec si nikdo nemohl být jistý, že si nepřijdou zrovna pro něj proto, že to bylo podle ideologů zcela nezbytné. Křesťanství bylo oficiálně zrušeno, ovšem revolucionáři si velebili «nejvyšší rozum», podobně «humanistické etice» tak, jak je vykládána v Norsku a dalších zemích.

Kupovat si jiné nové auto než elektromobil prý je «v hloubi duše» zapovězeno proto, že lidé cítí stud. Nekupují je proto, že upřednostňují elektrický pohon. Kéž by byli «rozsévači» studu z aut nuceni žít na některém z četných odlehlých míst v Norsku, kde potřebujete nocovat v ubytovacím zařízení, abyste se bez auta dostal k lékaři, do samoobsluhy, či na poštu. Letět je ohavnost, dokud se jedná o holotu, a ne o vrchnost, jež letí pořád, zatímco se věnuje nezbytnosti: rozfofrováním peníze daňových poplatníků. «Elita» chce omezovat možnosti póvlu vidět a učit se o světě v tom jediném životě, jenž mají. Nemáte ani jíst avokádo, ani banány, ani pít vodu, protože myslíte si snad, že mají někde v dalekých zemích kohoutkovou vodu? Internet je pro životní prostředí také špatně, poněvadž vypouští více oxidu uhličitého než veškeré letectví dohromady, stejně jako vše, co je spojeno s životní kvalitou. Máme se stydět za naši pouhou existenci. Proto jediná pořádná věc, kterou jde udělat pro klima je zemřít.

Dělají, co mohou, abychom se odhalovali jako nepovedení, neschopní a nemorální jedinci: stud je zhoubný a poznamenává naše sebevědomí. Vina je prý o tom, co děláme, zato stud je údajně o tom, kým jsme. Kvůli tomu se obáváme strachu a odmítání, bolestný je pocit vidět sebe jako něčeho nehodný, hloupý, bezvýznamný… až se hanbou propadneme. Z nejednoho učitele norského školství je šiřitel studu třeba z toho, že svět kazí auta tak, že nemáme žádnou budoucnost. Demotivuje žáky, jež pak volají po pomoci za tíživé duševní stavy způsobené tepáním do klimatu. Místo, aby jim byly poskytovány nástroje pro výklad informací a kritické myšlení, aby měly co nejlepší předpoklady pro porozumění celku, jsou děti prý krmeny bludy a indoktrinovány propagandou a údajně již není o čem diskutovat. A odpoví-li žáci, že se nestydí a argumentují-li proč, ovlivní to pak hodnocení učitelů? Nedávno někdo nahlásil veřejnoprávní televizi NRK za to, že straší děti ohledně klimatu zak, že některé pak nemají chuť žít. Stále více lidí není schopno vnímat, že žijeme odlišnými životy. A samozřejmě, že se máme stydět i za to, že stud necítíme a nesouhlasíme s těmi, kdo se ho nám snaží vnuknout. Bohužel je dost těch, jimž až chorobně jde o to, co si o nich myslí a co k nim cítí jiní, jinak by se nestyděli.

Pravda je pravdou i tehdy, když v ni nikdo nevěří a lež je lží i tehdy, věří v ni všichni. Nejeden Nor již vyslovil přesvědčení, že jediný stud, jenž by někdo měl cítit, je z toho, že nejsou s to, aby spatřili o jak směšnou, destruktivní a totalitní sektu povyšující se na autoritu jde. Předhánějí se v tom, kdo lidem způsobí co nejvyšší zbytečné výdaje, kvůli nimž se zhorší nejen osobní finance, ale dávají se všanc budoucí důchody a vůbec zdroje, jež měly sloužit a pomáhat budoucím generacím. Mám tím na mysli nikoliv pouze již věnované i v budoucnu darované prostředky z norského tzv. «ropného» fondu na «zelené investice», jež mají údajně pomáhat podnebí... ovšem o lecjakém plýtvání jsem se zde již nejednou rozepsal. Přitom podle ohlasů nic moc nedělají, aby běžní lidé mohli jednoduššeji vést život šetrnější k životnímu prostředí.