Norskem otřásá skandál kolem pozvání a financování cesty a pobytu vedení Tálibánu do Norska. Ačkoliv se Anniken Huitfeldtová, norská ministryně zahraničí, dušuje, že o nějakém gestu uznání a ospravedlnění Tálibánu nemůže být řeč, samotné hnutí to podle norské televize TV2 vnímá přesně takhle: jako první krok k mezinárodnímu uznání.

Přesto je alespoň podle výrazů tváří tálibů v soukromém letadle do Norska vidět, že chápou sebe samé jako do té míry uznávaní a pak je již jedno, jaká slova si volí nějaká norská vláda. Pod záminkou dialogu dochází k aktu šílenství, jak je označován nejen v Norsku, nýbrž stále více i v cizině: odezvy zahraničí nenechají na sebe čekat: -„Jsme šokovaní tak, jako kdyby na nás hodili granát. Norská vláda nemohla více zhanobit památku padlých v Afghanistánu“. Tato slova pronesl Michael Aastrup Jensen, mluvčí pro zahraniční politiku dánské strany Venstre. Také zástupci strany Socialdemokratiet, sesterské strany norské sociálně demokratické Dělnické strany odmítají, aby se Norsko jakožto země NATO dopustilo vyjednávání s těmi, jež mají na svědomí tolik afghánských civilistů a především zapříčinili těch mnoho padlých mezi vojáky NATO. Německý deník Bild píše: „Skandální pozvánka z Norska. Na snímku je vidět, jak je tálibánský terorista přepraven do Osla soukromým letounem.“

Už jenom ten nápad... Vždyť se nejedná o jen tak nějakou partičku, nýbrž o jeden z největších symbolů zla všech odstínů. Řeč je přece o jednom z nejrepresivnějších a nejméně civilizovaných teroristických organizací světa, jež jsou ke všemu narkobarony všech narkobaronů. Odbornice na Afghánistán Helena Edlundová uvádí prostřednictvím serveru www.document.no „Přidejte se ke mně a pojeďme do Afghánistánu. Nabízím vám prohlídku ženské věznice v Sar-e Pul, kde se většina trestankyň provinila tím, že opustila své domovy bez souhlasu svého manžela. Za tento „zločin“ jim bývá ukládáno desetileté vězení. A poté, co je propustí, tak je obvykle zabije manželova rodina. To si totiž vyžaduje povinnost obnovení cti rodiny. A cti Tálibánu. A nechte mě vám ukázat nemocnici pro děti v Šeberghánu, kde se zaměstnankyně starají o znásilňované holčičky, jimž roztrhaly pohlavní orgány muži opovrhující ženami. Muži Tálibánu. Pojďte se mnou stát u domů po večerech, ať uslyšíte křiky bitých a znásilňovaných žen. Ovšem proč to utnout zrovna tam? Poslechněte si, jak to zní, když je pětiletý chlapeček znásilňován přísně zbožnými muži. Tálibánem.“

Proč dovést vedení Tálibánu do Norska, když tam již žijí tisíce žen-odbornic na krutosti Tálibánu tak příšerných, že je škoda slov? To, co o hnutí neví tyto ženy, to nepotřebuje vědět nikdo. Snad se stalo úkolem Norska obměkčit Tálibánu jakožto hlavní překážky Spojených států při pokusech získat v Afghánistánu kontrolu a udělat Tálibán vůči USA poslušným?

Podle mnohých zcela zbytečná luxusní dovolena 15členné delegace tálibů za žebráním o více peněz na další minomety, munici atd. byla podle norské vlády povedená. „Je třeba Tálibán vyzvat“, hájí se premiér Jonas Gahr Støre. Jenže financování teroru je nejen podle norského právního řádu trestné. A ačkoliv oficiálně nic nepřiteče Tálibánu přímo, ještě žádné financování projektů v rozvojových zemích nebylo bez ztrát. Při tak ohromných částkách bují korupce a krácení prostředků. Proto řada Norů volá po vyvození osobních právních následcích pro členy vlády.

Premiér prostřednictvím deníku Verdens Gang tvrdí, že netušil, že se na palubě nacházel mezinárodně hledaný terorista. Má snad něco se zrakem, když jsou všichni v doprovodu na snímcích zcela jasně vidět? Anebo pokud se ví tak hanebně málo, proč tedy nepředat věc k posouzení jiným? Cesty se totiž podle deníku Dagbladet zúčastnil mj. bratr jednoho z těch, jež stáli za vraždou novináře deníku Dagbladet Carstena Thomassena. Podle zmíněného německého deníku Bild bylo na palubě i několik dalších předáků, jež zosnavili pumové útoky na německý generální konzulát i na diplomatickou čtvrť v Kábulu.

Zní názor, že kdo chce mít s teroristy co do činění, je sám teroristou. My, jež nějakou dobu sledujeme výroky Anniken Huitfeldtové, norské ministryně zahraničí, ohledně Izraele a mj. její zapírání toho, že Norsko podporuje protiizraelskou propagandu mezi palestinskými žáky, ačkoliv jde o pečlivě dokládané skutečnosti. Premiér Støre má úzké vazby na Hamás (ačkoliv zpočátku popíral, že s ním vedl rozhovory), jenž je velkou částí světa, mimo jiné významnými spojenci Norska, považován za teroristickou organizaci. Slovy i činy se mnoha Norům zdá, že svou „slabostí“ pro islamistické teroristy podporují mnoho z toho, co oni představují.

Podle Fabiana Stanga, bývalého starosty Osla, využije Tálibán pozvání norskou stranou pro vlastní účely tak, jak to jen půjde -budou spokojení sami sebou natolik, že se útlak bude jen zvyšovat. I zástupci Afghánců v Norsku považují jakoukoliv službu Tálibánu za medvědí službu, zatímco děti umírají hladem a co nejvíce lidí se snaží z Afghánistánu utéct. Asi nemohli být více na omylu ti z Norů, jež doufali, že si Talibánci vezme z Norska domů spoustu dalších Afghánců. Je pozdě doufat ve zlepšení, naděje už byly zdrceny na věčnost, tak proč se zhostit jednání o dialogu a lidských právech s lidmi, jimž jsou tato slova naprosto cizí? A proč vůbec přemlouvat Tálibán k tlumení následků vlastní neschopnosti a brutality, když si celý Západ nepřeje, aby v Afghánistánu vládl?

Před necelými čtyřmi roky byla za potupných okolností donucena k odstoupení z postu a mnoha omlouvám za výrok ministryně spravedlnosti Sylvi Listhaugová, jelikož tvrdila, že se norská sociálně demokratická strana více zajímá o bezpečnost teroristů, než aby nějak usilovněji myslela na bezpečnost Norska. Ve světle toho, co tato strana teď provedla s Tálibánem, najde se snad ještě někdo, kdo by s bývalou ministryní spravedlnosti nesouhlasil? Spíše se zdá, že musela odstoupit proto, že to, co řekla, bylo pravdivé. Mluvit pravdu je evidentně něco, co se v Norsku beztrestně nedělá.

Norsko se stává čím dále podivnější zemí a důvodem k posměchu celému civilizovanému světu. A „plebs“ si až sprostě ulevuje na úkor vlády i Tálibánu, což je zdravé znamení, že nejsou všichni až tak opojení politickou korektností. Třeba koluje snímek, kde někdo předvádí tálibům lyže s lyžařským vázáním značky „Kandahár“, což je i název afghánského města, kde bylo založeno hnutí Tálibán. Avšak je třeba se na podívanou s ustupováním Tálibánu a jeho uznání vnímat v souvislosti s režií Norska v Radě bezpečnosti OSN. Premiér Støre do středy jakožto mírový stratég v sídle OSN představí „mírový dialog“ s Tálibánem a tím i sebe jakožto kandidáta na budoucí vrcholnou pozici v OSN jakožto hlavního mírového společenství. Veškeré tyto aktivity jsou s největší samozřejmostí beze zbytku hrazeny „plebsem“. Ovšem kolik takového cynického zneužívání peněz daňových poplatníků ještě snese norský národ?

Podle deníku Nordlys to vypadá, že sociálně demokratická strana přišla na zlatý recept, jak se zaručeně zbavit co nejvíce a co nejrychleji svých voličů. Jako kdyby jsouc hnána do kouta říkala „Co máme dělat? Extrémní účty za elektřiny, pohonných hmot, potravin,.... se vymykají kontrole, ovšem proč bychom měli „plebsu“ pomáhat, aby vycházeli... a k tomu ten koronáč... ty krize nějak neberou konce a popularita naší vlády padá ke dnu. Potřebujeme pozitivní zprávu. A někoho napadlo: Již vím, jak na to: pozveme Tálibán! A najednou se tu objevili na účet všech.