Velký pád masek
Kdo se upřímně neznepokojuje nad tím, co dělají s jeho/její zemí a lidem následky toho, co určovali jeho/její politici, ten/ta se prý nemá nechat ničím znepokojovat.
Také v Norsku jsou lidé frustrovaní až rozlícení tím, že ti, jež byli zvolení kvůli tomu, aby pečovali o obyvatele vlastní země a jejich zájmy, se zdají býtzainteresovanější na uspokojování všech ostatních. Tito politici i tradiční masmédia se stávají stále méně relevantními a ztrácejí na důvěryhodnosti. Jeden ze tří Norů nemá žádnou či malou důvěru k tomu, jak si masmédia posvítí na vlastní roli ve společnosti. Dva z pěti Norů nedůvěřují tomu, že masmédia jsou svobodná a nezávislá od vlastníků a inzerujících. Jeden ze tří nevěří, že by se masmédia kauzami zabývala z více úhlů pohledu. Uvádí to server www.journalisten.no.
I v Norsku je cítit, že se lidé cítí být manipulovaní a již si nenechají nic namlouvat, a proto se snaží jakéhokoli ujařmení zbavit. Lidé chtějí pravdu (byť je nepříjemná) a nic než pravdu, aby si sami mohli vytvořit obrázek o stavu věcí. Lidé utíkají za necenzurovanými alternativními zpravodajskými servery. Mezi pozoruhodné ostrůvky svobody, či tzv. alternativní média, se říká, že patří třeba Document, Resett, či Rights.no. Přečkala leckterou lest rozmarů moci, neudělování dotací a jejich tvůrci se povznesli nad ty, kteří je opovrženlivě nazývaly blogy, snažili se je očerňovat a zbavit příjmů odrazováním inzerujících. Třeba informační web Resett má za cíl vytvořit nové místo setkání, jež není podmíněno levicovými liberály a nabízí alternativní úhly pohledu. Tvrdí to Helge Lurås, jeden ze zakladatelů, prostřednictvím deníku Dagens Næringsliv. Míní, že liberální způsob života je ohrožen migrací kolektivističtějších kultur.
Jelikož máloco z toho, co je prezentováno, poskytuje informace, jež vyhledávají, se řada lidí třeba na zprávy ani další programy veřejnoprávní televize nedívá a celostátní deníky nečte. Hlavní masmédia se prý smrštila na promotéry banalit zabalených do feminizovaného, mravokárného jazyka politicky korektních hodnot. Především se málo zajímají o všechno to, co odporuje vlastnímu narativu, jako např. negativní kauzy o migraci a jejích následcích. Nakolik je to morální, pojedná-li veřejnoprávní televizi v jedné krimi reportáži o pachateli s modrýma očima, zatímco je v dalším vynechán popis vzhledu pachatele, anebo je-li soustavně zamlžen původ a dotyční jsou zmiňováni jako «státní občané Norska», či «Norové» jakožto zakódovaná slova pro nenorský původ? A proč některé deníky používají černé obdélníky, přičemž je internet jako takový plný necenzurovaných snímků? Koho se pokoušejí chránit? Kdyby byla cenzura spravedlivá, tak by byly tváře obětí nepoznatelné a exponováni by byli naopak pachatelé.
Proč je pro masmédia tak veledůležité chránit zločince a darebáky, to by se dalo rozebírat donekonečna. Nebýt těch alternativních zdrojů informací, tak by se Norové nejspíše nikdy nedozvěděli o některých z nejohavnějších zločinů proti jejich národu, jako např. o nedávném znásilnění 92leté paní v pečovatelském domově jejím 20letým ošetřovatelem afghánského původu, o čemž psal zmíněný Document. Proč musí být součástmi projektu začleňování migrantů místa, kde žijí někteří z nejbezbrannějších a nejzranitelnějších ze všech obyvatel?
Jenže napíše-li Resett, Rights.no, či Document o něčem takovém, tak je to prý čistá propaganda. Napíše-li deník Aftenposten, či Verdens Gang o tom samém, tak ne... Establishment/elity si stěžuje na tzv. „komory ozvěn“, skupiny, sítě a společenství na Internetu, kde se „scházejí“ a kde jeden na druhého reaguje tak, že se opakují určitá tvrzení, názory, pohled na svět, aniž by jeden druhého kritizoval, opravoval, příp. nepřijal/odmítl. Ovšem nejsou těmi největšími „komorami ozvěn“ zavedená masmédia na svých, jak se říká, „misionářských misích“?
Nyní jsou lživé přístupy opouštěny, lidé utíkají od nich pryč. Ovšem nemyslete si, že to mají bořiči mýtů snazší! A ještě tomu tak není, jak se říkávalo v bývalé NDR, že „ten, kdo jednou lhal, tomu nikdo neuvěří, i když nyní mluví úplně jinak.“ Pud zapírání je a zůstává silné. Ačkoliv jsou dobře patrné známky nebezpečí největšího procesu změn naší doby: mj. stoupají náklady za nezvládnutou politiku do výší, kde hrozí, že to neutáhne jednotlivec, natož stát, kulturní konflikty nabývají na síle a islám zabírá stále více místa, zatímco se navzdory neslučitelným normám a postojům třeba k svobodě, demokracii, zrovnoprávnění a rovnosti podřizujeme, resp. uhýbáme čím dále více, jeví masmédia pramalý zájem. Proč nerozebírají ten nápor navíc na policii, soudnictví, vězeňství, školství, sociální systém atd.? Do očí bijící neudržitelnost není problematizována a analyzována tak, jak si zaslouží.
Nicméně stále jsou to jen tradiční masmédia, jež mají moc udávat pořad dne, proto se nevyvíjí větší tlak na politiky a další vlivné, jež lidi uspávají svým omílaným poselstvím o „lepším začlenění“ jakožto všeléku. Mnozí snad žijí v paralelním nereálném, takřka disneyovském světě, kde si antilopa, lev, hyena a ovce užívají na téže zelené louce. Propast mezi riziky a tou verzí, jež vypráví směrodatná masmédia, se zvětšuje bez ustání. Současně Norsko již dávno překročilo tu mez, jež snese, aniž by mu bylo závažně ublíženo.
Je pravdou, že se někteří pisatelé stěžovali na nevysvětlitelnou cenzuru v komentářích čtenářů i v zmiňovaných tzv. alternativních masmédiích. Ovšem o problémy s věcností, protiprávními tvrzeními, či výzvami, štvaním a lžemi se dělí i s ostatními masmédii. Taktéž platí, že se na diskusích nemůžete pod pravým jménem podílet, nechcete-li riskovat své zaměstnání i svou společenskou pozici. Již za umírněný, pravdivý a bezproblémový komentář hrozí, že u vás zazvoní policie s tím, že je „znepokojená“ tím, jak jste se vyjádřili.
Hege Storhaugová, nominovaná na jméno roku 2015 a tvář think tanku a internetových novin Rights.no je pro názorové odpůrce, jimž jde jen o nalepování přívlastku „z tichého souhlasu někdo, koho smíme označovat za oprávněné zlo“, islamofobem, rasistkou atd., zkrátka špatným, nemravným člověkem, ztělesněním malosti, někoho bez srdce a empatie. Odlidšťování představitelů tohoto a podobných webů eskaluje navzdory řádnému a důslednému uvádění zdrojů, vč. statistik, vědeckých zpráv a faktů v předmětných kauzách, kde se z negativních jednotlivých případů skládá pravda o celku. Vysoké počty migrantů, jež si do Norska bere partnera/partnerku ze zemí jejich původu, míra donucování a kontroly, potírání základních potřeb atd. v rámci rodin i komunit a mnoho dalších aspektů: Nazývání nepohodlného pravými jmény a ověřování si je z velké části zásluhou těchto tzv. alternativních masmédií.
Kdyby se titíž lidé, jež stojí za alternativními masmédií, jménem křesťanské víry věnovali potírání lidských práv někde mimo Norsko, byli by velebeni těmi samými „slušňáky“, jež je dávají do škatulek s nacisty a rasisty. Těmi, jimž ani náhodou nejde o jejich motivy, hodnoty, vědomosti a argumenty, jen o to, je shazovat.
Opovrhování s vylučováním nepohodlných, jež jsou pod jejich úroveň je prý projevem stádní buržoazní mentality, jež líčil jak velikán Ibsen, tak další. Jde o dvousečný meč, poněvadž skrývat pravdu je stejně nečestné jako lhát. Selhala-li tradiční masmédia, protože se postavila k důležitým pointám zády a opustila svou společenskou zodpovědnost se lidé pro spolehlivé informace spolehlivě obrací jinam. Jak říkal americký autor Richard Paul Evans: můžeme popírat skutečnost, ovšem nemůžeme popírat následky popírání skutečnosti.
Také v Norsku jsou lidé frustrovaní až rozlícení tím, že ti, jež byli zvolení kvůli tomu, aby pečovali o obyvatele vlastní země a jejich zájmy, se zdají býtzainteresovanější na uspokojování všech ostatních. Tito politici i tradiční masmédia se stávají stále méně relevantními a ztrácejí na důvěryhodnosti. Jeden ze tří Norů nemá žádnou či malou důvěru k tomu, jak si masmédia posvítí na vlastní roli ve společnosti. Dva z pěti Norů nedůvěřují tomu, že masmédia jsou svobodná a nezávislá od vlastníků a inzerujících. Jeden ze tří nevěří, že by se masmédia kauzami zabývala z více úhlů pohledu. Uvádí to server www.journalisten.no.
I v Norsku je cítit, že se lidé cítí být manipulovaní a již si nenechají nic namlouvat, a proto se snaží jakéhokoli ujařmení zbavit. Lidé chtějí pravdu (byť je nepříjemná) a nic než pravdu, aby si sami mohli vytvořit obrázek o stavu věcí. Lidé utíkají za necenzurovanými alternativními zpravodajskými servery. Mezi pozoruhodné ostrůvky svobody, či tzv. alternativní média, se říká, že patří třeba Document, Resett, či Rights.no. Přečkala leckterou lest rozmarů moci, neudělování dotací a jejich tvůrci se povznesli nad ty, kteří je opovrženlivě nazývaly blogy, snažili se je očerňovat a zbavit příjmů odrazováním inzerujících. Třeba informační web Resett má za cíl vytvořit nové místo setkání, jež není podmíněno levicovými liberály a nabízí alternativní úhly pohledu. Tvrdí to Helge Lurås, jeden ze zakladatelů, prostřednictvím deníku Dagens Næringsliv. Míní, že liberální způsob života je ohrožen migrací kolektivističtějších kultur.
Jelikož máloco z toho, co je prezentováno, poskytuje informace, jež vyhledávají, se řada lidí třeba na zprávy ani další programy veřejnoprávní televize nedívá a celostátní deníky nečte. Hlavní masmédia se prý smrštila na promotéry banalit zabalených do feminizovaného, mravokárného jazyka politicky korektních hodnot. Především se málo zajímají o všechno to, co odporuje vlastnímu narativu, jako např. negativní kauzy o migraci a jejích následcích. Nakolik je to morální, pojedná-li veřejnoprávní televizi v jedné krimi reportáži o pachateli s modrýma očima, zatímco je v dalším vynechán popis vzhledu pachatele, anebo je-li soustavně zamlžen původ a dotyční jsou zmiňováni jako «státní občané Norska», či «Norové» jakožto zakódovaná slova pro nenorský původ? A proč některé deníky používají černé obdélníky, přičemž je internet jako takový plný necenzurovaných snímků? Koho se pokoušejí chránit? Kdyby byla cenzura spravedlivá, tak by byly tváře obětí nepoznatelné a exponováni by byli naopak pachatelé.
Proč je pro masmédia tak veledůležité chránit zločince a darebáky, to by se dalo rozebírat donekonečna. Nebýt těch alternativních zdrojů informací, tak by se Norové nejspíše nikdy nedozvěděli o některých z nejohavnějších zločinů proti jejich národu, jako např. o nedávném znásilnění 92leté paní v pečovatelském domově jejím 20letým ošetřovatelem afghánského původu, o čemž psal zmíněný Document. Proč musí být součástmi projektu začleňování migrantů místa, kde žijí někteří z nejbezbrannějších a nejzranitelnějších ze všech obyvatel?
Jenže napíše-li Resett, Rights.no, či Document o něčem takovém, tak je to prý čistá propaganda. Napíše-li deník Aftenposten, či Verdens Gang o tom samém, tak ne... Establishment/elity si stěžuje na tzv. „komory ozvěn“, skupiny, sítě a společenství na Internetu, kde se „scházejí“ a kde jeden na druhého reaguje tak, že se opakují určitá tvrzení, názory, pohled na svět, aniž by jeden druhého kritizoval, opravoval, příp. nepřijal/odmítl. Ovšem nejsou těmi největšími „komorami ozvěn“ zavedená masmédia na svých, jak se říká, „misionářských misích“?
Nyní jsou lživé přístupy opouštěny, lidé utíkají od nich pryč. Ovšem nemyslete si, že to mají bořiči mýtů snazší! A ještě tomu tak není, jak se říkávalo v bývalé NDR, že „ten, kdo jednou lhal, tomu nikdo neuvěří, i když nyní mluví úplně jinak.“ Pud zapírání je a zůstává silné. Ačkoliv jsou dobře patrné známky nebezpečí největšího procesu změn naší doby: mj. stoupají náklady za nezvládnutou politiku do výší, kde hrozí, že to neutáhne jednotlivec, natož stát, kulturní konflikty nabývají na síle a islám zabírá stále více místa, zatímco se navzdory neslučitelným normám a postojům třeba k svobodě, demokracii, zrovnoprávnění a rovnosti podřizujeme, resp. uhýbáme čím dále více, jeví masmédia pramalý zájem. Proč nerozebírají ten nápor navíc na policii, soudnictví, vězeňství, školství, sociální systém atd.? Do očí bijící neudržitelnost není problematizována a analyzována tak, jak si zaslouží.
Nicméně stále jsou to jen tradiční masmédia, jež mají moc udávat pořad dne, proto se nevyvíjí větší tlak na politiky a další vlivné, jež lidi uspávají svým omílaným poselstvím o „lepším začlenění“ jakožto všeléku. Mnozí snad žijí v paralelním nereálném, takřka disneyovském světě, kde si antilopa, lev, hyena a ovce užívají na téže zelené louce. Propast mezi riziky a tou verzí, jež vypráví směrodatná masmédia, se zvětšuje bez ustání. Současně Norsko již dávno překročilo tu mez, jež snese, aniž by mu bylo závažně ublíženo.
Je pravdou, že se někteří pisatelé stěžovali na nevysvětlitelnou cenzuru v komentářích čtenářů i v zmiňovaných tzv. alternativních masmédiích. Ovšem o problémy s věcností, protiprávními tvrzeními, či výzvami, štvaním a lžemi se dělí i s ostatními masmédii. Taktéž platí, že se na diskusích nemůžete pod pravým jménem podílet, nechcete-li riskovat své zaměstnání i svou společenskou pozici. Již za umírněný, pravdivý a bezproblémový komentář hrozí, že u vás zazvoní policie s tím, že je „znepokojená“ tím, jak jste se vyjádřili.
Hege Storhaugová, nominovaná na jméno roku 2015 a tvář think tanku a internetových novin Rights.no je pro názorové odpůrce, jimž jde jen o nalepování přívlastku „z tichého souhlasu někdo, koho smíme označovat za oprávněné zlo“, islamofobem, rasistkou atd., zkrátka špatným, nemravným člověkem, ztělesněním malosti, někoho bez srdce a empatie. Odlidšťování představitelů tohoto a podobných webů eskaluje navzdory řádnému a důslednému uvádění zdrojů, vč. statistik, vědeckých zpráv a faktů v předmětných kauzách, kde se z negativních jednotlivých případů skládá pravda o celku. Vysoké počty migrantů, jež si do Norska bere partnera/partnerku ze zemí jejich původu, míra donucování a kontroly, potírání základních potřeb atd. v rámci rodin i komunit a mnoho dalších aspektů: Nazývání nepohodlného pravými jmény a ověřování si je z velké části zásluhou těchto tzv. alternativních masmédií.
Kdyby se titíž lidé, jež stojí za alternativními masmédií, jménem křesťanské víry věnovali potírání lidských práv někde mimo Norsko, byli by velebeni těmi samými „slušňáky“, jež je dávají do škatulek s nacisty a rasisty. Těmi, jimž ani náhodou nejde o jejich motivy, hodnoty, vědomosti a argumenty, jen o to, je shazovat.
Opovrhování s vylučováním nepohodlných, jež jsou pod jejich úroveň je prý projevem stádní buržoazní mentality, jež líčil jak velikán Ibsen, tak další. Jde o dvousečný meč, poněvadž skrývat pravdu je stejně nečestné jako lhát. Selhala-li tradiční masmédia, protože se postavila k důležitým pointám zády a opustila svou společenskou zodpovědnost se lidé pro spolehlivé informace spolehlivě obrací jinam. Jak říkal americký autor Richard Paul Evans: můžeme popírat skutečnost, ovšem nemůžeme popírat následky popírání skutečnosti.