Ruské napadení Ukrajiny prý nemohlo přijít v horší okamžik i v případě norské obrany. Norsko je zároveň jedinou ze 14 zemí, s nimiž Rusko hraničí, ale s níž ještě nikdy v historii neválčilo ani ji neobsadilo.

Norsko několik desetiletí provádí útlum a odbourávání armády a bezpečnostních složek, tříštícími se silami a tím, že jedna vláda za druhou nebrala svůj nejdůležitější úkol vážně: obranu a bezpečnost země. Před několika lety se tehdejší vláda ptala bývalého velitele norské armády na radu oheldně toho, jak by měla armáda vypadat a byla navržena čtyři řešení s odlišnou bojovou silou a schopnosti odrážet útoky od nejsilnější /alternativa A/ po nejslabší /alternativa D/. A bylo popisováno jako minimum pro norskou suverenitu a jednací prostor. Vláda i parlament radu ignorovaly a zvolily alternativu horší než nejhorší a od té doby je obrana podfinancována.

Současně se nyní probouzejí nejrůznější lidé, z nichž mnozí nejsou schopní Ukrajinu najít na mapě, opěvují ji a její vedení, avšak o to méně znají její dějiny. Jen v tento moment, kdy píši tyto řádky, po světě zuří okolo čtyřiceti ozbrojených konfliktů, z nichž některé jsou daleko smrtonosnější a empatie se podle kritiků jednostranného zafixování bohužel vybíravě-pokrytecky zastavuje u jediného, byť je to čistě lidsky pochopitelné, poněvadž se jedná o jednu ze zemí našeho vlastního světadílu. Dále někteří upozorňují na nutnost kdykoliv se jako nyní v masmédiích rozepíše velký příběh, aby jeden hledal i příběh(y), před nímž se vás snaží odpoutávat. Neboť paralelně k válce o území se vede ta o názorovou hegemonii a narativy.

Několik osob nyní prostřednictvím článků v masmédiích, vlastních blogů i příspěvky do sociálních sítí žádá úřady a šéf obrany o podložené a věrohodné informace norskému obyvatelstvu o schopnosti ubránit zejména sever Norska. Další se snaží o totéž na základě toho, co již léta prohlašují vláda, norské úřady, zástupci armády atd.

Norsko se postupně obnažovalo až na zemi, jež má více než jednu vojenskou brigádu (oproti třinácti před třiceti lety) a jeden červený člun. Rusko má tři brigády jen v murmanské oblasti na dálném severu. Středobod zájmu norské armády tvoří v posledních letech tak neuvěřitelné priority jako řešení pohlaví, sexuální orientace, hidžábů a dalších pokrývek hlavy ano, kvóty na ženy a menšiny a k tomu neuvěřitelně naivní postoj k světu, kde má být Norsko velmocí v mírových jednáních, rozvojové pomoci a příspěvcích do OSN a také v zahraničních misích se spornými a pochybnými efekty. Norsko utrácí stejně tolik na veřejnoprávní televizi jako na celé armádní letectví. Dokud má tolik lidí, jež jsou ochotní hlasovat pro komunistické, či socialistické, příp. socialistko-liberální strany, Norsko prý bohužel osvícené obyvatelstvo mít nebude.

Robert Mood, bývalý velitel norské armády kdysi vzkázal, že norská vojska jsou dostatečně velká na to, aby ubránila městskou část Osla. Zálohy nejsou, ani na náhrady, ani na střídání. Ani ne deset tisíc mladých čili asi šestina každého ročníku, je ročně odvedena jakožto branci roční vojenské služby, ovšem poslední tři roky se armádě nedaří je zásobovat spodním prádlem, ponožkami anebo odznaky na barety. A to za míru v nejlepší zemi na světě.

Norsko si před časem pořídilo hrstku nových fregat a k nim a pro Pobřežní stráž vrtulníky, jenže těch málo vrtulníků, jež doteď dorazilo, nefungují tak, jak mají, takže fregatám schází kapacita se bránit proti nepřátelským ponorkám. Dále má Norsko nahradit dnešních šest ponorek pouze čtyřmi novými, z nichž jedna bude každou chvíli v údržbě, s další se bude cvičit, a tak zbydou na obranu jen dvě. Norsko má na obranu kus moře a je vydáváno na pospas toho, že na pomoc dorazí posily. Jenže podstatná úleva silami NATO může na to potřebovat i měsíc času, jenže tak dlouho případně norská obrana nevydrží.

Nedávno prohlásil norský premiér Jonas Gahr Støre , že rezort obrany je na tom dobře. Kdyby jen mluvil pravdu... Nemůže být na tom nijak dobře země, jež má po celém svém území jen 24 děl, čeká na prodej plně funkčních a operativních stíhaček F-16, přitom čeká na náhradu zv. F-35, jež bude operativní a v plném počtu k dispozici až v r. 2025, a proto má nyní 15 stíhaček a k nim nedoučené piloty. Tanků je třicet až čtyřicet, jsou zastaralé a více než dvakrát starší než ti, co je mají obsluhovat. Již v r. 1995, kdy byly tanky zakoupeny v Nizozemí, se vědělo, že tehdejší ruské tanky mohly snadno prostřelit tanky, na čem se ještě o 25 let později nic nezměnilo. Protáhlé Norsko disponuje pouze dvěma systémy vzdušné obrany se středně dlouhým dostřelem několika desítek km a nedávno si pro pozemské síly pořídilo šest systémů krátkého dostřelu. Celkově se armáda skládá z ani ne 20000 osob, zato v 80. letech jich bylo tři sta až čtyři sta tisíc. V domobraně, tzv. Heimevernet je 37 000 osob, ovšem úroveň vycvičenosti a výbavy je nízká.

Jsou tací, jež navrhují opatření na posílení obranyschopnosti. Mezi návrhy patří navýšení počtu členů domobrany (norsky Heimevernet) na 80 000 osob, vytvoření brigády v jižním Norsku, navýšení počtu ponorek ze čtyř na osm, vytvoření vzdušné obrany měst, navýšení počtu pobřežních korvetních eskader, vyřazení vrtulníků typu NH-60 a namísto toho pořízení si vrtulníků Sikorsky SH-60 Sea Hawk a Sikorsky UH-60 Black Hawk, dále pořízení si vrtulníků na přepravu vojsk i bojovných vrtulníků. Dlouho neudržované kryty musí být obnovovány a modernizovány a musí vzniknout decentralizovaná síť sýpek obilí a skladů daších základních surovin/potravin i cisteren pohonných hmot.

Podle některých by se měly posílat zbraně na Ukrajinu proto, že by to byly prostředky nepřímo vynaloženy na obranu Norska a dalších zemí. Podle jiných bychom se ale nejdříve měli sami umět ubránit. Norský parlament si byl zajedno: dle zákona z r. 1959 válčící zemi zbrojní materiál neposkytne. Pak se rozhodl pro vývoz 2000 protitankových střel typu M72 od norského výrobce Nammo. Jde o výrobek, jenž patří k největším úspěchům norských zbrojovek. Podle Cecilie Hellestveitové, doktorky válečného práva na Ústavě mezinárodního práva, to umožní Rusku oprávněně podle mezinárodních úmluv útočit na cíle v Norsku.

Ukrajinci, s nimiž Norové uvádějí, že se bavili, jsou z toho prý konsternováni, vypráví-li jim tito Norové o tom, jak velká část Norska dosud žila v iluzi a omylu o tom, že Rusko není ničím jiným než sousedem, jenž si to s vámi myslí dobře a s nímž se dá bavit a spolupracovat jako s kýmkoliv dalším. Slabost a naivita vyplouvají na povrch i po událostech posledních dní a mnozí zatvrzele ne a ne, aby si upravili pohled o tom, co všechno tento soused reprezentuje, co má za povahu.

Sankce zavedené po zabrání Krymu prý nezabraly, nejlepším důkazem toho je současná invaze na Ukrajinu. A údajně tu nejde výhradně o Putina, nýbrž o zarostlé mentalitě norských „elit“, mentalitě, jež se svou uhlazeností a svými přísliby družení se a spolupráce rozrůstala, zatímco tytéž norské „elity“ svištily sem tam k dalším „dialogům“. Kontrasty k finské bdělosti po desetiletích jsou do očí bijící, ačkoliv se jedná o dvě sousedící severské země.

Možná, že to bude zrovna to, že Putin snad dosáhne opaku toho, v co doufal, co bylo zapotřebí, aby přimělo Norsko a ostatní země NATO k tomu, aby si vykašlaly na identifikování dalších pohlaví a zachraňování zeměkoule od zákeřné „klimatické krize“ prostřednictvím pro jednotlivé země zhoubných dohod a namísto toho se více zaměřovaly na obranu a proti nepředvídatelnosti a ztrátě paměti, odkazu předků a historické kontinuity, jež se zákonitě vymstí, nakládaly mnohem více prostředků a k tomu důsledněji a konsistentněji. Bude jistě zajímavé sledovat, zda Norsko a další země pojedou dále na té samé lince, anebo se v nich pohne svědomí a nastane zlom.