Proč na lidi působí jako na býka červený hadr? Přesvědčivá většina ji má za nevolitelnou političku s nevolitelnými postoji, fanatismem a extrémismem par excellence, vstříc radikálním změnám a nákladným experimentům.

Přesto Lan Marii Nguyenovou Bergovou a její tým tzv. „chlorofylových fundamentalistů“ někteří popřávají sluchu, jelikož neměli praktickou zkušenost s takovouto politikou a poněvadž je masmédii hyčkána jako „podmanivě jiná dáma se zajímavým poselstvím“. Jako kdyby byla politika sobotní zábavou.

Jedna z těch, kdo štěpí Norsko a přivádí jakoukoliv diskusi k bodu varu. I díky ní se hemží častováním i vyhrůžkami. Oslo zvrdlo, neboť město neřízeně zaplavila velkými projekty-staronovým receptem na zadlužování se. Přehledy o pokrocích, úžitku a vývoji nákladů scházejí.

Zatímco většině sekt postačí, když si budou moci obtěžovat vlastní členy, tato trápí celý národ. Mnoha Norům hrozí znatelné zhoršení každodenního života, ztráta zaměstnání, zvyšování nákladů atd. Proto platí, že na zvláštní rétoriku sklízí zvláštní komentáře. Navzdory tomu, že se Zelení rádi stylizují do těch, na něž se každou chvíli vysypává koš špíny, neboť komentátoři jich vyčiní a udeří na ně kvůli oné rétorice, je to podle deníku Aftenposten „krajní“ pravice, jež schytává nejvíce šikany a vyhrůžek. Vývoj se podle listu citujícího norskou tajnou policii ubírá velice záporným směrem. Podíl politiků, jež zažili závažné případy šikany a vyhrůžek ublížením směřujícím vůči nim a jejich blízkým, vzrostl od 36 % v r. 2013 na 46 % v r. 2021. Nežádoucí příhody zažilo 87 % poslanců Parlamentu a členů vlady. Cenu, jež musí platit jednotlivec, jenž se rozhodne pro politiku, je stále vyšší: proto Norsko přichází o mnoho eminentních a vzácných lidí, jež by jinak našli v politici své místo a proto politici v průzkumu odpověděli, že se určitým námětům vyhýbají.

Oslo již není městem přizpůsobeným všem: je z něj čím dál více na jedné straně město bohatých a na druhé straně prekariátu, tj. těch, jež bydlí nadoraz anebo pobírají příspěvky na bydlení. Město utrácí na migrací poháněný růst města, jenž nemá schopnost sebefinancování z daní. Nižší střední třída si nemůže dovolit v městě setrvat a stěhuje se ven, podobně jako třeba v Londýně. Městu schází třeba učitelé mateřských škol, jenže ceny bydlení nutí stále více lidí /s výjimkou těch, jež žijí z podpor/, aby se z města odstěhovali. Rádi by zůstávali, jenže to nejde. Zato městské radě jde spíše o něco, s čím nemohou nic udělat, totiž globální klima. Přitom věřit, že zachráníte svět tím, že budete volit určitou stranu je zhruba stejně reálné, jako za účelem znovuoživení dovést k veterináři grilované kuře. V Norsku jsou suverénní „otevírače“ všech dveří v diskusích o rozpočtu „menšiny“, „rozmanitost“, „klima“ a „alternativní“. Proslýchá se, že politici nás svou demontáží přivedou na mizinu dlouho před tím, než zanikne svět údajným zhroutícím se klimatem a životním prostředím. Což se stranou, jež chtěla věnovat ještě nevydělaných 1500 miliard norských korun Ukrajině není nepravděpodobné. Mnoho je těch, jež usilují o to, být „mučedníky“ na úkor ostatních.

To vše díky ministraně s disproporčně velkou mocí. V poměru k své velikosti se Zeleným v rádoby neutrálních, nezaujatých a nestranných masmédiích dostává nepřiměřeně moc prostoru pro svůj alarmismus, což nemálo vadí značnému počtu odpůrců. K tomu Une Bastholmová, předačka Zelených, se /podobně jako její straničtí kolegové a kolegyně/ proslavila fotkou, kde stojí rozjařená před vlakovou soupravou s krosnou, z níž visí tag od letecké společnosti (což bylo mnohými vykládano jako kázat vodu a sami pít víno?). Aby toho nebylo málo, tatáž upovídaná a vždy od ucha k uchu stejně usmívavá paní přednesla slova „Bohužel máme v Norsku demokracii“.

Staví se do pozice nerealistických ultimatistů, přitom jsou to ženy a k tomu mladé. Podle reakcí mají znát své místo, což znamená, že jejich podprůměrnost a inkompetence nemá být vidět ani slyšet. Masmédia je jako věčné oběti a stěžovatele upřednostňují místo třeba napůl staré, obtloustlé, nadprivilegované muže. Takoví platí za to, že se mohou iluzionisté vyřádit.

Především jsou Zelení zodpovědní za nehorázná překročení rozpočtů města Osla. Inkompetence, mentální chudoba a vymykání se kontrole jsou od nástupu strany do městské rady podstatnými příčinami ostudných projektů v hlavním městě Norska. Každou domácnost města stála rozhazovačnost strany jen zatím alespoň 150 000 norských korun, čili všechny dohromady minimálně 50 miliard NOK. Jinými slovy jde o značnou zátěž navíc vedle krize způsobené politiky, jíž bychom se mohli vyhnout a s ní skokově zdražujícím potravinám, elektřině, pohonným hmotám, mýtnému, úvěrovým úrokům atd. již dost zkoušených osobních financí. Uvádí to prostřednictvím zpravodajského webu Nettavisen finančník Jan Petter Sissener. Náklady na novou infrastruktura na zásobování pitné vody se zcela oddálily původnímu rozpočtu. Prozatímní cena činí 27 miliard norských korun. Projekt se moc neposunul, a tak bude účet růst vesele dále. Snaha o řízení nákladů nebyla ani u nové trasy metra, tzv. Fornebubanen, jejíž většina ještě zbývá dokončit. V r. 2013 byla trasa odhadnuta tak, aby stála 4,5 miliard norských korun, po posledních velkých překročeních stojí na ceníku 28 miliard NOK. Do dokončení se tedy opět nabere spousta prostoru pro lámání dalších rekordů ve výdajích. A jsme u dalšího prestižního projektu: stavba zařízení na vylučování /bude-li projekt úspěšný/ až 17 % dnešních emisí oxidu uhličitého (čili kapka v moři) ze smetiště městského odpadu. Málokdo věří, že finanční rámec ve výši přes devět miliard norských korun bude respektován.

Nelze nezmiňovat absurdně megalománské sázení na cyklostezky. Náklady již byly odhadovány na 13 miliard norských korun. Průměrně stojí metr cyklostezky závratných 40 000 norských korun. Kdyby alespoň šlo o splněné cíle. Což se ale o případě Oslo říct nedá, neboť podle různých ukazatelů nebylo ani dosaženo toho, aby se na kole jezdilo více (a to hlavně v zimě) ani držení se rozpočtů. Počty jízd na kole po městě jsou oproti zcela nereálnímu cíli o 20 % podílu cyklistů na přepravě po městě míle pozadu. Podle Zelených a deníku Dagsavisen musí nákladní auta z ulic v centru Osla ven. Chtějí snad, aby bylo bílé zboží, nábytek, palety nápojů, stavebniny, beton atd. přepravovány na kole? Anebo se členové strany dostaví kolektivně pokaždé, když se bude s takovým nákladem šlapat do kopce? Aby muselo být zboží, jež by se mohlo vozit na kole, rozmístěno na stovky elektrických nákladních kol, „návěsy poháněné šlapacími pedaly“ aby nahrazovaly nákladní auto schopné vozit několik tun. Morgan Anderson, generální tajemník Syklistenes Landsforening /Národního svazu cyklistů/ a Zelení dokonce usilují o vybudování sítě překladišť mimo centrum, kde by se překládalo z nákladních aut do elektrických nákladních kol. Jenže jaké by z toho byly u příjemců zácpy? A můžete si být jistí, že takhle přibude „kamikaze jezdců“, jež si myslí, že jsou nesmrtelní.

A tak obyvatele zabolí tento „lék“ na ztráty po překročení rozpočtů, např. navýšení mýtného o 40 %, vyšroubování daně z nemovitosti aj. a zároveň nestydaté škrty a odbourávání služeb pro nejmladší, jakožto i pro nejstarší. Současně se masivně zastavují zahrádky ve městech, což vytváří velice málo nových bytových jednotek, na druhou stranu snižuje kvalitu života mezi stávající zástavbou a dělá z města po ekologické stránce poušť.