Učí své děti, že ryby nesmrdí, jenom voní penězi. Jen ty ryby “převést na účet”...

Podle P2, druhého programu norského rozhlasu, vládne t.č. mezi rybáři optimismus, jaký již dlouho nebyl. Podle nejednoho vykonavatele tohoto povolání snad nikdy nebylo jednodušší být rybářem či se stát jedním z nich. Přitom to není dávno, co rodiče své ratolesti od toho odrazovali a vštěpovali jim, aby si zvolili jiné povolání.

Sérií Fiskerne (Rybáři) veřejnoprávní televize NRK natáčející četa dává nahlížet do roční činnosti rybářů lovících u norských břehů. Drsné povolání, kolikrát romantizované, ve skutečnosti cílevědomá dřina, je jedním z nejméně předvídatelným. Aby z úlovků mohli žít, pracují posádky mnohdy nonstop ve dne i v noci. K práci patří i týdny bezesného čekání na pořádná hejna ryb. Mezitím se posádky z netrpělivého čekání, jehož mají plné zuby také kvůli nákladům s ním spojeným pomalu „nakazí“ tzv. ponorkovou nemocí. Zato radost z úlovků je k nezaplacení.

Jednou nahoře, jednou dole: Výkyvům jak v přírodě, tak na trzích, a nyní zejména kvůli pobíhající válce, inflaci a obecné krizi navzdory: ceny, kterými jsou odměňováni za všechny druhy ryb a bohaté úlovky zvyšují náladu a díky invazivnímu druhu čili kamčatskému krabu se rybářům v nejsevernější části Norska prodlužuje rybářská sezóna i o ten podzim, takže zrovna zatímco píšu tyto řádky je tento druh krabů loven. Jeho lovením si ti nejsmělejší dříči přijdou na okolo 500 norských korun za kilo. Kupují je úzké trhy s vysokou platební schopností také v Asii, kde končí v luxusních restauracích. V těch norských stojí klepeta 2500 norských korun za kilo.

Posádky lodí neloví všechny druhy ryb po celou sezónu, ovšem zjistí-li, že ve vodách, kde loví, je větší výskyt třeba makrel, tak je uloví, byť v tom období nemají ve zvyku lovit zrovna tento druh. Makrela je „náladová“, nezanedbatelnou výzvou a frustrací a než se nechá ulovit, tak to zabere více času, než u ostatních druhů ryb. Není snadným úkolem ji lovit ani poté, co je bezpečně zlokalizované jejich hejno. Sezóna trvá od července do Vánoc a polovinu norských makrel odebírá Japonsko. Tam, jakožto i jinde v Asii, ovšem nikoliv v Norsku, jsou velice vyhledáváni rovněž kranasové makreloví. Loví se bez kvótových omezení a prodávají se s vysokými zisky, ovšem bývají, pokud možno, ještě obtížněji lovitelní, než jsou makrely. Hledají se až týdny a s nimi přicházejí největší vzedmutí a nejstrmější pády. Nikomu se nechce sdělit údaje o tom, kde je našli a jakým náčiním jej loví.

Avšak nejdůležitější je lov tresek. Začíná v únoru a je nejstálejší a hlavní hospodářsky využívanou rybou. Hlavní loviště jsou u Lofot na severu Norska. Tzv. lofotský rybolov je i mezi Nory natolik oblíbené, že mnozí jsou ochotní zaplatit poměrně až dost za pobyt jen tak ze zvědavosti, aby ho sledovali. Rybáři jsou privilegovaní tím, že se podílí na tradici, jež sahá zpět do dob prvopočátků osídlování severního Norska. Na konci doby vikinské se sušené tresky staly prvním významným norskýmvývozním artiklem.

Rybářům, snad s výjimkou těch, jež loví krevety a bankrotují, jak uvádí mj. deník Verdens Gang, to stojí za to i po zaplacení nejdražších pohonných hmot v historii, DPH, daní a poplatků, mezd, zboží a služeb, a především dlouhých dní strávených čekáním, či neúspěšným lovem. Hovoří se o zlatém věku trvajícím od 2014 až doteď.

Každý rybář generuje zaměstnávání čtyř osob na souši, od dělníků v rybárnách přijímacích ryby až po byrokraty. Norges Råfisklag, prodejní organizace norských rybářů, se honosí tím, že bylo přes ni prodáno o čtvrtinu více ryb než loni, což je nový rekord, a to koronaviru a stagnaci navzdory. Rybáři investují do lepších a bezpečnějších lodí. Jen mávnutím proutku se ale může vše obrátit v hotovou katastrofu.

Více mladých se chce stát rybáři, jak informuje norská veřejnoprávní televize NRK. Za sedm let se počet těch, jež studují rybolov více než zdvojnásobil. To, že se mluví o rybářském zaměstnání, a to praktických povoláních obecně pozitivně než dříve, nárůstu počtu zájemců mohlo napomáhat. Ačkoliv jde o náročnou práci a dlouhé pracovní dny, kdy je třeba být na moři již od čtyř hodin ráno, či lovit, dokud se nerozední, cíl žáků je jasný: po dvouletém studiu, kdy se střídají na školské rybářské lodi, doufají, že je dost rybářů, jež potřebují nabrat nové spolupracovníky. Řada studentů se chce časem stát kapitány a kormidelníky. Některí jsou již od 15ti let majiteli sice menších, byť plně vybavených rybářských lodí.

Jak uvádí web www.forskning.no tak může přes digitální platformu FiskInfo kdokoliv, i nenorští rybáři, zjistit v reálném čase, kde mají rybáři s vlečnými sítěmi sítě a další rybářská náčiní a kdy k nim připluli, aby zjistili, zda je vše v pořádku. Též se tam najdou kontaktní informace na kapitány lodí a jejich pozice. Pro vlečných sítí je důležité, aby ti, jež loví v „běžných“ sítích je neumístili příliš blízko tam, kde loví. Usnadní to plánování a omezuje spory.

Přes rozmach velkých lodí hraje ještě dnes dost podstatnou roli ty malé. Nechají přepravit svou loď třeba ze západního Norska na Lofoty za více než 50 000 norských korun tam i zpět a sami letí s tím, že náklady na přepravu se jim vrátí mnohonásobně. Být rybářem znamená několikatýdenní absence od partnerů a dětí. Jsou-li nějaký čas doma, pocítí mentální neklid a jsou připravení vyrazit za „svobodou“, jež pro ně lov ryb také znamená. Někteří rybáři během rybolovu nocují na lodích, zato jiní si pronajmou rybářské „chaty“ zvané rorbuer.

Každý hod rybářských sítí je nejistý. Někdy vynese pár set kilo ryb, jindy jde o pár desítek tun. Někteří se proto domů vrací dříve, než naplánováno. Někdy musí vypustit celý úlovek proto, že se do sítí dostalo příliš mnoho medúz. Občas musí lovit v příliš mělkých vodách, kde riskují, že se sítě roztrhnou proto, že délka sítí je menší než vzdálenost ke dnu. Roztržené sítě si vyžádají třeba třídenní opravy, jež přijdou na více než sto tisíc norských korun. Ovšem koordinací, kázní a spoluprací se může povést sítě stáhnout dostatečně rychle a úlovek zachránit. Uvíznou-li sítě tak se přijde o drahocenný čas, a navíc mohou ryby utéct. Aby se zabránilo zamotávání sítí do sebe platí pravidla o dodržování odstupů, čekání, než se dostanete na řadu a umísťování sítí ze severu na jih. Spotřebuje se hodně dieselu, a protože je boj o nejlepší loviště je zapotřebí být na místě mezi prvními.

Na lodi se může porouchat leccos. Rybáři mají velké náklady a aby jejich rozpočty vycházely jsou vydáváni na pospas dosahování kvót, jež jsou již přiděleny. Kvóty se dají kupovat, ovšem pro mladé rybáře jsou bezplatné. Jsou-li navyšovány kvóty u určitého druhu ryb tak, že je na trhu více ryb na prodej, pak povětšinou klesnou hodnoty těchto úlovků a rybáři jsou nuceni pracovat více, aby se dobírali k těm samým výdělkům, co dříve. Každý den bez úlovků je dnem v mínusu.

Kvůli nepřízni počasí se loví třetinu až polovinu času, kdy se rybářům chce. Ovšem pokud víte, že podmínky nejsou optimální, ovšem ryby jsou, tak se pro jejich ulovení udělá maximum. Rybáři si pomáhají a uloví-li některý více, než na co má místo na lodi, věnuje druhému část úlovku. A zeptají-li se děti na to, jestli rodině došly peníze, pak táta odpoví, že sice ne, ale právě proto je třeba, aby táta vyrazil na ryby.