Mnoha Norům vytřeli zrak a nastal další rozkol: ti bohatší z nás se stěhují do Švýcarska. Co má Švýcarsko, co nemá Norsko a opravdu je vše o tolik lepší?

Norsko se stalo čistým vývozcem boháčů. Letos si Norsko vyměnilo za Švýcarsko několikanásobně, a sice zatím čtyřikrát tolik norských boháčů, kolik se do Švýcarska odstěhovalo v předchozích letech. To podle průzkumu, jež provedl deník Dagens Næringsliv.

Mezi více než šedesáti nejbohatšími Nory s majetky převyšujícími 700 miliard norských korun, jež Norsko opustilo, najdeme nejpřednějšími investory v řadě různých branží. Včetně Kjella Ingeho Røkkeho, druhého největšího norského plátce daně. Byl to on, kdo spustil celý ten humbuk kolem Norů, jež si vyměnili Norsko za Švýcarsko. To proto, že má Norsko jednu z nejvyšších daní z majetku na světě a vydrží-li ve Švýcarsku více než pět let, tak budou zproštění od daní ze zisku ze svých akcií. Píše se to na webu www.nrk.no.

Utíkání od daní podle webu www.nettavisen.no není o tom, zda nám má či nemá být líto těch, jež utíkají. Odliv mozků a kapitálu, ale zasahují nás všechny, poněvadž ti, jež nás opouštějí jsou ve svých branžích mnohdy nejšikovnější, nejnadanější a nejerudovanější. Jde o rejdaře, chovatele ryb, investory a budovatele průmyslu a živností. Mezi nimi najdeme Johna Fredriksena, jednoho z mezinárodně předních v branžích, jaké jsou přeprava tankery, těžba ropy a plynu a chov ryb. Dalším je třeba Ole Andreas Halvorsen, jedním z vedoucích manažerů hedgeových fondů. Svein Støle, zakladatel finančního domu Pareto, je nejúspěšnějším novodobým budovatelem norského finančního domu.

Na druhou stranu jsou mezi «utečenci» i tací, jež od státu pobírali dotace na provoz např. jeslí, či novostavby a náklady na úroky bankám a opotřebovávání budov, načež je prodali do ciziny, jak uvádí např. web www.fagbladet.no. Někteří proto požadují vrácení těchto prostředků státu. Do zisku se dostávali i díky němu.

Avšak jsou tací, jež si myslí, že se rozdíly mezi chudými a bohatými vyrovnají tím, že se bohatí odstěhují do Švýcarska. Nedošlo jim, že aby v zemi zůstával soukromý kapitál, musí být míra zdanění zhruba srovnatelná s ostatními vyspělými zeměmi. Daňoví utečenci jsou mnohými v diskusích pod články webových novin a sociálních sítí osočováni jako darebáci a příživníci, jež utíkají od účtů komunitě, pospolitosti, anebo se vyhýbají «partě skládajících se» což jsou kouzelná slova, jimiž se všichni političtí korektní ohání, aby ospravedlňovali svou nenasytnost zdaňovat do nebeských výšin stále většími «loupežemi» o daně, jež donucovacími prostředky znevýhodňují Nory oproti světu, jemuž konkurují.

Průkopníci a inovátoři se obávají, že Norsko směřuje k stavu, kdy se nikdo nebude obtěžovat, či odvážet se zakládat a rozjíždět nové koncepty, produkty a firmy a tím vytvářet pracovní místa a hodnoty. Tón je drsný, nepříjemný a polarizující: bohatým pořádně nakládejte. Norsko spatřilo jen špičku ledovce: vyšší daň ze jmění /budov, strojů a vozidel, zásob atd./ splatné i tehdy, nevychází-li firma se ziskem, a daň ze zisku přiměje mnoho dalších k tomu, aby se odstěhovali, je to velice nakažlivé. Někteří si myslí, že pokud zůstanou, tak jsou hloupí. Natolik se slovo «boháč» stalo v Norsku nadávkou, jak uvádí deník Finansavisen.

Švýcarsko je na seznamu největších daňových rájů organizace Tax Justice Networks řazena pátá. V této zemi se na rozdíl od Norska dá s úřady individuálně vyjednat výslednou částku, jež budete odvádět na daních a dosáhnout dohody. Ve Švýcarsku se navíc nechystá uvalit osobní daň majitelům letadel a lodí, jež vlastní v rámci svých firem. Ti, jež se odstěhovali navíc unikli vyhrůžkám o znovuzavedení dědičné daně a tzv. výstupní daně, jež se bude vymáhat po „emigrantech“ za teoretický, předem vyměřený zisk jako kdyby prodali své firmy.

Norský systém se podle webu www.nettavisen.no dá přirovnat k mejdanu, na nějž jste nuceně pozvaní a kde musíte převzít většinu úhrady, zatímco si objednávají jiní, co chtějí a jak se budou vyvíjet dlužné částky, o tom nemáte sebemenší tušení. Odvolává se na společenskou morálku, zatímco jsou hlava nehlava zaváděny nová pravidla zdanění.

Zajímavé je, že v případě Kjella Ingeho Røkkeho jde o celebritu, jenž má velice blízko k sociálně demokratické straně Norska. To znamená, že byl příznivcem placení již dost vysokých daní, dokud jich nebylo příliš. Zvětšení a zmnožení daňové zátěže jsou jako stvořené k tomu, aby k tomuto exodu došlo. „Vyhnání“ bohatých s touhou po úspěchu a drcení financí řadových Norů je dohromady jed, jenž rozpárá něco z toho, co Nory stmelilo.

Reakce na stěhování norských boháčů nenechaly na sebe dlouho čekat. Dotčené okresy oplakávají ochuzení o stamiliony a připravují škrty. Protože Švýcarsko mrhá málo mu vyhrožovala levicová strana Rødt sankcemi. Země prý není dostatečně solidární se zeměmi, jež plýtvají více, proto se na ni zaměřuje jako na vhodný terč. Proč se zrovna tato země stala pro Nory natolik atraktivní? Protože mají nižší daně proto, že veřejný sektor neutrácí tolik za blbosti. Pro ty z vás, jež jsou znalí norštiny doporučuji v tomto ohledu pro bližší představu podívat se na stránky ombudsmana pro plýtvání, norsky Sløseriombudsmannen, na sociálních sítích.

Švýcarská ústava si vyžaduje, aby vláda omezovala nadsazené výdaje. Díky tomu mohou zůstávat daně nízké. Nebylo by jednodušší norský problém vyřešit tak, že se udělá jako Švýcarsko? Nestojí to snad na zamyšlení, že Švýcarsko dokáže nabízet svým občanům kvalitní základní služby při daleko menším utrácení?

Ne, politika není nutně o tom, utrácet finanční zdroje na to, aby nám poskytovaly kvalitní služby. Pro nejednoho politika je politika hrou, v níž se jedná o to, aby byl vliv státu větší. Na tomto pozadí je logické, že musí být Švýcarsko potrestáno. Socialismus a sociální demokracie jsou u Norů vítány, dokud nedojdou peníze. Zato hodnoty se nemohou na rozdíl od vyšších daní schvalovat, nýbrž se musí vytvářet. Paradoxně norskému státu, jakkoli je bohatý díky příjmům z ropy a plynu, na rozdíl od všech ostatních zemí těžících ve velkém tyto suroviny, ony příjmy vůbec nestačí a kreativně umane čím dále větší ždímání. Superkapitalistický stát dusí opravdové kapitalisty. Aby platili daň z majetku, musí zatížit firmy tím, že z nich odebere zisk. Ten má být zdaněn také. Všem akcionářům se má dostat stejného zacházení, proto musí být zisk vyplácen všem bez rozdílu. Přesto panuje rozšířená představa o tom, že tyto prostředky jsou kdykoli volně dostupné jako když je máte v bance.

O Švýcarsku se dá říct leccos, ovšem jeho vlajka je přeci jedno veliké plus. Jestli jim do té doby norští politici neseberou norské občanství, či znárodní jejich majetek v Norsku, po čemž někteří volají, tak se třeba do Norska doplazí tehdy, až si stáří vyžádá své.