O čem se šíří norská masmédia, když to spěje k Vánocím? Třeba o rekordně raných přípravách, či o klokanovi, závodění o co nejbohatší Vánoce, ale i o strádání.

Letos byla mlékárenská společnost Tine jednou z prvních, jež prostřednictvím balení mléka přála svým zákazníkům Veselé Vánoce. Začala s tím již v říjnu, v době, kdy i v nejsevernější části severu ještě svítilo slunce a kvetly květiny (v Norsku se letos po většině území až do posledních pár týdnů „prodloužil“ podzim.

V Harstadu na severu Norska se místní denně dívají na zlatavě svítícího vánočního klokana, jenž se proslavil po celém Norsku. Podle webu www.iharstad.no lidi rozděluje to, co mělo být žertem zasláním jiného zboží (koně, jak prý také byl označen balík), než si objednal majitel obchodu s dětským oblečením, před nímž klokan stojí. Místo, aby za «přínos» a další propagaci města skákali radostí, chtějí klokana ze středu města ven, neboť se národ jejich městu vysmívá. Jiní se ale smějí těm, jež se tomu nedokážou smát a žádají, aby klokan milostivě zůstával tam, kde je, jelikož za tisíc let se budou historici drápat po hlavě a divit se, proč se někdo rozhodl do vánočních oslav začlenit klokana. Vždyť Oslo má přeci svého tygra.

Norská nápaditost se velice hojně projevuje v přípravách na Vánoce a skupiny lidí, jež Vánoce zajímají více než průměrného Nora mají jen na Facebooku statisíce členů, jež si navzájem vyměňují inspiraci a sdílí rozkošné snímky všeho, co s předvánočním a vánočním obdobím souvisí anebo venkovské idylky s vilou, či statkem při tom rázovitém růžovo-fialovém světle, někdy znejasněném mlžným oparem, typickém pro toto období na Severu.

Vysokou kvalitu norských adventních trhů již víckrát potvrdila i zahraniční masmédia. Třeba podle britského The Daily Telegraph jsou trhy v Trondheimu jedny z nejlepších v Evropě. Uvádí to na svém webu deník Adresseavisen. Doporučuje se zajet na hlavní náměstí v Trondheimu, kde vás potká směsice dřevěných stánků a laponských stanů tzv. lavvo s otevřenými ohni. Na půvabu přidají jízdy na sáňkách tažených koňmi a trhovci nabízejí pestrý výběr od tradičních norských kusů pleteného prádla až po sýry s bobulemi sbíranými v norské přírodě, losí burgery, vafle s borůvkami a norskou obdobu svařeného vína - tzv. gløgg. Vystupují tu umělci, vč. pouličních, a odehrávají se tu další kulturní projevy. A nebudete mít daleko k dalším atrakcím jako starému městskému mostu a městské části Bakklandet plné původními dřevěnými domy v celé své rozmanitosti, jež, stejně jako v tolika dalších norských městech s tradiční architekturou měly být srovnány se zemí, ovšem nikoliv válkou, nýbrž úsilím místních politiků, nicméně byly alespoň prozatím díky občanským podnětům a neutuchajícímu odporu zachráněny.

Ačkoliv se široko daleko nejznámější „perníkové městečko“ Norska nachází v Bergenu má v Trondheimu svou konkurenci. Městečko se skládá z perníkových chaloupků s příslušenstvím, jež organizátorům věnovali čiperní a tvořiví místní lidé-stavitelé. Stavbičky se v některých případech snaží co nejvíce napodobovat známé stavby po městě, jako pevnost, či famózní bar. Vybírané vstupné poputuje na charitu.

K nejútulnějším a nejhezčím trhům v Oslu prý patří bývalý statek Bogstad Gård. V obytném domě je skvostně vyzdobeno a průvodci návštěvníky provedou cestou časem a vánočními tradicemi.

Období předvánoční je sezónou firemních a institučních rautů, kdy se sejdou kolegové, někdy se zvou i partnery a partnerky. Letos, po více než dvou letech omezování, odříkávání a vyhýbaní se, se oněch rautů podle průzkumu veřejného mínění provedeného společností Opinion zúčastní 56 % Norů. Většina se baví v mezích slušnosti a zachovává důstojnost, aniž excesy svádějí na alkohol, ovšem pro ty, jež nectí pravidla se to může pořádně prodražit a masmédia bývají krátkými zprávami o těchto deliktech plná. Je-li někomu ostrahou odepřen vstup do baru, či restaurace, mnohdy se s tím nehodlá smířit a nezřídka situace eskaluje až v soudní dohru. A také „ne“ nutně neznamená „ne.“ Tak si situaci někteří vykládají a proti vůli druhých je slovními narážkami i doteky „osypávají“ tzv. nežádoucí sexuální pozorností a chlípníkovi vytře zrak třeba až nahlášení, pokuta, příp. až odsouzení. Pití na veřejném místě vás může podle ceníku norské policie stát až 3 000 norských korun, močení na veřejném místě 6 000, narušení veřejného pořádku až 10 000 a nezařídit se podle nařízení policie až 13 000 norských korun.

Věří se, že letošní Vánoce budou i bezpečné. Ovšem těžko budou, dokud bude podle průzkumu jako nyní více než jeden z pěti Norů uvádět, že občas vědomě či nevědomě nechává hořící svíčku bez dozoru. Průzkum provedla společnost Norstat. Čím jsou Norové starší, tím menší šanci, že se toho dopustí, že budou do Vánoc, či během nich bez střechy nad hlavou. Však postačí chvilinka nepozornosti.

Mnozí mají na Vánoce, stejně jako ke všemu, vysoké požadavky a tlaky jsou ze všech stran velké, aby se každý rovnal každému. Avšak bohatší, než dříve Vánoce pro většinu Norů rozhodně nebudou poté, co lidé jen za elektřinu platí zatím minimálně sedm až osmkrát více než před dvěma roky. Nemluvě o všech ostatních nákladech. Těm, jež pobírají podporu za zdražující se elektřinu, bude o tuto částku krácená podpora na živobytí. Dalším „vánočním dárkem“ vlády potřebným občanům je odmítat navýšit sazby podpory. Proslýchá se, že z nejbohatší země světa je vůči vlastním lidem nejmalichernější země světa. Samoživitelka na webu www.kk.no vypráví, jak musela prodat vánoční výzdobu, aby měla na dárek pro svého syna a dělí se o svých dalších obavách, jež jsou důvodem proč se na Vánoce netěší. Někteří nemají ani na letenky/jízdenky domů. Pomoci www.sol.no žádá student o pomoc lidi, jež jsou majetnější než on sám. Vložil si kvůli tomu i inzerát na www.finn.no, v Norsku nejznámějším portálu pro prodej, pronájem, koupi a poptávku všeho možného. Zrovna studenti patří k těm, jež v Norsku mívají na živobytí nejméně, statisticky jde průměrně o 8700 norských korun měsíčně. K tomu nemají právo žádat o dávky a příspěvky. Proto jich tolik pracuje, a to mnohdy na úkor náročných studií, jež i kvůli tomu třeba nedokončí. Avšak ti z Norů, jež mají k tomu mentálně daleko, i kdyby bylo nejhůře, ne a ne nevidět chudobu u sebe ve vlastních sousedstvích a žijí v domněnce, že sociální úřad pomůže každému a to až až. Jak jsem se pokusil nastínit ve svém minulém článku, není tomu vůbectak.

I proto všeobecná situace zachází tak daleko, že čím dále více Norů vystupuje veřejně pomoci masmédií a se srdcem v dlani, byť je jim to trapné, vystaví svou duši, aby se domohli pomoc na přežití. Jistě je mnoho těch hlasů, jež si zaslouží být uslyšeno a politici by si mohli vyměnit život s těmi, jež uvrhli do zimy, což jsou titíž, jež mají za necelý rok jít volit a o jejichž přízeň sází, aby byli zvolení znovu. Nemají páru o tom, co to obnáší mrznout, či nemít na úplně základní zboží a služby. Třeba by to aktivovalo radikální změny v té části mozků politiků, jež se zabývá fantasmagoriemi v zemích daleko od Norska. Třeba by je to přecvičilo, aby jim byli opět dražší, stejně jako kdysi, jejich vlastní občané, a ne jenom tupé voličské stádo. Pocit trapnosti studu a hanby patří jinam, a to těm, jež dovolují, že životní úroveň většiny obyvatel klesá. Řada lidí přeci jen věří, že upřímní řadoví občané nakonec předčí inkompetentní, zrádné a prolhané politiky žijící v paralelním světě. Co kdyby lidé příště volili netradičně a alespoň částečně vyčistili tu žumpu politiků nenávidějících, či jen notně tolerujících vlastní zemi a její tradice? Nemůže-li se národ sjednotit v otázce rozrůstající se chudoby a jednotnou kritikou si vynutit změnou, tak se zřejmě nemůže sjednotit již nikdy.