Každý třetí dotázaný obyvatel Norska si myslí, že zacházení Izraelců s Palestinci se rovná tomu, jak s Židy nakládali nacisté. Příšerná čísla, míní Ervin Kohn, předseda židovské komunity v Norsku.

Výsledek vyšel na webu centra holokaustu v Oslu. Antisemitismus nemá nakročeno k tomu, aby se vrátil, nýbrž se na nás valí již desetiletí rychle rostoucí menšinou, též označovanou jako muslimové. V mešitách pobírajících štědré dotace vyznívají a normalizují se výroky, jež bývávaly vlastní nacistickému Německu. Nic by nemělo být znepokojivější, přesto se ve svých prezentacích až na výjimky nikdo neobtěžuje upřesňovat, kdo za těmi postoji stojí a vyjadřuje je. Totiž v postmoderním Norsku, jakožto i Evropě, není myslitelné, aby takto uvažovali jiní než bílí domorodci, že ne?

Nevraživost vůči Židům je mezi muslimy jednou tak běžná jako mezi nemuslimy. Zmíněný postoj zastávají dvě třetiny muslimských respondentů a jedna třetina těch nemuslimských. Jde o znatelný nárůst od minulého průzkumu před pěti lety. Mám živé vzpomínky na to, jak tisíce muslimů pochodovali ulicemi Osla a vykřikovali arabsky «Zabijte Židy», aniž zasáhla policie. Ovšem když se Norové pokoušeli 17. května oslavit svůj svátek - Den ústavy a svobody, tak se policie dostavila i s posilami a fotografovala a evidovala přítomné, jako kdyby se mělo jednat o teroristy.

Přehlušujícím tichem. Taková je reakce na jeden z nejhorších výroků, jež Norové slyšeli. Loni v pořadu „Shaun på P13“ vyjádřil moderátor Shaun Henrik Matheson přání, aby očkování na Izraelcích nezabralo. Podle zpravodajů norské veřejnoprávní televize „zabíjíteroristický stát Izrael malé děti“ a „chce Palestince vyhladit“. V jednom rozhovoru si zpravodaj klábosí s válečným zločincem u něj doma v Pásmu Gazy. A jak to vždy bývá, nebude trvat dlouho, než začnou politici škemrat o další peníze na rekonstrukci Gazy. Na jednu stranu se «o sto šest» rozdávají peníze, aby nebyla kritizována ideologie jménem Islám, na druhou stranu jsou občané nuceni platit za nenávist vůči Izraeli a Židům.

Norská masmédia, vč. centra holokaustu v Oslu, takřka svorně mlčí poté, co napsal na Facebooku imám (muslimský duchovní) Mohamed Hamdan Noor, že „Hitler ušetřil některé Židy tak, aby svět věděl jak zlý je tento národ a proč je nutné je zabíjet. Israel je Satan. Hitler všechny nezabil a nechal některé žít tak, aby svět viděl jak tehdy, jsou-li naživu, ohrožují lidstvo.“

Kněz Ivar Flaten, vedoucí Kirkelig Dialogsenter (Centru pro mezicírkevní dialog) imama hájí: „Je třeba tyto projevy vidět v souvislosti s těmi nepokoji v pásmu Gazy. Toto neoslabuje moji důvěru k Hamdanu Noorovi. Nijak jsem ho jako antisemitu nepochopil.“

Představte si, že by totéž o muslimech prohlásil norský kněz. Z fenoménu by se staly titulní stránky, velikost písma by byla „váleční“, v hlavních zpravodajských relacích by byla dlouhá reportáž o tom, jak pravicově extremistický a nelidský byl onen kněz a o tom, jak je ten kněz podle všeho jen špičkou ledovce temných sil. Dvojí metr na sebe nenechá dlouho čekat a mluvčí muslimů jsou posuzováni podle zcela jiných standardů než ostatní lidé a mohou do éteru vypustit cokoli, co je napadne, aniž se za to musejí zodpovídat.

Jen, aby nikdo tu nikdo nenávist a krvelačnost vytáhl z kontextu a prezentoval je způsobem, jenž může být chápán jako kritika. Pak se může nenávist a krvelačnost obrátit proti vám. Einar Gelius, další norský kněz, se pokoušel o diskusi na toto téma, ovšem stejně jako vždy byl rychle umlčen.

Antisemitismus a vyhrožování smrtí jsou v Norsku trestné činy, ovšem zmíněný případ byl policií odložen, stejně tak jako řada dalších. Teprve se uvidí, zda to bude jiné v aktuálním případě, kdy stojí jeden muslim před soudem za nenávistné výroky proti Židům, jenže řízení probíhá, stejně jako v případech skupinových znásilněni norských děvčat migranty (o nichž jsem již psal), za zavřenými dveřmi a masmédia na celý případ uvalila informační embargo.

LO, největší odborová organizace v Norsku, biskupové a kněží a také mládežnické odnože levicových stran patří k těm, jež v Norsku nejvíce propagují výroky o izraelském apartheidu a popírají a kamuflují palestinský terorismus.

Podle několika vlivných osobností v norské veřejnosti nemá Izrael obhajitelné právo na existenci. Z těch, jichž např. veřejnoprávní televize užívá jako svědka pravdy v záležitostech týkajících se Izraele, je Lars Gule, odborník na extrémismus. Podle něj na jeho vlastní zdi na Facebooku jsou hloupí a neschopní přiměřeně posoudit skutečnost všichni ti, jež míní, že Židé mají s oporou v historii svou vlast a tím, že mají právo na židovský stát. Sen Židů o židovské domovině bez útlaku a pronásledování je podle něj rasistický. «Izrael je osídlovacím koloniálním projektem založeným na rasistické ideologii, politickém sionismu. Dekolonializace Izraele je prý nutná a nevyhnutelná. Mezinárodní společnost se údajně má postarat o to, aby Izrael přestal existovat. Další norské celebritě, jejíž kvůli této problematice překypuje žluč, je Jan Egeland, generální tajemník organizace Flyktningehjelpen. To, že se musí malá země denně bránit teroru islámu a daří se mu, to tito lidé špatně snesou. Důsledně zavírají oči před lžemi a nenávistí Palestinců. Začarovaný kruh agrese podle Egelanda neskončí, dokud neskončí údajná okupace Izraelem. Okupací ale Egeland na rozdíl od Guleho nemá na mysli celý Izrael, jen území, nad nímž získal kontrolu v následku války v r. 1967. Avšak již od r. 1948 státy Jordán, Sýrie a Egypt okupovaly území, v nichž žili a žijí Palestinci a tato území byla okamžitě očištěná od Židů, stejně jako v případě 21 arabských zemí Středního východu. K tomu trvají nepřátelé, odpůrci a kritici Izraele na právu palestinských uprchlíků vrátit se, což by znamenalo, že by se Židé ve své historické vlasti stali menšinou. Prostá nenávisti vůči Izraeli není ani politoložka a právnička Cecilie Hellestveitová, jež je prezentována jako odbornice na mezinárodní zákon a je pro komentáře pravidelně zvána do norské veřejnoprávní televize. Podle ní jsou Palestinci v plném právu útočit na izraelské vojenské cíle, a to také na západním břehu Jordánu. Bonmot zní: «násilí je oprávněné» a «odpovědí» výzev Palestinců.

Kde se bere taková zaujatost vůči zrovna Izraeli a Židům? Někteří poukazují na neznalost dějin a přetáčení pojmů masmédií skrze politické přesvědčení zpravodajů a dalších. Tolik slov a tak málo faktů. Je-li něco o Izraeli pravdivé, tak to bývá pro Izraelce negativní. O tom, proč vzbudí militantní Izrael zuřivější reflexní reakce než třeba militantní Saúdská Arábie, Turecko, Spojené státy, či Velká Británie se šíří britský magazín Spectator, podle nějž se Izrael stal otloukánkem z iracionality těch, jež pózující rádoby lepší než ostatní.

Ovšem to, že se někdo cítí být dotčen, poškozen a uražen ještě neznamená, že má pravdu. Nyní dosahuje úroveň soucítění Norů s Palestinci a muslimy obecně obludných mezí a převaha náklonnosti k Palestincům ve norských masmédií žijících ve vlastních bublinkách zastiňuje vše. Kdy bude Norsko, stejně jako třeba takové Německo, nazývat útoky Hamásu terorem? Kdy bude u veřejných budov jako radnice v Oslu vlát vlajka Izraele, a nejen ta palestinská? Jako projev zvrácené ironie město nechalo 29.11., v den uctění památky 80 let po odvlečení norských Židů do plynových komor, vztyčit palestinskou vlajku, jež podle kritiků velebí panarabismus, sebevražedné útoky a vraždění Židů.