Krize! Krize! Svět brzy zanikne! Brzy. Za nějakou dobu, klidně o něco později. Anebo možná nikdy.

Jak mohou titíž, kteří ani nejsou schopni, aby snížili ceny elektřiny, snížit teplotu ovzduší? Jejich slovy a činy pohybující se v bludném kruhu jsou prý na úrovni toho, kdyby někdo náhodou prosadil zákaz lovu ryb s tím, že jich je přeci v obchodech více než dost. Jistý norský politik jménem Espen Barth Eide tvrdí, že nejlevnější elektřina je ta, kterou nepoužijeme. Na to říkají norští kritici, že nejlepší politici jsou ti, kteří se nenarodí.

Podpora „zeleného přerodu“ se drolí. A kdy se národ naplno probudí v přesvědčení, že počasí nemůže být řízeno dalšími a dalšími důmyslnými poplatky, daněmi a zákazy? Že tím, jak jen zaplatíme dost, tak se ustálí sluneční aktivita a dráhy zeměkoule a sousedních planet budou tytéž? Kolik z předpovědí výzkumníků za posledních třiceti čtyřiceti let se de facto naplnilo?

Nejen Norové ještě mají k dobru, aby uslyšeli omluvu od těch tří stovek badatelů, jež v r. 2008 dospěli k závěru, že Arktida bude do r. 2015 bez ledu. Kdepak, ti naopak na strašení přidávali. Podnebí se za pomoci Slunce a jeho cyklů a dráhy sluneční soustavy galaxií vždy řídilo samo nehledě na lidské úplatky, vždyť nemáme ani špetku záruku, že prostředky daňových poplatníků pomůžou jinak, než plnit účty nenasytných. Rychlé a neodvratitelné změny podnebí během holocénu před 9500 lety, kdy bylo třeba podle zamlčovaného a přehlíženého švédského výzkumníka Leifa Kullmanna na základě rozborů fosilních zbytků dřeva po stažení ledovců v severní Skandinávii tři až pět stupňů tepleji než je dnes, nebyly způsobeny lidmi, takže proč by tomu mělo být dnes jinak a proč to sdělovací prostředky vesměs nešíří dále?

Proto také zaznělo, že lid má politiky usadit před velkou obrazovku, aby shlédli dokumentář BBC zvaný „Zelená planeta“, jenž dokládá, čeho všeho je schopná Zeměkoule a květena. Planeta Tellus si bezesporu nejlépe poradí sama, na člověka je jen, aby zachovávat přírodu a podle svých schopností udržovat životní prostředí čisté.

Většina zemí kromě např. Norska do svého účetnictví kysličníku uhličitého zahrnují dramatické přírůstky lesů, kde jsou zalesňována stále výše položená místa. Zahrnovat lesní příbytky by totiž podrývalo tažení norské vlády zaměřené proti kysličníku uhličitému. Vstřebávání kysličníku uhličitého, jež sebou obnáší rozmáhající se lesy pravděpodobně více než vyrovnávají emise plynu mimo množství, jež do ovzduší vypouští samá příroda.

Jenže jaké klima je cílem většiny badatelů, jimž je poskytován prostor v masmédiích? Je to větší zima v nej nejsevernějších částech, stejné klima na místech podobných zeměpisných šířek, leč daleko od sebe, či něco jiného?

Pokud tehdejší norská vláda věřila klimatickému panelu OSN, proč byla postavena opera na břehu fjordu? Nebo možná ji, až bude třeba, předělají na ponorku? Ovšem i takový Al Gore, bývalý zástupce amerického prezidenta, jeden z největších hlasatelů toho, že hladiny moří budou stoupat, má volnočasový dům na moři ošlehaném místě. Teče-li někomu do bot, to očividně nikoho nevyleká.

S předem ohlášeným varováním před ironií a sarkasmem se na Nory obrací nejeden jeho občan s následující výzvou: pomozte německým dětem ven z chladu a temnot: zaparkujte dnes nadobro svůj elektromobil! Právě německé děti mají před sebou další zimy s vypínáním elektřiny, chladnými byty a domy a vypracovávání domácích úkolů za svitu svíček. Norsko mohlo solidárně přispívat více elektřinou, ovšem snížilo hladinu ve svých přehradních nádržích na minimum. je tu ovšem jiskřička naděje! Při průměrném norském najetém počtu km za rok spotřebuje tamní elektromobil cca. šestinu elektřiny jako menší obytný dům. Odstavením norských elektromobilů se během nadcházející zimy může pomoci až půl milionu německých rodin v tísni. Proto se svolává elektromobilová charita.

Že by se u elektromobilu jednalo jen o vůz navíc, jež si rodina pořídila, aby se obešla bez mýtného (dosud to byla jedna ze stěžejních výhod vlastnictví elektromobilu)? Třeba máte tu kliku, že se můžete svézt se sousedem vlastnícím vůz na fosilní palivo? Anebo se tu snad bavíme o úplné trefě do černého: jste šťastným majitelem kola, jež můžete na vybavit zimním pneu? To jste v pozici, abyste v průběhu zimy pomáhal energeticky zbídačené německé rodině.

Norský premiér Jonas Gahr Støre odmítá zastavit vývoz elektřiny s tím, že „v takovém Norsku premiérem být nehodlá.“ Mezitím se Norové vysmívají elektrickým nákladním vozům na pluh odhrnující sníh ze silnic, jež se musí po hodině práce čtyři hodiny nabíjet. Či elektrickým autobusům, jež se musí v chladném počasí odstavit. Drahý špás. Elektrifikace plošin na těžbu ropy a plynu je mnohými vnímána jako stejně zbytečnou, jako kdyby bývaly byly elektrifikovány větrné elektrárny proto, aby se otáčely i tehdy, když zrovna nefouká.

Zato Norsko má přehršle ropy, plynu, uhlí, dříví, thoria i vodní elektřiny. Nedostatek je vytvářen pouze psychopaty, jež jsou plné sebe samých v přesvědčení, že mohou poroučet podnebí.

Loni zmíněný premiér vší vervou prohlásil, že „gigafactory na baterie mohou nahradit ropný průmysl“. On a další politici míní, že „zelená dohoda“ je rentabilnější, než tuzemská ropa a plyn. Proč tedy do ní neinvestují vlastní peníze a pouze prostředky daňových poplatníků? To jste se snad zbláznili! Investovat do hloupostí vlastní peníze? Na co jsou peníze daňových poplatníků, pokud se s nimi nedá šaškovat? Letos, a to nový rok sotva začal, podle deníku Finansavisen zbankrotovala firma Britishvolt dříve, než postavila největší fabriku na baterie. Plánů na takové továrny je i v Norsku celá řada a politici stojí fronty, aby do nich vrazili peníze daňových poplatníků i výdělky z ropy a plynu. Očividně inteligence má, na rozdíl od hlouposti vzdušných zámků, svá omezení. Proti norské výrobě baterií se staví mj. i Øystein Stray Spetalen, jeden z nejznámějších norských investorů, pro nějž nejde o nic jiného, než šílenství nekompetentních: „je to jako kdyby Norové letěli do Etiopie, aby Etiopany přemluvili, aby přestali závodně běhat 5000 a 10 000 m a místo toho sázeli na běžky na lyžích. Spetalenova slova se již v minulosti osvědčila, jak předbíhala svou dobu. V r. 2014 vyšel do útoku proti proroctví odborníků, že kabely na vývoz elektřiny do Velké Británie a Německa přidají norským spotřebitelům jen pár haléřů k ceně. Proklínané kabely přinášející nekonečnou řadu nových problémů jsou od doby, kdy byly nataženy jedním z nejdiskutovanějších témat a s nimi se protrhla nádrž zadržované frustrace.

Avšak norské sebemrskačství nezná hranic. Země se rychle deindustrializuje. Někteří se neustále ptají, zda sklízí více, než zvládá sázet. Je snad plamen hořícího plynu na těžebních plošinách naší novou betlémskou hvězdou? A tak je kvůli několika kWh většina politiků více než připravená znehodnocovat mnoho z naší vzácné přírody, za níž přijíždí stále více lidí i ze zahraničí. Kam se podělila veškerá ta elektřina, již jsme ušetřili od doby, co nám zakázali jiné žárovky než úsporné?

Společnost Havila provozující plavidla Hurtigruten na pobřežní lince z Bergenu do Kirkenesu zakázala elektromobily kvůli zvýšenému nebezpečí požáru. Těch baterií, jichž se mnozí obávají, že se vznítí bez cizího přičinění, těch bude v pohodě mít několik tun v letadle? Nemluvě o zásazích bleskem. Dojezd elektromobilů je při -15 °C poloviční a ve výši 10-11 000 m bývá -40 až -60 °C. Až budou létat elektrická letadla, třeba i ti nejblouznivější poznají, že vždy zvítězí zákony gravitace. Při požáru v baterii v letadle je dopad jasný... přistání pak bude silně uspíšeno. Aby si splnili své vize se přece nějaký ten krajan musí obětovat. Proto to volání kritiků po tom, aby národ na první let vyslal své politiky. Testování tohoto druhu letadel přímo na bojovnících za klima musí přeci být nejzazší symbol toho, že se chtějí obětovat tomu, v co tolik věří.

Novodobý fanatismus ukazuje nepoučitelnost z fanatismu a dogmatismu minulosti. Existuje i jeden vtip, kdy se jeden mimozemšťan ptá druhého: „už můžeme přistát? Kdepak, je příliš brzo. Momentálně se pokoušejí ovládat počasí pojídáním brouků.“ Na tento vtip zlí jazykové zas reagují tímhle: budou to nakonec elektrické židle, jež zastaví všechny ty, jež vymýšlí všechny tyto zrůdné a zcestné rádoby vymoženosti a mermomocí je tlačí dopředu?

Strach je zbraní těch, jež střídají jednu krizi druhou. Nemáte-li jinak co nabídnout, je nejlepším tématem pro volební kampaň strach. Mocenský monopol je třeba udržovat všemi prostředky. Jenže jakou krizí vystřídají tu klimatickou, až je dostihne trapnost, je-li pravdou, že ledové vrstvy přeci jen posilují, hladina moří nestoupá a teplota vzduchu dokonce nepatrně klesá?

Přesně jako ve feudalismu ohniska pozornosti vrchnosti nemohla být vzdálenější od starostí spodiny. Že by se rýsovaly časy, kdy se lid rozhodne, že ze sebe dělat voly a blbce již nenechá a odvrátí se od manipulátorů? Někteří jsou třeba nenápadnými hybately norských dějin, aniž by si toho byli sami vědomí. Na druhou stranu se někteří, zatímco čtete tyto řádky kvůli prý málo ambiciózní politice klimatu nechávají sterilizovat, další páchají sebevraždu.