Norsko. Země jinakosti. Země štěstí, kde policie odnáší demonstrující, jež nedělají nic jiného kromě požadavku, aby byl dodržen rozsudek Nejvyššího soudu.

Podle webu www.msm.com se již v r. 2016 rozhodly společnosti Statkraft, Trønderenergi a NordicWind, že postaví na poloostrově Fosen nedaleko Trondheimu ve středním Norsku největší větrnou elektrárnu na evropské souši. Cena se vyšplhala na zhruba 11 miliard norských korun. Výkon 1000 megawattů odpovídá roční spotřebě přes 170 000 domácností. Jedna část elektrárny byla hotová v r. 2019, další v následujícím roce.

33 Laponců provozuje dvě „družstva“ chovatelů sobů se zhruba dvěma tisíci kusů sobů pasoucích se v okolí oněch větrných elektráren a podle těchto Laponců byla elektrárna zřízena v rozporu s právy „původního obyvatelstva“ (jako kdyby jimi nebyli etničtí Norové, v rozporu s některými archeologickými důkazy). Soud nižší instance sice norskému státu neporadil, jak si s již postavenými elektrárnami počít, nicméně přiznal chovatelům sobů takřka 90 milionů norských korun jako odškodnění za pastviny, o něž přišli. Stát navzdory nezákonnosti celého projektu nic bourat nehodlá (což by odpovídalo, vzhledem k hodnotě investic, tři miliony norských korun za soba, čili alespoň 130 000 korun za kilo masa), naopak samozřejmě dělá, co může, aby nepřišly vniveč děsně a podle mnohých zcela zbytečné a drahé investice do elektráren a protahuje, jak se dá, zatímco se dušuje, že se „podíváme na alternativní řešení“, což je označováno jako občanská neposlušnost v rouše státu.

Policie sebe opět postavila nad platné zákony, a to podle pokynů politiků, jež dělají to samé: ignorují lidská práva jako volné, svobodné vykonávání demokracie a rozsudek Nejvyššího soudu. Kauza upoutala zájem mezinárodních sdělovacích prostředků, celebrit i dalších. Je plný paradoxů. Podobných soudních řízení již bylo mnoho, avšak dokud to byli „jen“ etničtí Norové, jež demonstrovali, organizovali se, a slovem i činem dávali najevo svůj nesouhlas s větrnými elektrárnami, tak byla masmédia zticha. Začnou-li totéž dělat Laponci, tak jsou sdělovací prostředky toho plné vážnosti a vášně a hlučí a domáhají se „spravedlnosti“. Protože menšina, OSN, mezinárodní ostuda, pověst Norska a jeho „hodnot“ a priorit a všichni zainteresovaní okolo toho. Dobře to na svém videoblogu v podcastech - podle názorů mnohých - shrnul Kent Andersen, ctěný autor četných knih odhalujících lži, manipulaci, přetvářku a totalitní myšlení okolo energií a klimatu a původce projektu Partiløs politikk, či Bezestranná politika, je vnímán jako protiváha veškerému politickému konsensu.

Podle některých diskutujících jsou práva Laponců oslabována vkládáním se rádoby levicových a liberálních aktivistů zastupovaných např. Gretou Thunbergovou a norskou organizací Natur og ungdom (Příroda a mladiství). Přílišným otáčením doleva to údajně poškozuje i odporu k „zelené dohodě“. Přisvojují si veřejně dostupné místo, vytáhnou „rasistickou“ kartu, kterou své názorové odpůrce nálepkují a přitom odmítnou odpovídat na věcné otázky a nerozpakují se vás vykázat ani jít s vámi do fyzické konfrontace. Prý jsou pro lidská práva, a dokonce se jimi honosí, přitom se pokouší vás bránit ve volném pohybu na veřejném místě. Nejste-li s nimi zajedno na 200 %, tak se promění v děti a začnou vás vynadávat. Svým protiřečením zuby nehty hájí další zhoubnou, polarizující hegemonii rádoby levice a liberálů.

Dalším z paradoxů, který tento případ vyvolal, bylo to, že na demonstracích nebyl jediný zástupce vlastníků oněch elektráren, aby čelil burcujícímu davu. Není divu, poněvadž stát, zastupován předsedou vlády, vláda, ministerstvem energie a ropy, poslanci, jsou jejich nejlepší lobbisté, poslové a sluhové a toho si zatraceně dobře uvědomují. Spolu si mohou mnout ruce, zatímco „pes, jenž štěká, nekouše“.

Projevů občanské neposlušnosti byla spousta, ovšem nikdy žádní politici ani masmédia se protestujících nezastali, jen je hladce přehlíželi a převálcovali. Jako „ovčanské“ stádo voličů jsou jim dobří, jinak jsou to jen potížisté. Dělají-li totéž Laponci, všichni vylezou jakoby ze svých děr a nechají stranou všechny PR poradce a odborníky na komunikaci, jichž jinak používají jako zdi jednak mezi sebou a námi, holotou, jednak mezi sebou a skutečností. Proč mají Laponci takovou moc, když je jich o tolik méně, podle webu www.ifinnmark.no pouze ani ne půl procenta celkového obyvatelstva? Není to nedemokratické, že mají Laponci o tolik silnější hlas? Jenže postupně budou demografickým vývojem přehlušovat slovo Laponců slova početnějších menšin, zejména těch, které spojuje jisté náboženství, jež není politicky korektní již ani přímo vyslovovat.

Dnes je vše o pozornost. Máme-li dost vodní energie tak na co je nám větrná? Proč je tolik zaslepených zastánců zamilovaných do bez dotací nerentabilní alternativy, do strojů těžkého průmyslu, jež nemají s udržitelnosti nic společného?, Vždyť si vyžadují budování nepřiměřených, naprosto neúnosných vzdušných zámků a buď jste za to placeni, abyste v to věřili, anebo o větrné energii nic nevíte. Mnozí tak demonstrují a bojují proti, ale přitom jsou pro.

Ovšemže sliby, jež politici a byrokraté na ministerstvu a jinde dali těm, jež si na větrných elektrárnách enormně namastili kapsy úplatným způsobem a vytvořili tím „bublinové hospodářství“ závislé na dotacích, jsou pro první skupinu daleko důležitější, než aby byly se dostávali slibům a závazkům o dodržování zákonů. Nebezpečné na tom je, že předmětný případ může vytvořit precedenci a vlády budou moci nerespektovat usnesení Nejvyššího soudu kdykoli jen budou chtít.

Norští politici prestižně sází na větrnou energii vše a slibovali jednak EU, jednak investorům za dotace z peněz daňových poplatníků deset tisíc větrných elektráren v norské přírodě. To byl původní slib. Norsko jako baterie Evropy. Ti, jež jsou proti dávají všanc celou „zelenou dohodu“, jelikož je celá postavena na větrné energii. Důležitá není příroda, nýbrž realizace těžkého průmyslu v přírodě! Ta prohrává vždy, a to i v těch okamžicích, jež ubíhají, zatímco píšu tyto řádky. K tomu Laponci nemají dilema s tím, aby peníze daňových poplatníků putovaly na jejich nerentabilní chov. Celkové množství masa poražených sobů Laponců ve zmíněné oblasti Fosen se ročně třeba rovná tomu, jež je poražených prasat za rok v rámci zabijaček ve větší české, či slovenské vesnici. Není to vaše živobytí, ovšem kultura a tradice, to ano.

Sobi nesobi: větrné elektrárny, tito trýznitelé zvířat, ptáků, hmyzu i celé, nejen jako v tomto případě pobřežní přírody pospojení do soustav, musí padnout k zemi tak jako tak, zní z Norska. Zločinní politici a byrokraté musí být potrestáni, nejlépe znemožněním znovuzvolení proto, že je lid již důkladně prokoukl.

Podle webu www.nettavisen.no Norsko riskuje v dalších letech mnoho podobných kauz jako ta aktuální, neboť zesílila konfliktní hladinu a povýšila ji na nový „level“. Ovšem dokud se budou Nelaponci přimlouvat za Laponce a omlouvat se jim, a přitom vůči nim páchat stejné chyby, příkoří a křivdy jako dosud, jakoby se nic nestalo, a budou-li mít tito Nelaponci stejnou tichou podporu mlčící většiny, a nebudou-li se místo opovrhování nimi poctivě řešit nesouhlas a problémy etnické většiny, tak toho není moc, co nasvědčuje nadějné změny.